:: články a rozhovory

 

 

Další oscannované články naleznete v sekci "Ke stažení". Poslední přidaný článek je označen ►.

Hypertextový seznam:

e) ??? / Kai.cz - XIII. STOLETÍ
d) ??? / ??? - XIII. STOLETÍ -  Nosferatu
 c) ??? / MetalMania.cz - XIII. století - live 30.5.2001, Futurum, Praha
b) ??? / MetalMania.cz - XIII. století - Werewolf
a) ??? / Metal Mania.cz - XIII. století - Metropolis 

 ►38) 15.11.2007 / Jihlavské listy - XIII. století se ohlíží za historií
37) 09.06.2005 / MF Dnes - XIII. století se vrací k archivům
36) 23.04.2005 / musicserver.cz - Msta ze XIII. STOLETÍ?
35) 21.03.2005 / musicserver.cz - Upíří písně, které potěší maximálně Ages
34) 21.05.2004 / novinky.cz - Petr Štěpán z XIII. století o Vendettě
33) 20.05.2004 / Jihlavské listy - Klip XIII. STOLETÍ jde do ESA
32) 20.05.2004 / Noviny Jihlavska - Rozhovor s Petrem Štěpánem
31) 26.04.2004 / idnes.cz - Gotičtí kazatelé přichystali odplatu
30) 08.04.2004 / MF DNES - XIII. století se vrací s Vendettou
29) 02.04.2004 / MUSICZONE.CZ - Historie se vrací - XIII. století na obzoru
28) 01.04.2004 / MUSICSERVER.CZ - Připravte se na návrat (do) XIII. století
27) 08.10.2003 / NeraWeb.cz - XIII. století – „instantní“ démoni?
26) 17.09.2003 / Ofic. web XIII. STOLETÍ  - Rozhovor s Petrem Štěpánem
25) 12.08.2003 / ALLeš – Castle Party, hrad Bolkóv, Polsko 26. 7. – 27. 7. 2003
 24) 24.06.2003 / Jinra Kohm – Reakce na Allův report
23) 24.06.2003 / ALL-all@payo.cz – XIII. STOLETÍ 18. červen 2003, Praha-Futurum
22) 04.06.2003 / Oficiální stránky – Rozhovor s Petrem Štěpánem
21) 16.04.2003 / MF DNES - Druhé vydání Knihy Nosferatu je na světě
20) 07.10.2002 / MetalMainia.cz – Zrozeni pod vyhaslým sluncem II
19) 30.09.2002 / MetalMainia.cz – Zrozrni pod vyhaslým sluncem I
18) 28.02.2002 / MetalMania.cz - XIII. STOLETÍ - London after midnight
17) 17.06.2001 / MF DNES - Britští rockeři zahráli na Vysočině
16) 08.06.2001 / Jihlavský týdeník - Nové album XIII. století obsahuje naše největší hity, tvrdí lídr skupiny Petr Štěpán
15) 21.05.2001 / MF DNES - Návštěvníci koncertu rozhodli: vyhrálo XIII. Století
14) 07.05.2001 / MF DNES - O jedinou kapelu, hrající gotický rock, nebyl v Jihlavě velký zájem
 13) 13.06.2000  / XIII. STOLETÍ - Pakt s magií
 12) 2000 - červen  / Rock report
11) 22.05.2000 / BIG BANG - Gotický horizont pro nové tisíciletí
10) 11.05.2000 / MF DNES - Album Metropolis XIII. století  udává nový rozměr skupiny
09) 19.04.2000 / Metropolis dnes projde křestem v pražském Lucerna Music baru
08) 04.02.2000 / Jihlavské listy - XIII. století nahrává své šesté album
 07) 01.02.2000 / Večerník Praha - Kapela XIII. století se vrhla do studia
06) 13.01.2000 / MF DNES  - V Polsku jsme populárnější než doma, říká lídr skupiny XIII. století
05) 2000 / Časopis Wihplash - ROZHOVOR
04) 2000 / Časopis Ducháček - Rozhovor s Petrem Štěpánem  frontmanem kapely XIII. století
03) 22.10.1999 / Jihlavské listy - Bigbítový říjen v Polné
02) 09.06.1999 / MF DNES - XIII. století zahájilo sezónu v Maňaně
01) 1998 / Časopis Ducháček - XIII. století-Ztraceni v Karpatech





 Panebože, jak dlouho ještě bude tato nešťastná země pokryta temnotou?

   Nejtemnější z nocí, stříbrné oko neřesti, toť úplněk, smutně bdí nad tichem, které konečně roztrhalo vytí vlkodlaků. Budiž prokleta krajina transylvánských Fagarašských hor. Bouřkové mraky stáhly se nad hradem Poenari a rakev v jeho sklepení se zachvěla odhalujíce dosud skrytý, krvavě rudý samet.A on vstává….on…..Dracula. Touží po krvi. Je to bytost z XIII. Století ...

A přece tomu snad je jinak. Jistě byl úplněk, v Jihlavě vyli na měsíc psi a z postele, nikoli z rakve, vstal Petr Štěpán. Pohlédl do noci a uvědomil si, že H.N.F. (Hrdinové Nové Fronty) už jako punková kapela nemají co říct. Objevují se signály naznačující vznik XIII. Století ...

V roce 1985 založili Petr Štěpán, jeho bratr Pavel a Leoš Kostelecký punkovou formaci HNF. V roce 1988 slaví obrovský úspěch. Téhož roku natáčí desku Nová Draculomania, první náznaky touhy, lačnosti po gotice a novém hudebním směru – gotickém rocku. V roce 1990 spatřuje temnotu noci(pro neznalce: „světlo světa“) XIII. Století. U jeho zrodu stojí Petr Štěpán(zpěv, kytara, klávesy), Pavel Štěpán (bicí), Petr Pavlovčík (baskytara) a Bedřich Musil (kytara).

Kam však zařadit na české hudební scéně, ke které se třináctka nerada řadí, tak ojedinělé temné seskupení? Gothic rock? Dark rock? Stříbrná magie v hudbě? Těžko může běžná hudební škatulka vystihnout plnost propracované hudby a vášeň a temnotu textů z pera tajemného Petra Štěpána. Stačí si poslechnout plačící varhany, duši leptající recitace, dokonalé piano či klávesy, výkřiky a fanfáry, mystický hlas, který se vám zařeže do žil a naplní je středověkým aroma. Pak budete vědět proč má XIII. Století tolik fanoušků nejen u nás, ale zejména v Polsku, v Itálii, Německu a Švýcarsku.

Zajímají vás kříže, smrt, bájné země i s jejich stvůrami, hvězdná znamení, magie, čarodějnické praktiky, beraní lebky, démoni, vlkodlaci a vampyrismus ve všech jeho podobách, poezie či osobnosti středověku jako jsou hrabě Dracula, Alžběta Bathoryová, Hieronymus Bosch, Nicollo Paganini, prokletí básníci, Thomas Torquemado, Markýz de Sade a temné strany veškeré existence? Ne? Pak patrně hudbu XIII. Století poslouchat nebudete. Pokud ano, pak v duši musíte třináctku znát.

Show této kapely připomínají velký sabath. V místě jejich koncertu se pohybují temné postavy vyzdobené stříbrnými pentagramy, hady, netopýry a jinou čarodějnickou havětí. XIII. Století však nejsou ani trochu vyznavači satanismu, přesto, že jejich znalosti tématu mnohdy přesahují rámec povědomí“běžného satanisty“. XIII. století koncertuje nejen u nás, ale pravidelně se účastní Gothic Castle Party v polském Bolkově, koncertují i v Itálii a ve Švýcarsku. 16.6.2001 předskakovali legendárním Slade. Hrají se špičkami světového gothic jako je Lacrimosa, The Mission, Cure, Dreadfull Shadows nebo Clan of Xymox(malá znalost těchto skupin je do jisté míry vinou novinářských analfabetů, co označí přicmrndávače gotiky jako jsou Therion nebo Theatre of Tragedy za gothic). Přesto si XIII. Století váží všech fanoušků(i těch v tričku Metallica) i když často nečekaně ruší koncerty, což mi nejednou pohnulo žlučí. Mohou si to dovolit. Jejich písně se hrají v polských i anglických gothic-klubech a mají obrovský úspěch.

My_death

XIII. STOLETÍ - Nosferatu

Zapomenout na skupinu XIII. Století by byla rozhodně chyba, a tak tradičně trochu opožděně, ale přece, vám přinášíme recenzi na jejich poslední album Nosferatu. Ač kritika tvrdí, že se nejedná o nic nového, myslím si, že to není tak docela pravda. Nové album je o dost více kompaktní než byla obě předchozí a jednotlivé písničky z něj netrčí, ale slévají se v proud emocí a atmosféry. Tu dotváří i efekty mezi jednotlivými skladbami - déšť, kočár přijíždějící po cestě, hrom, vytí vlků, zvony a další, což považuji za jasné plus na cestě k dokonalosti. A řekl bych, že XIII. Století k ní, v oblasti gotického rocku, nemá daleko.

Teď k některým jednotlivým skladbám. Nejlepší je rozhodně Antikrist a Torquemado. Ostatní skladby, ať již Evangelium nebo Legenda o krysaři se drží v nadprůměru. Nejslabší je asi píseň Upír s houslemi, přestože není vůbec špatná, jen ty ostatní jsou prostě lepší.

Na závěr recenze mi nezbývá než si přát, aby se brzy objevilo nové temné album, které bude obsahovat aspoň stejnou dávku té atmosféry starých časů, kdy po cestách drkotaly kočáry a lesy byly plné vlků a vlkodlaků.

-pž-

 

XIII. STOLETÍ live - 30.5.2001, Futurum, Praha

Gotický sabat přivábil do Futura docela početný a pestrý dav adeptů temnot. Převahu měl klan vlasatých kovaříků, leč našel se i nějaký ten punker a k nepřehlédnutí byly zejména zženštilé zjevy osukénkovaných bledulí rodu mužského. Sál byl příjemně vytopen, dav nažhaven a nezchladilo ho ani dvaceti minutové zpoždění, které znamenalo jediné malé mínus toho večera.

Stylové intro Hindenburg mi (ne)příjemně zbrázdilo záda husinou, naladilo duši do správných sfér. V následujících dvou hodinách pak vydala jihlavská gotická pevnost hojnost svých pokladů - jedině fanoušci vlkodlačí opery Werewolf se museli cítit dotčeni ignorováním téhle brilantní desky (já se tedy cítil!). Leč ono nebylo času na hrozny hněvu, neboť dekadentní orchestr pod taktovkou avantgardně oděného Petra Štěpána přilíval napalm do rozdmýchaných vášní. Ačkoli pan kapelník obhospodařoval kytary zcela sám, zněly rockové fláky pikantně a hutně. Hravá práce se šesti strunami a pekelná sóla se vyjímala na kultovních flácích jako Nosferatu (is dead), Justína, Vampyres, Candyman přímo skvostně, nemluvě o brilantně zmáknutém zpěvu, který rozechvíval celé Futurum až od základů. Dostalo se samo sebou i na výlevy průzračně démonické atmosféry - v Legendě o krysaři planula pochodeň a kozlí hlava chrliče chrámu Svaté Trojice jakoby se chechtala přímo na pódiu, Upír s houslemi vášnivě cloumal davem a naprosto geniální transpozice bauhausovské klasiky Bela Lugoshi´s Dead zdravě mrazila (obzvláště přízračně působily Štěpánovy vampirické tance v rudém plášti). V keltsky laděné Stonehenge zase škádlivě povlávala kozlí hlava na kládě - kouřem pohlcené pódium postupně ovládly přízraky z 13. století, dav zbloudilých duší v publiku našel té noci svůj vysněný Fatherland . Má oblíbená ekypa prokletých poetů zasedla ke sklenicím v záhrobní atmosféře Absinthu, krvavá koupel lákala v bouřlivě přijaté Elisabeth. Pestrý karneval nálad a hudebních masek musel strhnout do mistrovsky ovládaného víru vše kolem. A byl to rej nad všechny reje! Ollie Ryšavá se s nebývalou něžností mazlila se svými oklapkovanými miláčky, Pavel Štěpán mydlil škopky i plechy o zlom paličku, Martin Soukup konal pilnou rytmickou rachotu a charisma Petra Štěpána vznášelo se v éteru...

Nač zde nadále přežvýkávat veškerenstvo legendárních kousků, které Třináctka s přehledem profesorů a elegancí virtuózů naprala v nemalé hlasitosti do hlav svých příznivců, nač se pokoušet tvrdohlavě líčit nesdělitelné! Byla to neopakovatelná hostina, kdo neokusil temné many, ten chápat nemůže. Udělali jste blbost, nepřítomní, neboť porce hudby byla ten den nešizená a gurmánsky vybraná.

Karneval byl tedy pokřtěn spartánskou sprškou šampaňského a královskou flákotou výborného gothic rocku - co více si v čase nočním přát...

Marigold

XIII. STOLETÍ - Werewolf

XIII. století jsou vážně hvězdy. Na každém dalším albu zkouší něco trochu jiného. Po mimořádné a vynikající řadovce Nosferatu, která byla výjímečně rocková, přichází další, tentokrát temné a plíživé CD s dlouhými opusy, nesoucí název Werewolf. Že je Petr Štěpán génius jsem říkal už v nostalgické recenzi na Metropolis, proto je zbytečné se opakovat, ale vězte, že je to pravda.

Werewolf má jednoduchý obal, který zobrazuje pouze černobíle vlkodlačí hlavu. Album otevírá krátké, minutové intro "Royala Carpatia", ve kterém je slyšet vytí vlků a na jejím konci zazní klasická věta ze Strokerova Drákuly - "Slyšte, jak nám děti noci hrají". Hned následující je monumentální klávesová záležitost dlouhá téměř devět minut s názvem “Transylvania Werewolf”. Jde o skvělé sloučení monumentálnosti a temné plíživosti. K této skladbě je tuším natočený i videoklip (kdo mi ho sežene má u mě bonus :)). Následuje "Bratrstvo Vlkodlaka", bez čtrnácti sekund desetiminutová záležitost a nejdelší píseň v dějinách Třináctek. Splňuje vlastně stejné aspekty jako předchozí Transylvania Werewolf, ale je o něco méně melodičtější. Po “Bratrstvu Vlkodlaka” přichází další dlouhá skladba (kdy jim bude konec ? :) a sice "Vampire Woodoo", osm a půl minuty. Asi nejtemnější píseň, protkána hlasem pana Štěpána šeptající různé anglické a latinské výrazy. "Tvůj těžký úděl, tvá krev je hřích, Ave Nosferatus, viva Dragonis !" pěje Petr a nenechá nikoho na pochybách o tom, kdo dokáže promluvit do těch nejtemnějších zákoutí lidské duše.

A lidská duše, to je hlavní věc, se kterou Třináctky mistrovsky pracují a manipulují. Po poslechu desky se člověk musí otřepat a uvědomí si, jak moc do tónů XIII. století vnikl a oddechne si, když zjistí, že se dokázal vrátit zpátky do reality a nezůstal uvězněný ve světě Temnoty. Následuje "Julie umírá každou noc", kde zpívá s Petrem i jakási zpěvačka, kdo to je, to nevím, ale projev má silně emotivní. Uff, konečně po všech těch temných a pomalých (a SKVĚLÝCH) písní přichází i standartní rocková záležitost, "Psycho". Vynalézavé riffy, správný gothic rock. Po "Psychu" přichází "Třinácté znamení", moje nejoblíbenější píseň alba, která je dost rocková a vysloveně jsem si zamiloval hlavní kytarový riff, který je úžasný. A zase zpátky do Temnoty, "Stigmata Vampire", poslední a závěrečný devítiminutový opus na albu.

A to je konec, XIII. století má za sebou další skvělou desku. Prostě kult dokazuje, proč se kultem stal. I když to vlastně ani dokazovat nemusí.

Radalf

XIII. STOLETÍ - Metropolis

©2000 Happy Music

V Čechách si málokterá (respektive téměř žádná) kapela může říct, že je kultovní. XIII. století představuje výjimku potrvzující a zároveň porušující pravidla. XIII. století JE kult. Kde jsou ty časy, kdy hlavní mozek této vyjímečné legendy halekal s čírem na hlavě v punkové smečce HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY, která svými sociálně-kritickými texty drtila komunistický režim a spoustu dalších věcí. Po rozpadu HNF vzniklo XIII. století, kapela hrající gothic rock, což je podle pana Štěpána jediný styl, který logicky navazuje na postpunk. Za deset let svého trvání (od roku 1991) dokázali to, co málokdo. Jejich písně mají čestná místa na playlistech evropských gothrockových klubů a také mají spoustu fanoušků v zahraničí. Přestože se o nich v Čechách téměř nemluví a běžná veřejnost je nezná, jsou XIII.století nejlepší českou kapelou. A to říkám se stoprocentním přesvědčením.

XIII.století hrají tzv. gothic rock, což sice s metalem nemá po hudební stránce mnoho společného (respektive vůbec nic), ale dle mého názoru má metalistům hodně co říct, speciálně melancholickým černým duším poslouchajícím doom, gothic a black. V jejich hudbě ožívají zavrhovaní géniové předcházejících staletí i jiné slavné osobnosti temné stránky světa. Charles Baudelaire, Nicollo Paganini, Elizabeth Bathory či třeba Jean Torquemado jsou věčnými zdroji jejich inspirace.Třináctka taky v 99 % případů zpívá česky, což je také pro našince velkým plusem.

Nová deska zovoucí se Metropolis nese na obalu záběr z jakéhosi němého hororu natočeného odhadem ve dvacátých letech (nejsem si jistý, ale není to Murnaův Upír Nosferatu?! – pozn. Marigold). Působivý obal, působivá deska. Celou téměř osmdesátiminutovou desku otevírá intro "Castel Argis", ve kterém je slyšet smích, zvony, pláč dětí i zvuk vrzajících kol kočáru na kočičích hlavách. Následuje skladba "Metropolis", podle níž je album pojmenováno (to jste určitě netušili :). Je hrána téměř celá na klávesy snad s vyjímkou refrénu. Celé nové album vůbec dává větší prostor samplům a elektronice. Následuje hitovka, vynikající skladba "Fatherland" o ztraceném ráji (pokud si texty správně vykládám, jakože asi ne, texty XIII. mohou na první poslech působit jednoduše, ale s každým dlaším poslechem objevujete další a další významy ukryté za závojem temnoty). Skladbu otevírájí modlitby mnichů. Další je tichá a pomalá "ukolébavka" nazvaná "Svátek Hladových". Je to vysloveně skladba tak akorát na usínání, Petr text šeptá, ale přesto se jedná o velmi silnou a emotivní záležitost. Dalším trackem je cover verze od britských BAUHAUS "Bela Lugosi´ s Dead".Píseň pojednává o konci života legendárního maďarského herce, který ztělesnil roli Draculy a o kterém koluje spousta mýtů. Skladba je to vysloveně gothdancová, v podstatě takové temné "techno" (i když při tomto srovnání mi do očí vtrhly slzy..).

Následují skladby "Stonehenge" a "Hvězdy chtějí patřit tobě", přičemž v druhé jmenované kdosi fantastickým způsobem nahrál klavír. Jestli to byla Ollie, tak kloubouk dolů, zní to, jako by to nahrál klavírní virtuóz. Pak následuje "London After Midnight", kromě cover verze jediná anglicky zpívaná píseň na albu. Je to skvělá rocková a melodická záležitost, žádný cajdák, ale přesto se skvělou temnou atmosférou. "Absinth" evokuje představu, kdy autor textu (P.Štěpán) sedí o půlnoci v pokoji, popíjí Absinth a v představách vídí ožívat duchy minulosti, prostě nádhera. Závěrečná instrumentálka "Hindenburg" je už jen pomyslnou tečkou za velkolepým dílem. Zavřete oči a uvidíte majestátní německou vzducholoď plout vzduchem. "Hindenburg" ukončuje nejspíš záznam německého reportéra, který v přímém přenosu komentoval katastrofu (je to vskutku autentická radionahrávka komentáře, jeden z nejslavnějších “live záznamů” katastrofy 20. století... – pozn. Marigold) .A s Hindenburgem shořela v plamenech i jedna temná a pokřivená etapa dějin lidstva...

Nový počin XIII.století je precizní a z každé nahrávky číší chladná profesionalita. Petr Štěpán je komplikovaná a jedním slovem geniální osobnost. Nesnažte se ho pochopit, pouze obdivujte jeho velkolepá díla.

Hodnocení v tomto případě berte s velkou rezervou, protože je dáváno s ohledem na "rockery", kteří poslouchají prostě metal.Pokud jste metalista a máte v oblibě XIII.století nebo pokud cítíte aspoň z části svého nitra příslušnost k hnutí Goths, přidejte si k hodnocení 2 body.

Radalf

15. 11. 2007 - Jihlavské listy
XIII. století se ohlíží za historií

Petr Štěpán míří do zkušebny a chystá "odbočky" od gotického rocku

JIHLAVA (jv) Jihlavská skupina XIII. století se po roce znovu připomíná fanouškům gotického rocku vydáním DVD. Frontman Petr Štěpán navíc pracuje na zařizování nové zkušebny a na obzoru jsou prý i nové projekty s přesahy do jiných hudebních žánrů.

V jihlavském Songu je už cca měsíc k mání aktuální DVD nazvané "XIII. století History & Rarities". Navazuje na loňské DVD Gothic After Midnight. "Na letošním disku jsou věci, které už já osobně skutečně beru jako historii," říká lídr "Třináctky" Petr Štěpán. Nechybí zde totiž namixovaný sestřih různých vystoupení z počátků skupiny (okolo první desky Amulet) a dokonce i z dřívějších dob. Součástí DVD je i dokument o zimním natáčení výpravného videoklipu Werewolf na hradě Okoři v roce 1997. Příznivé reakce zaznamenal Petr Štěpán i na zařazení "fotoklipů" k písním Bytosti (19921998) a Rezident evil (19992005).

"Bylo to během dvou měsíců příprav docela dost práce, protože některé archivní obrazové materiály nebyly v nejlepším stavu," popisuje práci na DVD Štěpán. Kvituje mj., že se podařilo rekonstruovat technicky doslova "dezolátní" videoklip Kníže temnoty. Ten byl natáčen v roce 1992 k podpoře premiérové desky Amulet na hradech Rokštejn a Roštejn a na DVD je uváděn jako raritní. Jde o jednu ze součástí DVD, kterou bylo nutno digitalizovat.

Do jisté míry raritní jsou také čtyři live skladby (Into the Garden of Delight, Bela Lugosi´s Dead, Fatherland, Amulet), dokumentující jedno z posledních vystoupení XIII. století v pražském klubu Futurum v roce 2005. Samotnou obsahovou stránku DVD doplňuje tentokrát i fotografie s osobním podpisem Petra Štěpána a originální potisk disku na podkladu ve zlaté barvě. Profil DVD je možno si prohlédnout na adrese www.XIII.mysteria.cz.



Návrat na pódia?

Vedle ohlédnutí za minulostí však Petr Štěpán reálně uvažuje také o tom, že by se XIII. století třeba už příští rok mohlo vrátit i na pódia a zahrát. "Nemůžu to slíbit, je to ve stadiu úvah. Ale jako zlomovou věc beru, že se nám před měsícem asi po roce podařilo sehnat odpovídající zkušebnu v bývalé továrně Alfatex," uvažuje Štěpán. Kapelu by však podle něho bylo nutné prakticky znovu postavit.

Už delší dobu navíc Petr Štěpán připravuje i dva další projekty, které jsou hudebním odbočením od parkety gotického rocku. "Je to otázka určité seberealizace v jiných hudebních polohách, než v jakých mě lidé znají," prozrazuje. První z projektů by měl inklinovat k industriální hudbě, která by se spíše než za pomoci zpěvu ve velké míře vyjadřovala syntezovanými zvuky a ruchy. Druhá poloha, na které Petr Štěpán pracuje, je naopak poklidnější. "Byly by to lyričtější skladby s klavírem a doprovodem smyčcového hráče nebo dua," avizuje Štěpán. Oba projekty by chtěl dovést až k veřejné prezentaci.

 

 

 09.06.2005 - (ilm) - str. 09 - MF Dnes
XIII. století se vrací k archivům

Novým singlem Petra Štěpána je píseň Iglau. Premiéru bude mít skladba 10. června

Jihlava - Za tajemstvím gotických archivů se vypraví příznivci jihlavské gothic-rockové skupiny XIII. století. Na pulty prodejců se v dubnu dostalo nové album skupiny pod názvem „Vampire songs“. Jeho podtitulem, který napovídá o obsahu desky, je „Tajemství gothických archivů“.
Album obsahuje celkem 15 skladeb. „Jsou to zpracované archivy kapely. Deska mapuje rané nahrávky z roku 1991 i z dosud nevydaného alba Vampire songs for Agnes. Zbytek tvoří remixy z pozdějších let a skladby, které vznikly jako vedlejší doplňky albových cédéček. Je to takové ohlédnutí zpátky na počátek kapely. Myslím, že deska potěší hlavně sběratele a skalní fanoušky,“ říká lídr kapely Petr Štěpán.
Zároveň se na desce znovu objevují někdejší členové kapely. „Zmapovali jsme zde vlastně všechny lidi, kteří skupinou na jejím počátku prošli. Jsem to já, bratr Pavel, Jiří Šindelka na basovou a akustickou kytaru, je tam Petr Komárek na saxofon, Bedřich Musil i Petr Palovčík. Samozřejmě všechno to jsou původní nahrávky,“ upřesňuje Štěpán.
Připouští však, že tato deska je i jistou tečkou v určité fázi kapely. „XIII. století momentálně nekoncertuje a nevyvíjí žádnou koncertní aktivitu. Hlavním důvodem je to, že po odchodu klávesistky Olie Ryšavé se nám nepodařilo najít adekvátní náhradu. Kapela má tedy takovou nucenou pauzu, dokud nebude personálně stabilní,“ připouští lídr kapely.
Fanoušci skupiny by se ale hned na konci tohoto roku či na začátku toho příštího měli dočkat další desky. Jedná se o výběr toho nejlepšího. Na album The Best of II by XIII. století mělo natočit dvě zbrusu nové písně. Ale ani v nastalé pauze se lídr kapely Petr Štěpán nenudí. Pauzy využil a pro hudební soutěž rádia Region, vyznání regionu, natočil skladbu Iglau (Jihlava). „Ale není to prvoplánový singl. Mám už tuto skladbu napsanou dlouho a plánoval jsem ji umístit na desku Metropolis a Vendetta, ale nikdy se nám nehodila do koncepce alba. A tohle byla dobrá výzva pro to, abych píseň natočil. Nahrál jsem si ji sám a poprvé si ji mohou lidé poslechnout 10. června v 17 hodin na rádiu Region, kde bude mít svou premiéru. Říkám, že to je taková milostná píseň. Takhle bych nějak zpíval o ženě. Je to vyznání městu, k jeho kořenům a prapůvodu. Zpívám v ní o řece, o duchu v katakombách i o švédských válkách,“ říká závěrem.

23.04.2004 05:00, Ondřej Pravda - musicserver.cz
Msta ze XIII. století?

Dle promo materiálů je XIII. století "Otcem-Zakladatelem tuzemského gothic rocku. V současnosti představuje jediného skutečného reprezentanta tohoto působivého hudebního stylu a dokazuje, že stylová věrnost není v rozporu se současnou cyber-dobou." Ačkoliv jsem jméno kapely měl zařazeno právě někam do téhle škatulky, z různých důvodů jsem se k produkci skupiny dříve výrazněji nedostal. Po poslechu novinky "Vendetta", na které kapela chtěla "spojit dohromady tajemnost středověku a chlad matrixu", toho nemusím tolik litovat.
Aby bylo jasno, gotický rock v jeho "originální", tzn. anglické podobě, mohu i po letech poslouchat. The Sisters Of Mercy nebo The Mission ve svých nejsilnějších momentech dokazují, proč byl tento styl oblíbený. Zvláštní tajemnost, kterou dostali do jinak "obyčejné" rockové hudby a textů, přitahovala a je mně milá i dnes. Ale zpátky do XIII. století. Raději už nebudu moc citovat z promo zprávy, přestože jsem se hodně dlouho tak hodně nenasmál (pokud byste chtěli taky, zkuste stránky vydavatelství). Tolik klišé a neadekvátně silných slov se opravdu jen tak nevidí (ani v mých recenzích).

Při poslechu desky zažijete dokonalou cestu časem do 80. let minulého století - ačkoliv lze pochopit, že se kapela snaží držet základních atributů žánru, přesto se nelze neptat, jestli bylo nutné tolik hudebních klišé - proč ty klávesy jsou tak zoufale jednoduché, staře znějící? Proč jsou si kytarové riffy tak podobné a navíc víc než inspirované, aspoň že nezakrývaným, vzorem od sestřiček? Deklamační charakter zpěvu a celkově vážně braná image byly u tohoto stylu vždycky některým pro legraci. Obého se jim na desce dostane vrchovatě. Nechci shazovat myšlenkový svět autora hudby a textů Petra Štěpána, určitě myslí vážně své (neodolal jsem) "ve stylu gotického kazatele" deklamované "kruté romantické obrazy o okolním světě" a ten obal mu přijde adekvátní, ale prostě jsme každý jinde. Při poslechu některých skladeb jsem lépe pochopil, co dříve dráždilo kritiky tohoto stylu.

Ale co snad už nemůže myslet vážně, je názor, že jde "totální útok na bývalé pozice do médií, na špice hitparád a do uší fanoušků! Ať se zvuk či výraz skupiny jakkoli obmění, cíl XIII. století je stále stejný - kazit mládež v tom nejlepším slova smyslu! Revoluce - to je Vendetta!" Jako vtip dobré, jinak ale výraz "totálně mimo mísu" vystihuje realitu lépe.

Možná jsem k novince "legendy" nespravedlivý, ale neměla by nechat firmu psát takové plky do promo materiálů, které přímo vybízejí ke shození. Fanoušci žánru, kteří se nechali hibernovat v roce 1983, a teď je probudili, mě budou určitě spílat, protože si tu desku mohou docela užít. Ale ostatní si se mnou mohou jen povzdechnout, že při zachovaní stylu bylo možné a hlavně vhodné se aspoň trochu nechat inspirovat "modernějšími" trendy nebo opustit některá klišé. A budou se marně snažit vidět "Vendettu" jako "tvrdé nekompromisní album se silnými textovými i hudebními momenty".

P.S.: Naposledy citace, třeba se taky zasmějete. "Into The Garden Of Delight" je v promotextu přeloženo jako "V zahradě tajemných světel". To lze bez obav označit jako nejlepší "volný překlad" roku.

21.03.2005 05:00, Michal Koch - musicserver.cz
Upíří písně, které potěší maximálně Agnes

Skupina XIII. století oslaví letos patnácté výročí své činnosti (nepočítáme-li malou přestávku mezi roky 2001 a 2003), a to samo o sobě vyzývá ku vzpomínání. A přesně takovou vzpomínkou je i album "Vampire Songs", jehož všeříkající podtitul zní "Tajemství gothických archivů". Základem je nikdy nevydané album, které vzniklo již v roce 1991 a neslo název "Vampire Songs For Agnes", tento základ je z obou stran obalen vždy třemi bonusovými skladbami z let pozdějších. No a to celé dohromady, upřímně řečeno, příliš nefunguje.
Už umístění dosud nevydaného osmipísňového alba doprostřed CD nepovažuji za nejlepší krok, neboť zvuková kvalita je podstatně nižší, než je tomu u bonusových nahrávek. Album "Vampire Songs For Agnes" zní jako slušně nahrané demo a nemůže svým pozdějším sourozencům konkurovat. Ne že by se to nedalo pochopit, ale pokud během prvních tří skladeb (počítaje i třičtvrtěminutové intro) navykne vaše ucho na slušný zvuk, nesete kvalitativní propad od čtvrté písně poměrně nelibě. Navíc zpěv Petra Štěpána není nijak famózní, což ovšem není v tomto žánru tak podstatné, ale na prvním nerealizovaném albu byl navíc plný těžko definovatelné plačtivé pózy, která je po nedlouhém čase krajně protivná. A aby toho nebylo málo, temná nálada kytarovo-basových ploch, umocněná texty o démonech, krvi, smrti, nenávisti, vlcích a podobných obrazech je v sedmi písních doslova narušena unyle a nenapadnutě hrajícím saxofonem, který byl sice na začátku devadesátých letech v módě, ale zde vysloveně ruší, což poměrně koresponduje s tím, že po "Vampire Songs For Agnes" (alespoň pokud vím) již tento nástroj XIII. století nikdy nevyužilo.

A tak paradoxně nejlepší momenty (ale i moment nejhorší) jsou k nalezení mezi bonusy ve skladbách "Mr. Psycho" a zejména pak skvělé, rychlé, a přesto temnou gotickou půdu neopouštějící vypalovačce "Dogy na Baskervillu". A ptáte se na zmíněný nejhorší okamžik? Je jím bezesporu otřesná předělávka dávného hitu Petra Nováka "Pokoj č. 26", která je ukázkou toho, kterak hudebně (nevkusně zvolené aranže) i pěvecky (totálně nezvládnutá melodie i frázování) naprosto pohřbít dobrou píseň. Na druhou stranu i pohřby patří do výzbroje gotického rocku, že ano...

"Vampire Songs" tak lze doporučit opravdu jenom skalním fanouškům XIII. století coby zajímavou položku do sbírky, ovšem s upozorněním, že z chudičkého bookletu se nedozvědí prakticky žádnou zajímavou informaci, ba ani v textech si nepočtou. Pro běžného posluchače se jedná o hodinu a čtvrt tak dlouhou, že je až k nepřečkání.

21.5. 08:14
Petr Štěpán z XIII. století o Vendettě

Petr Štěpán ze skupiny XIII. století
foto: Archiv souboru Nejvýznamnější tuzemští představitelé gotického rocku, skupina XIII. století, vedená Petrem Štěpánem, vydala nové album Vendetta. Opět se nese v klasických intencích stylu, je temné a pochmurné. Hovořili jsme s o něm se frontmanem Petrem Štěpánem.

Čas plyne, vy se však stále držíte postpunkového gothic rocku, přičemž zdůrazňuje vazby na Sisters Of Mercy a Cassandru Complex a Bauhaus, jejichž Belu Lugosiho jste na album nahráli. Co vás k tomu vede?

My prostě máme tuto hudbu rádi. Jsou to naše velké hudební vzory. Na těchto skupinách jsme vyrostli a jejich hudba, styl i charisma nás stále oslovují a stále v nich nacházíme značný zdroj inspirace. Domníváme se, že gothika byla po punku poslední skutečná revoluce rebelů, padlých romantiků a vizionářů. Jeho představitelé byli skutečné osobnosti. Dnes už jsou v rock - popu jen kašpaři.

Neuvažovali jste někdy o nějaké další změně, jako když jste od punku přešli ke gotice?

Ne, proč? Vždyť XIII. století podléhá svému vývoji. Zcela přirozeně reagujeme na vývoj gotiky, obohacujeme výraz, zvuk i význam textů. Domníváme se, že právě nové album Vendetta je toho dokladem. Cítíme se v této poloze hudby i výrazu dobře a vše, co realizujeme, z nás vychází přirozeně, k ničemu se nenutíme.

Na albu hrajete také jednu skladbu od Sex Pistols. Nepřemýšleli jste někdy o tom, že byste se vrátili k písním z dob Hrdinů nové fronty?

Již jsme to udělali - písní Obřad za mrtvé. Velmi vážně uvažujeme o zařazení písně Můj národ. Vzhledem k vývoji v této zemi to začínáme považovat téměř za nevyhnutelné. Obě zmíněné písně považujeme za nadčasové a za jejich obsahem si stále pevně stojíme.

Vaše současné texty se obracejí více k vnitřnímu vnímání světa. Proč mu dáváte přednost přes komentováním současného dění, jaké přinášely třeba Tanky v ulicích města?

To není pravda. Vezměte si třeba písně Vendetta či Rezident Evil. Jejich texty reagují právě na svět okolo. Mají zcela konkrétní politický a společenský podtext. Je pravda, že místy až tak radikální, že posluchač občas váhá, zda to myslíme vážně. Ty texty jsou o nadvládě korporací, ztrátě lidskosti a významu jedince ve společnosti, o celosvětovém ideologickém konfliktu....

Psát ty texty v jiné době, klidně bych je složil pro H.N.F., ale časy se změnily, tak i styl vyprávění je odlišný. Myšlenka ale zůstala stejná, ať jsou to Tanky nebo Vendetta.

Co si myslíte o propojení gotického rocku a témat S/M?

Nepovažujeme to za nic důležitého. Je to sice jeden z poznávacích znaků gotiky, ale spadá spíše do image fans a některých skupin. Na hudební vyjádření to však nemá bezprostřední vliv.

Co vás inspiruje v tvorbě, může jít o inspiraci ze života, ale také literární nebo hudební vlivy.

Necháváme se ovlivňovat vším, co jmenujete. Navíc bych doplnil i inspiraci filmovou. Působí na nás příběh, atmosféra a image, kterou určité filmy prezentují. Pro mne je to i určitá forma komunikace s fanoušky. Tím, že nezávisle na sobě sledujeme stejné filmy, čteme knížky, posloucháme žánrové kapely jsme na sebe "napojeni".

Posluchači se tak mohou lépe zamyslet nad tím, co jsem prožíval nebo měl na mysli, když jsem ovlivněn určitým vjemem psal určitou píseň. Mohou mne lépe pochopit. Vždyť, vcítit se do duše umělce, to je skutečné poslání hudby. Přede mnou to již ale prohlásil jeden člověk. Jmenoval se Ludwig van Beethoven.

Alex Švamberk, Novinky

20. 5. 2004 Jihlavské listy
Klip XIII. STOLETÍ jde do ESA

Jihlava (jv) - Nový videoklip kapely XIII. STOLETÍ na skladbu "Horizont události" bude zítra
nasazen do hitparády ESO TV NOVA (vysílá se od 9.15 hod), kde budou moci i regionální
příznivci podpořit telefonicky tuto jihlavskou kapelu. Singl reprezentuje nové album kapely
s názvem Vendetta, které "Třináctka" křtila před několika dny v zaplněném pražském klubu
Futurum koncertem a také rituálním pálením původních pracovních textů nových skladeb.
"Atmosférou křtu jsme byli nadšeni," komentuje koncert frontman skupiny Petr Štěpán. Další
koncert chystá XIII. STOLETÍ do Futura na červen.

20. 5. 2004 Noviny Jihlavska
Rozhovor s Petrem

Vaše písně (např. Fatherland, Elizabeth, London after Midnight) jsou na playlistech evropských gotických klubů a odborným tiskem jsou výborně hodnoceny... Jak vnímáte postavení XIII. století tady u nás?

Za ty dlouhé roky existence se nám podařilo vybudovat silnou základnu posluchačů. Přestože je v Čechách gotický rock stále okrajový žánr, tak nás poslouchá mnoho lidí a koncerty jsou vždy událostí. Vidíte zde mladé lidi, rodiče se svými dětmi i padesátileté rockery. To je docela vyjímečné a nás to velmi těší.

Co bylo na začátku vzniku XIII. století jeho hnacím motorem, touhou, cílem?

Být spolu, hrát, mít možnost seberealizace a vyjadřovat pocity o světě ve kterém žijeme. Předkládat vlastní vize a alternativy.

Změnilo se něco za dobu více než desetileté existence?

Ideově rozhodně ne. Skupinou prošlo několik hudebníků a párkrát se obměnilo složení. Neměnnou základnou ale zůstávám já společně a můj bratr Pavel (bicí).

Co považujete na své dosavadní muzikantské cestě za největší úspěch?

To že skupina vydržela tak dlouhou dobu. Realizovala 8 oficiálních alb, upozornila na sebe v zahraničí a nikdo ji již nemůže přehlédnout. To je myslím slušný výkon.

Kterého z vašich dosavadních CD si vy osobně ceníte nejvíc a proč?

Myslím že alba GOTIKA, protože mělo nejtěžší cestu na svět a složitou realizaci.

Kdy a jak vznikalo vaše nové CD Vendetta? Co bylo tím impulsem k tomu, že přišel její čas...?

Vznikalo v pauzách dva roky. Jedním z hlavních impulsů bylo podepsání smlouvy s EMI. Hodně to pomohlo a vše šlo pak velmi rychle.

Změnil se nějak výraz či sound kapely? (máte pocit nějakého vnitřního vývoje)?

Jistě, zvuk kapely se stále obměňuje a to po určitých etapách. Používal se saxofon, pak jen kytary až po syntezátory, živé bicí i automatický bubeník…. Je to různé. Záleží na typu projektu či samotných skladbách. Na tom co jimi chceme vyjádřit. Také se snažíme reagovat na vývoj gotiky ve světě.

Nedávno byl uveden do kin film Chokinkg Hazard, do kterého chtěl původně režisér Marek Dobeš použít vaši hudbu - k té spolupráci nakonec nedošlo? Už jste ten film viděl?

Ke spolupráci došlo, ale píseň, kterou jsem režisérovi poskytl mu nevyhovovala svým textem. Požádal mě o jinou, jenže já už byl v té době plně pohlcen přípravou Vendetty a zkoušením s kapelou a neměl jsem prostě čas. Tak jsme naši spolupráci odložili třeba na další pokračování filmu. Ale zatím jsem jej ještě neviděl.

Rýsuje se nějaká další spolupráce s filmem nebo divadlem?

Ne a patrně bych to ani v současné době nepřijal. XIII. století má teď mnoho aktivit a málo času na jinou činnost.

Co vás na filmu nebo divadle dokáže zaujmout?

Dobrý příběh.

Prostřednictvím příběhů minulosti se vyjadřujete k současnosti... Jaký je váš pocit z dnešní doby?

Dněšní doba dospěla v informační chaos. Už nevíte co je realita a co výmysl. Vše splývá v jednu jedinou monokulturu, kterou diktují celosvětové korporace. Harmonická společnost je předkládána jako snadno dostupný ideál. Stačí být jen tolerantní a zbavit se těch zlých?!? Obávám se, že to neodpovídá celkovému obrazu světa. Média slouží vždy jen určité propagandě a ta má své jasné cíle - podle toho, kdo je vlastní.

Jako součást propagace nového alba říkáte, že "cíl XIII. století je stále stejný - kazit mládež v tom nejlepším slovy smyslu" - jak to myslíte? Provokatérská póza nebo nějaký velmi vyhraněný názor na "dnešní mládež"?

Myslím si, že dnešní mladí lidé myslí téměř všichni stejně, vyznávají stejné - většinou povrchní - hodnoty, které jsou naší zemi i kultuře uměle implantovány. My je chceme svou hudbou "kazit" v tom smyslu, že jim nabízíme a otevíráme i jiné světy a alternativy.

Kontroverzní obal nového CD jste museli obhajovat dokonce i u vedení vydavatelské firmy EMI.. Kdo je autorem návrhu a jak se k celé "kauze" staví?

Autorem návrhu jsem já, ale celá kapela za mnou při výběru titulní fotografie stála. Obhajovačka je celkem běžný proces. My jsme obal chtěli trochu odlišit od těch předcházejících. Nakonec to prošlo.

Natočili jste také s Davidem Beránkem videoklip - jaký byl průběh natáčení a jak jste spokojený s jeho výsledkem? Mohli jste podobu videoklipu ovlivňovat? (je to víc Beránkova vize nebo vaše společná?)

Podobu klipu jsme ovlivňovat mohli, ale nedělali jsme to. Nejsem režisér, tak proč bych měl mluvit do věcí kterým nerozumím. Byla to týmová práce, na které jsme se předem domluvili. Štáb i režisér byli fajn a vážíme si toho, že jsme dostali možnost realizovat nový videoklip. S výsledkem jsme velmi spokojeni. Rád bych dodal, že klip byl nakonec sestříhán do dvou odlišných verzí.

Jaký máte pocit z dubnového koncertu v brněnském Semilasse?

Skvělý! Dobrý start do nové sezony. Výborné publikum i atmosféra.

Kde budete koncertovat dál a jaké jsou vaše další plány?

Nejbližší koncert je v pátek 7. května v Polné. Ve středu 12. května se uskuteční křest alba na koncertě v pražském Futuru. A plány? Vydržet spolu, vzájemně se tolerovat, mít pořád elán dělat společně muziku a tou muzikou přece jen alespoň trochu - kazit mládež.

Rozhovor denik Noviny Jihlavska
Bara Jandova

26. 4. 2004 13:59:06
Křest desky XIII. století Vendetta se bude konat 12. 5. v pražském Futuru

Gotičtí kazatelé přichystali odplatu

Pořádnou porci gotického rocku připravila pro své fanoušky jihlavská skupina XIII. století, která v těchto dnech vydává nové album Vendetta. Křest desky se uskuteční 12. května v pražském klubu Futurum. Ještě předtím však bude koncertovat 7. května v Polné na Jihlavsku.
"Typickým poznávacím znakem tohoto souboru se stal temný romantický sound s působivými textovými obrazy a především nezaměnitelný, tajemný hlas gotického kazatele - zpěváka Petra Štěpána," uvedla Kateřina Králová z hudebního vydavatelství EMI.

Skupina vznikla v roce 1990 po rozpadu někdejší punkové kapely Hrdinové nové fronty. Petr Štěpán se svým bratrem a bubeníkem Pavlem tvoří jádro XIII. století dodnes. Deska Vendetta je jejich osmým albem.

08. 04. 2004
XIII. století se vrací s Vendettou


Jihlava
Po tříleté nahrávací pauze dává o sobě znovu vědět legendární jihlavská skupina XIII. století. A to prostřednictvím zbrusu nového alba Vendetta, které vychází 13. dubna u vydavatelského gigantu EMI. "Jde o totální útok na bývalé pozice do médií, na špice hitparád a do uší fanoušků! Ať se zvuk či výraz skupiny jakkoli obmění, cíl XIII. století je stále stejný - kazit mládež v tom nejlepším slova smyslu! Revoluce - to je Vendetta!," vzkazuje lídr skupiny XIII. století Petr Štěpán.

Skupina vznikla v devadesátých letech na troskách punkové skupiny Hrdinové nové fronty. XIII. století se pak stalo kapelou, která svůj úspěch postavila na základech takzvaného gotického rocku. Temné lyrické melodie, texty, tajemno, okultismus, nesporné provokující charizma členů kapely a působivé pódiové show při koncertech - to vše přispělo k velké oblibě XIII. století u fanoušků nejenom v Česku, ale i v zahraničí.

Vydaná alba Amulet, Gotika, Nosferatu, Werewolf, Ztraceni v Karpatech a Metropolis teď skupina obohacuje novým titulem. A to i přes to, že na začátku roku 2001 XIII. století oznámilo ukončení své činnosti. Na jaře loňského roku ale byla kapela zpět v plné síle a s chutí do nové práce. Současné složení XIII. století tvoří: Petr Štěpán zpěv, kytara, klávesy, Pavel Štěpán bicí, Ollie Ryšavá - klávesy, Martin Soukup - basová kytara. Vydání nového titulu je očekáváno s jistým napětím. Skupina totiž slibuje velký návrat XIII. století do třetího tisíciletí. Na desce Vendetta by se podle Petra Štěpána (autora textů snoubit tajemnost středověku s chladem matrixu.

"Hudebně jsme se vrátili k tvrdým a hrubým výrazům. Je to určitě nejtvrdší deska, kterou jsme dosud udělali. Kapela se hodně posunula i ve výrazu. Zařadili jsme hodně prvků počítačového vyjadřování," vysvětluje Štěpán.

Nová deska bude obsahovat celkem dvanáct skladeb, včetně titulní skladby Vendetta, písně Into the Garden of Delight či písně Horizont událostí, která bude pilotním singlem desky a připraven k ní bude i videoklip, který dostal pracovní název Matrix IV.

Poprvé jej budou mít možnost vidět lidé už v pátek 9. dubna na TV "Óčko". Při této příležitosti budou členové skupiny hosty v tomto šedesáti minutovém hudebním pořadu.

Nový videoklip se natáčel poslední březnový víkend v pražském filmovém studiu. Exteriéry pak vznikaly v betonových pilířích strahovského stadionu.

Režijně se nového videoklipu ujal David Beránek, který se podepsal pod videoklipy skupiny Kabát, Divokej Bill, nebo zpěváků Báry Basikové či Miro Žbirky. Beránek je mimo jiné držitelem ceny Českého slavíka za videoklip roku 2003. Při výrobě klipu byla použita řada nejnovějších počítačových technologií. Postupně by měl být vysílán v hitparádě České televize Medůza a na komerčních českých televizních stanicích.

Kontroverzním pro vydavatelskou společnost se stal samotný obal desky. Jeho námět musela skupina obhajovat u vedení firmy EMI. Na několik dní byla kvůli tomu pozastavena i výroba.

Prvním místem, kde si budou mít posluchači možnost poslechnout novinkové album naživo, bude brněnský kulturní dům Semilasso už 15. dubna. Na Vysočině bude XIII. století hrát 7. května v Polné. Oficiální křest alba je naplánován až na 12. května do pražského Futura.

KONTROVERZNÍ OBAL. Fotografii, která tvoří obal nové desky, musela kapela obhajovat u vedení vydavatelské firmy.

KYBERGOTHICKÉ XIII. STOLETÍ. Skupinu XIII. století tvoří Pavel Štěpán, Petr Štěpán, Martin Soukup (zleva) a Ollie Ryšavá (dole uprostřed)
 

ILONA MUSELOVÁ

02.04.2004

Historie se vrací - XIII. století na obzoru

Blíži se 13. duben, kdy vychází po delší odmlce skupině XIII. století (jedna z vedoucích kapel českého gothic-rocku po celá devadesátá léta) nové album "Vendetta". Singl "Horizont událostí" byl již rozeslán do rádií, takže bylo načase natočit nový videoklip. Poslední březnový víkend proběhlo v jednom pražském filmovém studiu rozsáhlé natáčení nového videoklipu XIII. století. Exteriéry se pak natáčely v betonových pilířích strahovského stadionu. Od klipu lze mnoho očekávat pro jeho nezvyklý námět. Při výrobě byla použita řada nejnovějších počítačových technologií. Režie byla svěřena uměleckému vedení režiséra Davida Beránka (držitel ceny Českého slavíka za videoklip 2003). Jako první, by klip měla odvysílat TV "Óčko" 9. dubna a při této příležitosti bude XIII. století hostem v 60ti minutovém pořadu.

Honza Binder
www.musiczone.cz

01. 04. 2004   09:32

Připravte se na návrat (do) XIII. století

Vydavatelství EMI připravilo na polovinu dubna zajímavý comeback - jihlavská kapela XIII. století, která v devadesátých letech vešla ve známost jako seskupení zabývající se gotickým rockem, natočila novinkovou desku "Vendetta" a vzkazuje: "Naším cílem je kazit mládež v tom nejlepším slova smyslu."
Čtyřčlenné seskupení okolo bratrů Štěpánových slibuje nahrávku temného romantického soundu, výrazných melodií, silných textů a nezvyklého hudebního aranžmá. Že se kapela pokusila o desku originální a neotřelou ostatně napovídá i záměr obohatit žánr gotického rocku, k němuž se stále věrně hlásí, o nové výrazové a zvukové prostředky (do aranží zahrnula například počítačové prvky) a spojit tak dohromady tajemnost středověku a chlad matrixu. Co do celkového vyznění však půjde o skladby silně kytarové, veskrze rychlé, dynamické a tvrdé. Autorem hudby i textů a zároveň producentem alba je zpěvák kapely Petr Štěpán, jeho bratr Pavel (bicí), Ollie Ryšavá (klávesy) a Martin Soukup (basová kytara). Pro lepší představu o charakteru repertoáru jihlavské formace dodejme, že silnou inspirací pro XIII. století vždy byli a stále jsou kultovní Brité The Sisters Of Mercy.

Album "Vendetta" bude obsahovat těchto dvanáct skladeb: Vendetta, Rezident Evil, Horizont události (singl a klip), Berlin & Vienna, Zodiak, Into The Garden Of Delight, Andy Warhol, Poslední letadlo do Buenos Aires, Obřad za mrtvé, Shelley, Bela Lugosi's Dead (industrial dance version) a Stepping Stone (pistols version).

Radek Antl

8. 10. 2003

XIII. století – "instantní" démoni? 

1.10. 2003 temnota obestřela mou duši, protože jsem opět po dlouhé odmlce vyrazila na koncert české gothic rockové legendy jménem XIII.století. Předesílám, že tuto skupinu mám velmi ráda a budu mít ráda, přesto nemusím nadšeně jásat z jejího vývoje. Ve Futuru toho dne bylo skutečně narváno. Pamatuji si koncerty, kde se nás sešlo nějakých 40-70, což skýtalo i jisté výhody, člověk se nemusel strkat a když stál pod pódiem, což si při „davech“ už odpouštím, měl kolem sebe dost prostoru.

Za těch zhruba 12 let, co XIII. století poslouchám, se jeho leader Petr Štěpán skutečně pěvecky zdokonalil, zpívá nádherně i na koncertech, což dnes nebývá u leckterých kapel zvykem. Takže pokud bych směla hodnotit jaksi kvalitu hudební a pěveckou, musím dát XIII. století jedničku s hvězdičkou i za Futurum 1.10. Prostě je to dobře a profesionálně odvedená práce. Z těch důvodů mě trochu mrzí, že doteď XIII. století výrazněji neproniklo na naše hudební stanice, ačkoliv třeba i Mtv dává prostor gothic rockovým kapelám ze zahraničí. Jeden známý mi tvrdí, že za 300 000 odvysílá Mtv videoklip i čínskému pěveckému sboru. Jak už jsem konstatovala, fakt, že ve Futuru bylo narváno, jasně ukazuje, že dobrá hudba najde cestu k divákům i bez velké publicity v médiích.

Nemám k dispozici playlist z tohoto koncertu, ale paměť mě snad nemate, když řeknu, že se hrál z alba Metropolis třeba Fatherland, či Bela Lugosi is dead, pak něco málo z prvního alba Amulet, čímž potěšili především nás „starší“ posluchače, kteří držíme toto album v jakési kultovní lásce. Nechyběly ani první dvě dámy XIII. století -Elisabeth (pro mě osobně je tato píseň nafouknuná bublina, leč fanoušci ji milují) a Justýna, kterou mám velmi ráda. Zazněla i svižná Nosferatu, jen „Werewolf“ mi zas scházel, co vím, ten se hrát nebude nikdy. Pochopitelně žádná kapela nemůže žít věčně ze starých skladeb a tak jsem zaregistrovala tři nové písně, název si pamatuji jen u jedné - In the garden of the light. „Zahrada světla“ (přesně řečeno v Zahradě světla) mě moc nepotěšila, stejně jako ty další dvě, nemám ráda u českých skupin anglické texty a rovněž se všechny tři začínají hudebně blížit spíše podbízivému popu, než temným „rockovým“ výpovědím. Publikum si asi žádá své a je pravda, že ještě do alba Transylvanian werewolf bych mohla tvrdit, že hudba je určená spíše pro velmi okrajovou oblast posluchačů. Věhlas stojí oběti a buď chce člověk „řezat v kůlně“ svou pravdu a nebo hrát pro davy. XIII. století si vybralo zřejmě tu druhou alternativu.

Tím, že ubylo temných písní a přestalo se trošku více „divadelničit“ na pódiu, stálo publikum jako zkoprnělé, ti vzadu stojící se jen zřídka pohupovali do rytmu, atmosféra mi připadala nějak zvláštně strnulá. Koncert skončil po několika přídavcích okolo 23 hodiny. Pak se většina lidí rozešla domů, téměř žádní výrazně opilí, téměř žádné rozbité půllitry.

Musím říct, že jsem si odnášela domů smíšené pocity, protože hudební vývoj XIII. století míří do oblastí, které já označuji za „ne zrovna svůj šálek kávy“. Ne, že bych se nebavila, ne, že bych chtěla hanět výkony na pódiu, ale něco mi chybělo, to "něco" neumím popsat, ale narozdíl od mnohých jsem ono „jiné“ alespoň kdysi poznala. Po koncertu jsem zaznamenala několik svých známých, kteří si stěžovali na to, že Ollie vypadá s novým přelivem a v kožených oblečcích hrozně, Petrovi Štěpánovi krátké vlasy nesluší a hlavně, že kašle na staré fanoušky, kteří skupinu drželi v dobách, kdy neměla takovou diváckou návštěvnost. Tak tyto věci já opravdu neřeším, domnívám se, že to je každého věc. Já jsem si koupila vstupenku, slyšela a viděla slušný koncert a potom spořádaně odešla domů. Možná přístup trošku spotřební, možná trošku instantní, ale v takové době přeci žijeme, tak co bychom vlastně měli chtít víc?

Rezi (Martina Bittnerová)

17. 9. 2003

ROZHOVOR

Konečně přinášíme slibovaný rozhovor s PETREM ŠTĚPÁNEM. Vznikal v průběhu celého srpna a počátkem září. Neboť zastihnout lídra XIII. STOLETÍ je věc velmi obtížná. O prázdninách ho lze vidět na zahraničních pódiích stějně jako na vrcholech alpských velikánů. Po desítkách telefonátů se nám ho podařilo zastihnout v jednom historickém slezském městě. Mluvil s námi o CASTLE PARTY, o nové desce, divadle, filmu, hudbě a knihách.

1. Před měsícem se XIII. STOLETÍ vrátilo z Polska, kde již po několikátévystupovalo na mezinárodním festivalu CASTLE PARTY. Jak by jste zhodnotil letošní ročník?

Mohu uvádět jen samá pozitiva. Ještě lepší organizace než v minulých ročnících, perfektní zázemí pro muzikanty, silnější ostraha a solidní propagace. Na to, že se zde sešlo nějakých 5000 - 7000 návštěvníků, probíhalo vše v pohodě.

Především se mi ale líbila úroveň skupin i publika. V hudbě převládalo temné elektro a kytarová gotika. A publikum bylo jako úžasný bizarní karneval, přehlídka kostýmů, vybraná společnost, jakýsi kříženec záhrobní šlechty a latexových cyborgů. Dokonalá prezentace odlišného životního stylu.

Především ale všude vládla naprostá pohoda. Ročník 2003 se mi zdál zatím nejlepší. Prožíval jsem podobnou euforii jako na našem prvním vystoupení na CASTLE PARTY v roce 1999.

2. A co samotná účast XIII. STOLETÍ a vaše vystoupení na CASTLE PARTY?

Hned po našem příjezdu domluvil pořadatel tiskovku s novináři a po ní rozhovory pro televizi TV4 a VIVA. První otázka kterou jsme dostali byla: "Jste u nás na gotické scéně nejpopulárnější zahraniční skupina. Víte o tom? Co to pro Vás znamená?"
Myslím že to hovoří za vše. Publikum bylo skvělé, přijali nás s obrovským nadšením a aplausem. Zpívali s námi. Několikrát musela během koncertu zasahovat ochranka, když dav předních řad začal propadat přes bariéry. Koncert se povedl, byla výborná atmosféra a publikum skvěle přijalo i nové skladby. Jistě to mohou docenit i naši fandové z České republiky, kteří zde naše vystoupení viděli. Byla to výborná akce.

3. Na čem právě pracujete?

Zrestaurovali jsme všechny naše videokazety a některé jsou doplněny o nové bonusy. K videu "ARCHIVE" přibyla nová koncertní verze písně Amulet. K videu "VAMPIRIS NIGHT" videoklip Werewolf (remix). Také jsme opět zpřístupnili naše první demokazety "DEMONIAC" a "HERETIC" s novými obaly.

4. A Vy osobně?
Přes léto se mi doma sešlo zase pár scénářů. Divadelní i filmové. Byl jsem požádán o poskytnutí písně XIII. STOLETÍ režisérem Markem Dobešem do jeho připravovaného celovečerního filmu CHOKINKG HAZARD. Ten scénář je úplně praštěný, ale zaujal mě. Je to něco jako záhada Blair Witch v hodně černém humoru a se zombies.

5. Budete ve filmu také vystupovat?
NÉ!!! Dnes už bych roli nevzal. Myslím že stačí, pokud zde bude prezentována naše muzika.

6. Je o Vás známo, že hodně času věnujete knihám. Co právě teď čtete?
Paměti Leni Riefenstahlové.

7. Jaká nová alba Vás zaujala? Co teď nejvíce posloucháte?
Zúžím to na tři:
LAIBACH - Wat
FIELDS OF THE NEPHILIM - Fallen
EXPLOITED - Fuck System

8. Co mají tato alba společného?
Všechna kladou na posluchače určité nároky. Není to hudba pro blbce. Musíte o tom něco vědět, chtít tu hudbu aktivně poslouchat a proniknout do ní. Důležitý je i textový obsah, který si může i neznalý posluchač odvodit alespoň od názvů skladeb. Je to hodně i o energii, kterou při poslechu vnímáte.
LAIBACH - gotický strojový industrial
EXPLOITED - nekompromisní syrový neopunk
NEPHILIM - to je legenda, představující typický gothic rock

Ty kapely ale mají především společné to, že se pohybují na podobné úrovni hudebního undergroundu a alternativní kultury.

9. A kdy už se konečně dočkáme i nového studiového alba XIII. STOLETÍ? To jistě zajímá všechny fans!

Myslím, že to nějakou dobu ještě potrvá. Pro firmy je důležité, kolik na tom vydělají. Pro nás zase názory a postoje které hudbou zastáváme. A to často nejde dohromady. Pro nás je obsah důležitý a je pravdou, že se naše postoje po krizi a pauze v kapele ujednotily a vytříbily. Myslím, že nás to všechny spojilo a posílilo.
Pro nás je například poslední CD METROPOLIS stále aktuální. Skladby FATHERLAND, METROPOLIS a ABSINTH chápeme jako stěžejní i pro jejich značně kontroverzní texty.

10. Album METROPOLIS má podtitul "gotický horizont pro nové millenium". Jak by jste jej blíže charakterizoval?
Utopická vize stvoření nové civilizace.

11. Proč si nové album nevyrobíte a nevydáte sami?
Byl jsem vždycky zvyklý dělat ve velkém a tohoto luxusu se nemíním vzdát. Vždy jsem dokázal najít kompromis. Je to jen otázka času než najdeme odpovídající vydavatelství. Jsme pak schopni v krátkém období vyprodukovat několik CD, protože na nových projektech stále pracujeme. Přiznávám, že opravdu máme materiál asi na tři desky. XIII. STOLETÍ vydalo slušnou řádku písní, alb, projektů.... a necítíme potřebu nové album uchvátat. Chtěl bych věřit, že i rozrůstající se základna fanoušků to pochopí a po čase nové projekty ocení. Není kam chvátat, je to jen otázka času.

(Rozhovor s Petrem Štěpánem vedli Sharon a Roman)

 

12. 8. 2003

CASTLE PARTY, hrad Bolków – Polsko, 26.7. – 27. 7. 2003

Sestava: ALLeš ( R.U.M. and Payo ), Marek (R.U.M. zine ) Jindra Kohm (textař MONASTERIAL CRYPT )
Odjezd: 26. červen 2003, 8:00

Pro R.U.M. už je Česká republika málo ! A tak hurá do polského Bolkówa ! Hlavním iniciátorem této akce byl Jindra, který o tomto festivalu už dříve básnil a poskytl nám ještě před odjezdem nezbytné navnaďující reference. Berte tedy tento report jako mé osobní pocitové rozjímání, které mnou cloumalo hned od počátku naší výpravy. Některá hudební tělesa totiž našinec nemá možnost vidět každý den a popsat pocit „natěšenosti“ snad dost dobře nelze…Ještě než se pustím do vyprávěn,í tak hned v úvodu přiznávám, že celou akcí jsem byl opravdu unešen a v podobném duchu hovořili také další čeští návštěvníci, kterých zde přece jen byla drtivá menšina…Pojďte prostřednictvím těchto řádků navštívit hrad Bolków… “Gotika se vrátila jako noc černých vran „

Sobota:
Časné vstávání není zrovna má oblíbená disciplína. Ovšem tentokrát tomu bylo úplně jinak. Jak upír lačnící po krvi jsem vylétl z postele, protože za několik minut měl se svou gotickou „Feldou“ přispěchat Jindra. Sotva první paprsky slunce dopadly na hospozínský prach, Jindra se zjevil před mým domovem. Nezbývalo nic jiného než naložit věci a upalovat do „Extrémně Vampýrských Přílep“, kde své tělo do rakve ukládá můj rumový bratr Marek. Vlkodlačí jízda mohla začít !!! Specialitou naší „darkway“ byla hudební kompilace, kterou jsem ještě před odjezdem připravil. Náležité nažhavení jest věcí nezbytnou. Zhruba kolem půl jedenácté dorážíme do Harrachova s cílem se zde naobědvat a tím tak naplnit naše hladové žaludky. Krkonošské městečko je však jakési vylidněné a ani první pokus o návštěvu restaurace se nám nedaří. Nenecháváme se zlomit a výsledek se dostavuje ! Sympatický vrchní nás vítá už téměř u vchodu, ale informací o tom, že obědy se ještě nepodávají si nás rozhodně nezískal (jinak to byl velice galantní člověk ). Co se tedy dalo dělat. Vyčkáváme a rozjímáme nad průběhem naší další cesty. Tu se v „knajpě“ objevila dočerna oděná postava, která nám „hokejovým fajnšmekrům“ okamžitě připomněla bývalého kladenského kouče Otakara Vejvodu. Poté následuje poněkud morbidní rozhovor s panem vrchním. Pro zajímavost ho uvádím v plném znění :
Vrchní: vítám tě, dáš si jedno ?
ExOtakar Vejvoda: Jo. Dám si…
Vrchní: Jseš nějakej vymóděnej. Nějedeš zas na nějakej zájezd ?
ExOtakar Vejvoda: Jedu na pohřeb
Naše výprava: TAKY ZÁJEZD ! (tohle si samozřejmě jen myslíme )
Vrchní: Hele, ale na nějakej pohřeb tady stál autobus a asi tak před čtvrt hodinou odjel ?
ExOtakar Vejvoda: Co ? Fakt ? To si děláš srandu ? To je v pr…Co teď mám dělat ?
Vrchní: No co…jdi se domů zas převlíknout a přijď ještě na jedno…
Naše výprava: Jasně! Nebožtík určitě ocení, když se napije na nebožtíkův klid…
…tuto větu však nešťastník neslyšel. Jen vrchní souhlasně pokynul. Dost černého humoru. Po obědě sedáme opět do auta a brzy se na nás usmívá Polsko. Zanedlouho se však sluneční svit promění v celkem kvalitní deštík. Naštěstí to byla pouhá přeháňka a tak není třeba lomit rukama. Ba naopak. Cestou se smíchy válíme. Víte jak se např. řekne polsky kruhový objezd ? „Toczna krugowa“ !!! Podobnými spojeními jsme se bavili v podstatě celé dva dny, a tak i někteří domorodci si určitě říkali: „sakra, co to žvatlají“ ? Do Bolkówa dorážíme v plné polní. Naše obličeje totiž zdobí nezbytné malůvky, které evokovaly naší hudební hladovost. Také dochází k našemu seznámení s tvůrcem vlašimských stránek XIII.STOLETÍ a jeho kumpánem, které bylo ještě před odjezdem plánováno.Následuje masivní čekání na lístky. Řada, která se rozhostila pod hradem se mi zdála nekonečnou. Čekání si zpříjemňujeme diskusemi a rozhlížením se po místní přírodě.Poté již konečně stojíme u kasy, kde po nás organizátor požaduje 25 EUR. Trošku se divíme, jelikož původní stanovená cena ( dokonce i zveřejněná na webových stránkách ) měla být o dvě eura levnější, ale ani naše argumenty pádně k úspěchu nevedou. Následuje masivní vstupní kontrola. Dokonce i svou ledvinku s foťákem musím ukázat ! Na ruku dostávám jakési neviditelné razítko…no prostě docela otrava, ale zas na druhou stranu - totální profesionalista ! Tou dobou již na scéně řádí německá formace THE ANCIENT GALLERY. Jejich show nemůžu nijak hodnotit, jelikož v době jejich setu jsme ještě stáli před hradbami hradu. Má ouška však zaznamenala solidní elektronickou palbu, podpořenou kytarovým zápřahem. OTHER DAY jsou rovněž spolkem germánským, ale hudba v jejich podání byla naprosto odlišná. Velmi působivá, náladotvorná a uhrančivě monotónní. Trošku mi to připomnělo slovenské temné seskupení L´AHKÁ MÚZA, byť slovenští kolegové jdou ve své uhrančivosti ještě mnohem dál. Jistým negativem bylo „denní světlo“, které trošku otupilo snažení této jinak sympatické partičky.Pak už šmejdíme (jinak to nazvat nemohu) po celém nádvoří a obdivujeme nádherné stopy historie. Co však mne na zadek posazuje nejvíce je podium. Je totiž obrovské! A to jak do délky, tak do šířky. Prostě paráda! Prvním domácím spolkem jsou DELIGHT, které již pozoruje větší počet osazenstva. Nutno podotknout, že kapela předvedla slušnou doom metalovou porcičku, podporovanou solidním dívčím vokálem a ani její polský přednes nezněl vůbec špatně. Z DELIGHT jsem cítil obrovskou touhu se předvést a dle mého soudu byl jejich set po zásluze odměněn potleskem. Následnou přestávku jsme vyplnili diskuzí s bývalým basákem XIII.STOLETÍ Petrem Palovčíkem, který nejen že působil velice vstřícným dojmem, ale ještě nám dokonce rozměnil EURA za „polskou tvrdou měnu“. A hurá zpět na scénu! TERMINAL CHOICE jsem favorizoval na černého koně festivalu a má domněnka nebyla daleko od pravdy. Elektro-gotická smršť, plná hitovek mne naprosto uspokojila. Hlavně po zvukové stránce bylo vystoupení těchto Germánů naprosto bezchybné a melodický motiv skladby „Ice“ se mi ještě nyní prohání hlavou. Pokud by jste se chtěli s tvorbou TERMINAL CHOICE rovněž seznámit, není nic jednoduššího než zabrousit na jejich internetové stránky (viz. konec reportu ). Po této svačince – hlavní chod ! XIII. STOLETÍ ! Zprávy o popularitě naší stálice za našimi hranicemi se mi donesly již dávno, ale zažít tu fantastickou atmosféru na vlastní kůži je přece jen jiná káva. Ještě před samotným startem polští příznivci skandují jméno kapely a natěšeně (česky!) zpívají samotné písně! A už je to tady! „Kníže temnoty“ a les spokojených rukou se vznáší k nebesům. Vystoupení nabírá dále obrátky skladbou „London After Midnight“ a pokud mne někdy zalila národní hrdost, tak to bylo právě v tuto chvíli. V Polsku si vychutnávat set české kapely a vidět jak se zahraniční diváci při této show baví je přece jen ne až tak častý jev. Mráz mi pobíhá po celém těle ! Polskou hymnou je „Elizabeth“ a když se rozezvučí první její tóny, extáze nezná hranic. S Jindrou jsem polemizovali nad tím, zda Petr Štepán zařadí na playlist předělávku od SEX PISTOLS „Stepping Stone“ jako tomu bylo při pražských koncertech. Příliš jsme tomu nevěřili, ale jaké bylo naše překvapení, když si „vůdce vlčí smečky“ opět navlékl červené provokativní triko s hákovým křížem a nastartoval ryzí punkovou úderku. Času však nebylo nazbyt. V roce 2000 zde „Třináctka“ hrála jako hvězda, nejde však tento rituál dodržovat donekonečna (byť někteří polští fans by to jistě uvítali ) a tak muselo dojít z časových důvodů k malé korekci skladeb ( čas nezbyl dle slov Pavla Štěpána na „Mystery Anu“ a novinkovou skladbu). Závěr vystoupení nemohl být grandióznější. „Fatherland“ při mocném refrénu odzpíval snad celý Bolkow. Totéž se dá říci o závěrečné hitovce „Nosferatu Is Dead“, která vygradovala Štěpánovým závěrečným výkřikem: XIII.STOLETÍ IS BACK !!! A byla to pravda a já mám skvělou vzpomínku na to, že jsem byl spolu se svými přáteli přitom. Dle slov vlašimských kolegů, musela kapela po vystoupení ještě poskytnout v zákulisí neplánovanou autogramiádu. Následující polští ARTROSIS měli pozice řádně ztíženou. Lidé byli ještě plni dojmů z předchozího vystoupení XIII.STOLETÍ a tak začátek jejich vystoupení na mne dělal dojem rozpačitý. Pomalá a valivá hudba působila docela uspávajícím dojmem. Přesto jak řekl Marek: „znát jejich nahrávky a rozumět polským textům,určitě by mne bavili víc“. S tímto citátem nelze nic jiného než souhlasit. V následující pauze jdeme poprvé ochutnat pivo značky Hammer. Špatné rozhodně nebylo a tak zůstáváme této značce věrni až do konce festivalu. Škoda, že nebylo více vychlazené. Na scéně zatím zpustila banda říkající si BRYGADA KRYZYS. Jednalo se o takový mix punku a alternativního rocku. Šíleností samotnou byl kvílející saxofon a kostrbatý polský zpěv, který přesto do projevu těchto kumpánů docela zapadal. Nic méně je třeba si přiznat, že se rozhodně nejednalo o můj šálek kávy. V následujících okamžicích již však tma zalila nádvoří hradu a na scénu vykročili FADING COLOURS. A předem se přiznávám, že něco tak působivého jsem už dlouho neviděl. Slečna za mikrofonem romanticky recitovala a mrazivý duch samplů musel probudit snad všechny pohádkové postavy, které kdy na hradě Bolków žily. Stylově se jednalo o mix dark wafe s EBM a některé skladby (jako např. skvostná „Lorelai“) dýchaly orientem. Celé vystoupení bylo ještě doprovázeno videoprojekcí. Velkoplošná obrazovka byla zavěšena hned vedle pódia a tak byl zážitek ještě více působivější. Paráda! A nyní už jsme ve finále prvního dne. THE GARDEN OF THE DELIGHT spustili pravou gotickou nálož, která vydatně čerpala z odkazu THE FIELDS OF THE NEPHILIM, ale nejednalo se o nějakou bezduchou kopírku. Kapela mne celkem oslovila, byť po strhujícím vystoupení FADING COLOURS byly mé mozkové závity hodně otupeny a ke konci jejich setu jsem se už nedokázal dostatečně soustředit. Úlohu hlavních hvězd měli tentokráte němečtí UMBRA ET IMAGO a podle toho co se dělo o přestávce se čekala nezapomenutelná show. A také že ano. Zpěvák oblečený tak trochu jako KING DIAMOND vtrhl na scénu a spolu se svými kumpány se vrhl do kolotoče vystoupení. Nejednalo se však o nějakou fantastickou hudbu. Kapela sázela na starý dobrý metal, který je však podán v tak trochu hororové podobě, což už dnes není moc originální. Ovšem hudba v podání této partičky byla dobře zahraná a rovněž zvuk v žádném případě nezklamal. Prostor opět dostala video projekce, která musela potěšit všechny osoby, které si libují v takových až „sladkých perversnostech“. Vrcholem večera byl výstup dvou domin, z nichž jedna byla přivázána k jakési točivé rampě. Druhá si s ní patřičně pohrávala a rovněž vokalista nezůstal pozadu. Dokonce jednou celou „roštěnku“ otočil vzhůru nohama a ušklebeně nad ní vyváděl. Závěr prvního dne tedy ve velkém stylu a celá naše výprava se pozvolna vydává z podhradí a štráduje si to ke klubu Hacjenda, kde poblíž stojí naše vozidlo. (Cestou jsme potkali borce, který měl tričko s letošním logem Obscene Extréme Festu – okamžitě ho zdravíme a nadšeně gestikulujeme). Pak už uleháme. V klubu ještě probíhá gothic a EBM párty, ale na to už sil nemáme dostatek sil…

Neděle:
Ostrý slunce svit nás probouzí do druhého dne našeho dobrodružství. Po hodně skromné snídani se vypravujeme na prohlídku města. Slušelo by se tedy nyní, abych malinko město Bolków představil. Nachází se asi šedesát kilometrů od českých hranic a hned první seznámení s tímto místem ve vás musí zanechat zvláštní pocity. Domy jsou totiž vystavěny v příkré linii. To znamená, prostě řečeno „strmě do kopce“. No a úplně na vrcholu stojí bolkówský hrad, který je určitě tím nejzajímavějším, co zde může lidské oko spatřit. Architektura města je totiž ještě hodně „bolševická“. Prostě žádné moc velké přemýšlení. Vedle historických budov jsou klidně nacpány „krabicovité“ domy a úzké středověké uličky nad tímto patosem musí zamáčknout slzu ještě v současnosti. Žel ani náměstíčko není nikterak zvlášť upravené. Pouze podloubí je vyzděno jakýmsi mramorem a je tak důkazem toho, že zde přece jen nechcípl pes. Nejupravenější stavbou je tedy samozřejmě kostel. Inu z čeho Poláci čerpají prachy, do toho zapojují své úsilí. Aby třeba zprovoznili nádherně vypadající kašnu – to ani omylem. Ale ne všechno je tak pošmourné. Tak např. městské restaurace vykládané dřevem vypadají moc pěkně a jak bylo vidět, bídou místní šenkýři jistě netrpí. Po prozkoumání města se vracíme na nezbytnou svačinku a poté navštěvujeme klub Hacjenda, kde opět jede proud nepřetržité hudby. Hlavně Jindra musel být spokojen, protože mu zde pustili i takovou sračku jako jsou IRON MAIDEN (he,he nic ve zlém Jindro a fanoušci „Železné Panny“). Obsluha byla však dost šílená a pokud nechápu český kapitalismus tak polský tuplem. Kdyby nebylo Marka, čekáme na pivo Warka ještě teď. Čas pomalu dozrával, a tak nezbylo opět nic jiného než se šinout pomalu k hradu, vstříc dalším hudebním zážitkům. Začátek nás zajímal velice. Jako první totiž dostali prostor pražští IMMUNOLOGY, na kterých bylo vidět, že mají touhu se mezinárodnímu davu předvést v tom nejlepším světle. Ovšem hned po první skladbě nastaly nečekané problémy. Týpek s plynovou maskou a bruskou totiž „makal“ tak drsně, že patrně jiskry způsobily nějaký zkrat, takže následovalo překrývání nástrojů dekami a IMMUNOLOGY se tak trochu připravili o čas. Ovšem show s „brousičem – pracantem“ stejně nemá chybu ! Zbytek vystoupení už byl v pohodě a kluci určitě dali pádný důvod k tomu, aby si jejich CD fans zakoupili. Nadšeného přijetí se dočkala japonská partička EVE OF DESTINY. Jediné co mne na nich zaujalo byly převleky a jejich původ. Jinak nebylo o co stát. Kytara nebyla vůbec slyšet a o nějakých gotických náladách si zatím mohou tito samurajové jenom zdát. Odcházíme na pivko, hrabeme se v CD, kupujeme, klábosíme a fotíme. To byla naše náplň po chvilce sledování EVE OF DESTINY. Vracíme se v průběhu setu německých FINAL SELECTION, kteří sázejí pouze na klávesovo-samplový projev a jde jim to celkem k duhu. Byť markantní vliv DEPECHE MODE je nepřeslechnutelný. Ani to netrvalo tak dlouho a pořadatel oznámil další jméno. Při jeho vyslovení, polští fans začali skandovat DANCE ON GLASS. Čekali jsme tedy co se na nás vyvalí. A představte si, že se objevila pouze nádherná slečna, která spustila svůj sólový part. Komponovaná hudba, která ji doprovázela byla však nesmírně uhrančivá a když dotyčná kráska spustila, ihned si získala snad všechny přítomné duše. Moc příjemná věc. Když ještě na závěr došlo i na „depechovský“ cover „Never Let Me Down“ bylo skvostné dílo dokonáno. Z této slečny jsem byl opravdu unešen, líbilo se mi jak se chovala skromně až skoro plaše. Hezky jsem si jí vyfotil ! A Jindra ? Okamžitě si běžel koupit její CD! Dle mého soudu chybu rozhodně neudělal. A když už jsem zmínil ženskou krásu, tak se musím přiznat, že už jsem pěknou dobu neviděl takovou řadu „nádherných princezen“. Škoda, že nejel Radim (můj společník s Obscene Extréme festu). Zde by si určitě vybral :-). A nejen krásné děvy by si našel. Pozřel by tu rovněž špetku šílené hudby s kterou se představila polská formace ŠCIANKA S gotikou měla jejich hudba pramálo společného. Byl to takový mix rocku, punku, jazzu a psychedelie. Tak trošku mi to připomínalo náš PRAŽSKÝ VÝBĚR , protože všichni zainteresovaní své nástroje ovládali dokonale a na závěr sklidili zasloužené ovace. Proto šílenci vyběhli ještě s přídavkem v podobě letitého hitu od DEEP PURPLE „Smoke On The Water“, který byl však zahrán v takovém zvláštním (skoro až) techno rytmu. Příjemné zpestření festivalu tahle ŚCIANKA. Samotný vrchol druhého dne však přišel hned poté. Rakouští sympaťáci L´AME IMMORTELLE předvedli strhující výkon, který nadšený dav vysoce ocenil. Zpěvák ( oblečen podobně jako legendární mistr Eldritch ) spolu s půvabnou vokalistkou neúnavně publikum hecovali, neustále se na sebe uculovali, ale hlavně rvali do obecenstva působivé gotické koláže. Někdo by mohl říci, prostá elektronická gotika s kytarou, ovšem vymyslet tak působivou hudbu, to chce také kus fantazie. L'ame ImmortelleNádhernou tečkou L´AME IMMORTALLE byl závěrečný úklon publiku. Rázem jsem si připadal jako ve čtyř hvězdičkovém divadle. Super! CLOSTEKELLER byl opět soubor, který patřil k domácím zástupcům. Polský zpěv mi do jejich gotické hudby, načichlé metalem, příliš nepasoval. Princezna za mikrofonem se však snažila seč mohla. Trošku jsem se divil, že domácí fandové nechali kapelu na holičkách a tak trošku je přidusili ve vlastní šťávě. Možná to bylo také tím, že kapela vsadila na svou úplně novou tvorbu a jak jsem tak pozoroval, většina lidí brala jejich hudbu jako kulisu vhodnou ke klábosení. DIARY OF DRAMS už v potemnělém nádvoří opět navodili tu krásnou mrazivou atmosféru. Světla během jejich setu byla neuvěřitelná. Z počátku bylo trošičku těžké si zvyknout na vokalistův styl zpěvu. Chvílemi se mi zdálo, že prostě jen přednáší a vlastně téměř nemění hlasové polohy.I přesto však DIARY OF DREAMS nezklamali a strhujícím závěrem si fanoušky naklonili na svou stranu. Tomuhle říkám skutečná dark music! Poslední SWEET NOISE byli patrně pasováni do role hlavních hvězd. Ovšem tato myšlenka se rozplynula hned v okamžiku první skladby. Šílena show, převleky, masky – to ano. Ale hudba ? Takové moderní HC se smyčkami. Tak trochu do SLIPKNOT. Polský jazyk se však k téhle hudbě hodil asi jako párek k cukru. Když tedy vidíme (ale hlavně slyšíme ) co jsou SWEET NOISE zač, „bereme roha“ a pomalu se loučíme jak s hradem tak také s celým festivalem. Rovněž se zdravíme s Blue Wolfem a jeho kámošem, sedáme do auta a štrádujeme si to směrem k domovu. Cestou si prozpěvujeme šlágry od „Třináctky“ a v dobrém rozmaru dorážíme na celnici. Nedůvěřivý Polák si nás pomalu prohlíží a nakonec také v dobrém propouští. Naše vlast nás vítá nehoráznou bouřkou a deštěm. Když dorážíme do Kralup, tma už ustupuje a my jen z okna pozorujeme, jak se lidé trousí do práce. Když to vidí i Jindra, kterého mělo čekat to samé, raději volí stejně jako já tvrdý spánek hned po příjezdu. A celkové hodnocení ? Skvělá akce a nezapomenutelný zážitek! Kdo zde nebyl, může litovat !

ALLeš

24. 6. 2003

Jindra Kohm – Reakce na Allův report

     Report považuji za velmi povedený. Fanoušek, který na koncertě byl, se do báječné atmosféry lehce vrátí, ten který XIII.zná a nakonec nevyrazil, zjistí, že prohloupil. Report má svůj význam i směrem ke skupině posluchačů, která si ho přečte náhodou a u kterých může probudit zvědavost formou shánění nahrávek třináctky či navštívením některého  z dalších koncertů.(a to si myslím je jeho hlavním posláním či neskrytým významem).Určitě potěší i skalní fajnšmekry, kteří na chvilku propadnou nostalgické vzpomínce na gotickému rocku zaslíbenou první polovinu devadesátých let. A právě přes pohled této zasvěcené minority nacházím v reportu dílčí a naprosto zbytečné slabiny, které celkové vyznění reportáže kazí. Onen fajnšmekr má vůli a sílu působit na jemu, alespoň částečně spřízněné duše. Pokud vezme v našem případě report koncertu za svůj, jeho hodnota rázem stoupne, neboť je de facto, uznán za téměř odborný nebo zasvěcený a má ho smysl šířit dál!. Snad poslední skupinou obce čtenářské, i když pravděpodobnost není veliká, můžou být samotní členové skupiny. Je každý citlivě zachycený detail potěší, opomenutí pro ně důležitých momentů zřejmě prominou, horší to bude již z výše naznačenými nepřesnostmi.

    Cover BAUHAUSU „Bela Lugosi Is Dead“  podle autora reportu působí na albu „spíše jako emocemi protřelý song, ale koncertní podoba je k nepoznání živější a razantnější“. Tato skladba zněla na turné  Metropolis v roce 2000 stejně magicky a mrazivě jako na albu. Její sugestivní interpretace frontmana XIII. byla jednou z největších zážitků koncertu. Štěpán si na coveru dost zakládal, neboť jak řekl v jednom z rozhovorů, ve kterém reagoval na poznámku sebevědomého tazatele, že ho nepřekvapilo zařazení skladby „Bela Lugosi Is Dead“ na album Metropolis:“ ! Tak tebe to ani nepřekvapilo? Zato ty mě teď překvapuješ. Máš ponětí o tom, jak je ta skladba těžká na zazpívání a kolik zpěváků si na ní vylámalo hlasivky? Několikrát jsem jí transponoval a zkoušel "posadit" různé intonace, protože Peter Murphy (zpěvák a klávesista skupiny Bauhaus, pozn. - VŠ-)tuto skladbu napsal pro ženskou polohu hlasu. Ale to asi nemá cenu vysvětlovat.(zdroj oficiální web stránky kapely pozna.) „ Zbrusu nový kytarový háv skladby byl tedy jednou z pěti novinek comebackových koncertů ve Futurum.

   K poznámce k image bych zmínil havraní přeliv klávesistky Olli. Když ALL mluví o sestřihu frontmana, nepřehlížel bych „citlivější Elizabeth“, která na minulém tour odstínem účesu ladila ke svému příjmení Ryšavá. Rovněž by nezaškodilo zakomponovat Štěpánovo triko Sisters of Mercy oblečené na gradující část koncertu. Přeci jen žijeme v jakýchsi škatulkách a spojení legendy s legendou může někoho velmi pozitivně „nakopnout“, zvláště, když autor taktně zmíní punkovou vsuvku včetně komentu hadrů. Vyznělo by to potom jako kontinuální hra symbolů s programovým, pocitovým záměrem, jakási dodatečná hra s emocemi.Můžeme diskutovat o tom, že tento image XIII.století nepotřebuje, koncert byl dost temný i bez plášťě, klobouků a kozlí(?) lebky.

   Jakési myšlenkové „dozrání“ Petra Štepána symbolizuje autorem v reportu zmíněná  baladická skladba „Obřad za mrtvé“. Tento svět obžalovávající song, ovšem s nádechem naděje, dostál podstané změny v textu. Původní verze končí slovy:“…každý z nás nese v sobě kus viny“, nová je nahrazena hlubinám duše otevřenější tezí „…každý z nás nese v sobě kus VŠEHO!“. Navíc melodická prezentace zpěvnějšího závěru doslova „zabíjí“. 

    V úvodu reportu mě trošičko otrávilo plýtvání slovem temnota…temnotou se šířila zpráva, temná osobnost, temnota z nebes, temná hospůdku…Většinou více je méně. Samozřejmě mě potěšilo lichotivé zmínění mé osoby v reportáži. Pokud to autor považoval za „důležité“ mohl mé jméno vhodněji a využitelněji zakomponovat do závěrečné zmínky o Castle party. Viděl jsem mnoho koncertů naší gotické legendy a vystoupení pod širým nebem na hradě Bolkowu bylo jednoznačně tím nejlepším. Pochopitelně hlavní úlohu v umocnění zážitku sehrál dokonalý exteriér. Autor mohl závěr reportáže využít jako pozvánku na Castle party, které se koná v červenci a HECNOUT fanoušky, že náklady na cestu (200 km z Prahy do Bolkowa) a festivalovou vstupenka se určitě bohatě zhodnotí. Nebylo by od věci upozornit na oficiální internetové stránky XIII. a Castle party.

     Report si schovám a bude pro mě trvalo připomínkou na dva nezapomenutelné koncerty. „Jen černými brýlemi lze hledět do budoucnosti a hledat Metropolis“ a pevně věřit, že okrajové hudební  žánry přežijí ve světě komerčního marastu. Podporu  podobným spolkům lze nejlépe vyjádřit návštěvou koncertu a koupí originální nahrávky. Chce se mi věřit, že XIII.najde po festivalech v Polsku a Německu vydavatele nového CD, neboť česká scéna naši legendu slovy Petra Štěpána naprosto ignoruje (?). NOSFERATU se vrátil a již si balíme s ALLEM  švestky do Bolkowa. 

 

Poznámka: Nemám ambice zviditelňovat se psaním recenzí a reportáží. Že se Allův report a můj koment dostaly na tyto stránky, je více méně náhoda. My jsme si to sepsali z čisté radosti, jako komunikační médium pro naše přátele. All svůj report využije pro jeho R.U.M zine. Pokud někdo z kapely si náš výtvor přečte, prosím ho ať se NEZHROZÍ!

Není až tak důležité co kdo napatlá, naplácá či někdy i nakydá do tisku, důležitá je síla Vaší tvorby, která všechny nesmysly převálcuje. Každý si z tvorby XIII. bere něco jiného a tak to má být. Díky za to co děláte, vydržte a nenechte se ničím a nikým otrávit! MÁ TO SMYSL!!! Ahoj na Castle party J

PS: Také, jako All, nemám patent na bezchybnost. Pokud mě upozorníte na omyly, děkuji. Učíme se chybami!

 

Jindra Kohm

donquijote@seznam.cz

24. 6. 2003

XIII.STOLETÍ  - 18. červen 2003, Praha – Futurum

Informace o rozpadu naší gotické stálice jsem se dozvěděl nečekaně z internetových stránek kapely a musím se přiznat, že mne zalilo velké zklamání. Vždyť s téměř každým počinem XIII.STOLETÍ jsem chodil spát. Žel, osud se naplnil a Nosferatu ulehl zpět do své rakve a pozvolna čekal na vzkříšení. Když už se zdálo, že je „Nosferatu Dead“ a nikdy neožije, temnotou se začala šířit zpráva o slavnostním koncertu „Třináctky“, který bude spojen se křtem knihy Nosferatu, kterou sepsal samotný Petr Štěpán. Zasvěcení vědí, že tato Vampírská bible vyšla již v minulosti, ale nyní spatřila světlo světa v trochu jiné podobě a s několika úpravami a přídavky. O koncertní vystoupení byl ohromný zájem a proto se kapela rozhodla, že pro své věrné připraví koncerty dva. První proběhl o den dříve, přičemž já jsem se vypravil až na ten druhý. Společnost mi dělal Jindra Kohm, známá to temná kralupská osobnost, který mi líčil také průběh předešlého vystoupení, jelikož si nechtěl nechat ujít ani zlomek zvuku, vycházející z paprsků XIII.STOLETÍ. Atmosféru vystoupení umocnilo počasí. V době dopolední, kdy jsem ještě seděl u PC,  psal recenze, jsem již vstřebával příchod černých sil  z nebes, které dokreslovala svými písněmi legenda THE FIELDS OF THE NEPHILIM. Okolo páté hodiny jsem již s Jindrou navštívil jednu zapadlou hospůdku v blízkosti Prahy, kde se již vše schylovalo k příchodu mocného Knížete Temnoty. Déšť skrápěl potemnělou krajinu a blesky rozmetaly promočené polní cesty. Za nedlouho již stojíme v samotném Futuru a čekáme v jakém rozpoložení kapela vyleze na scénu. Dle Jindrových informací tentokrát dorazila do klubu menší návštěva, přesto se sál nakonec velice slušně zaplnil a vypadalo to, že bylo již po druhé v tak krátké době plno. Lehce po deváté hodině bylo vše odstartováno. Do hustého dýmu za zvuku intra z alba a stejnojmenné písně „Gotika“ vstupují čtyři postavy. Mistr Petr Štěpán hrábne do strun a rozjíždí se první skladba a všichni přítomní hned po prvních tónech vědí, že jde o starou „amuletovskou“ klipovku „Kníže temnoty“. Přesto i tento letitý šlágr doznal určitých změn a za podpory Oliiných kláves zněl moderněji a jako kdyby se hlásil k nové tvorbě souboru. A že na mém tvrzení něco pravdy bude, bylo potvrzeno v další koncertní tutovce „London After Midnight“. Na albu „Metropolis“ jsem ji zpočátku těžko vstřebával, ale v živém podání jednoznačně zaúřadovala. Vystoupení nabralo velkolepé obrátky a tak když přišla na řadu „Elizabeth“, tak mohutný refrén zpíval v sále snad každý. Za zmínku rovněž stojí nová image (jestli tedy nějaká je ) Štěpána a spol. Žádné kostýmy ani převleky v nové éře „Třináctky“ zřejmě nebudou mít místo. Jen černými brýlemi lze hledět do budoucnosti a hledat „Metropolis“. Pro mnohé byl také překvapením Petrův krátký sestřih, který mi tak trochu evokoval vokalistu a leadera DEPECHE MODE.  Asi tak v polovině večera přišel na řadu křest knihy Nosferatu, který byl trošičku pokažen vyřváváním jednoho primitivního opilce stojícího téměř vedle mne a nakonec i samotný autor Vampírské bible si neodpustil poznámku na konto tohoto kreténa. Jak vidno, na blbce lze narazit na jakémkoli koncertu ať se jedná o jakýkoli žánr.Co se týče mé osoby tak jsem byl zvědav také na novou tvorbu souboru, protože domnívat se, že by se kapela tři roky nudila nic neděláním, to se mi nějak nechtělo věřit. Nu a dočkal jsem se. První novinka dostála pojmenování „In The Garden Of Light“ a jak samotný název napovídá, tak šlo o anglicky zpívanou skladbu, kterou v programu podpořil ještě další anglicky odzpívaný hit, který však ještě zřejmě nedoznal jména. Třetí premiérové seznámení měla na starosti skladba „Shelly“, která pokračuje ve ztělesňování velikánů historie. Tentokrát si Petr Štěpán vybral titanismem protřelého autora P.B. Shellyho. Vrcholem večera myl pro  mne „Fatherland“ umocněný sborovým zpěvem obecenstva a velmi dobře kytarově zvládnutý cover od BAUHAUS „Bela Lugosi Is Dead“, který na albu působí spíše jako emocemi protřelí song, ale koncertní podoba je k nepoznání živější a razantnější. A když už jsme u předělávek tak za zmínku stojí rovněž předělávka „Stepping Stone“od SEX PISTOLS na kterou si Petr Štěpán navlékl triko s hákovým křížem a nápisem NO FUTURE DESTROYED a dal tak vzpomenout na časy HRDINU NOVĚ FRONTY. Dalším skvostem na který jsem čekal byla „Nevěsta temnot“ a v tu chvíli se má duše vznášela daleko v oblacích. Základní set končil jako obvykle „Karnevalem“, který stále naživo má co říci a jeto takový osvojený syn kapely. Na následující přídavky se nemuselo dlouho čekat. „Amulet“  (opět v trošku modernějším hávu ) a „Nosferatu Is Dead“ patří alespoň pro mne k tomu nejlepšímu co kapela mohla na závěr nabídnout. Třetím přídavkem byl „Obřad za mrtvé“, song, který pochází ještě z dema „Nová Drakulomania“ a jde o velmi působivou baladu, při které tuhla krev žilách. Když už se zdálo, že je definitivně konec, začaly se z beden linout tóny písně  „Ten starý dům se rozpadá“, jejíž autobiografickou tvář přišel odrecitovat samotný autor a musím se přiznat, že jsem nebyl schopen slova, protože něco tak skutečně bolestného má mysl už dlouho nezaznamenala. Až čas ukáže, zda tyto koncerty byly začátkem nové etapy XIII.STOLETÍ a nebo zda jen „král upírů“ zkontroloval své poddané. Další vystoupení naší gotické legendy lze spatřit na Castle Party v polském Bolkowě. NOSFERATU IS BACK !!!             

Poznámka: trochu mne mrzí, že na koncertě nebylo možné sehnat žádné nahrávky, trika a ani samotnou knihu Nosferatu. Nejde o to na něco fanoušky lákat a dělat s koncertu „tržnici“, ale většina lidí by takovým to obohacením celé akce jistě nepohrdla. Navíc kde tyto věcičky shánět jinde, než na koncertě naší gotické legendy ?

Skladby: Intro (Gotika), Kníže temnoty, London After Midnight, Elizabeth, In The Garden Of The Light, Bela Lugosi Is Dead, Nevěsta temnot, Fatherland, Shelly, Absint, „nová skladba s neznámým názvem, Stepping Stone,Justina, Mystery Anna, Karneval.

Přídavky: Amulet, Nosferatu Is Dead, Obřad za mrtvé, Ten starý dům se rozpadá. 

Sestava: Petr Štěpán – kytara, zpěv

                  Ollie Ryšavá – klávesy

                  Martin Soukup – basa

                  Pavel Štěpán - bicí

 All
all@payo.cz

4. 6. 2003

Rozhovor s Petrem Štěpánem
 

Vystoupení XIII. STOLETÍ v pražském FUTURU se blíží. Petr Štěpán poskytnul k této události krátký rozhovor.

Jak probíhají přípravy skupiny na tyto koncerty?

Zkoušíme velice intenzivně a přípravám věnujeme veškerý volný čas. Budujeme též nový tým lidí kolem sebe, nezbytný pro koncertování: řidiče, techniky, osobní personál... Je za tím mnoho času, úsilí, schůzek, telefonátů, zkoušek. Bez toho už bychom dnes nemohli vyjet.

O vstupenky je tak velký zájem v předprodeji, že se musel přidat ještě jeden koncert následující den. Překvapil Vás tento zájem?

Ano velmi. Čekali jsme, že o nás bude zájem, ale tak velký - to předčilo naše očekávání. Myslím, že to bude pro kapelu poměrně psychicky i fyzicky náročné, zejména s ohledem na moje hlasivky, které dostanou pořádně zábrat. Pokud ovšem máme dobré zázemí, klid na přípravu a spolehlivou techniku, jsme schopni podat maximální výkon.

Ale dva koncerty po sobě přece nejsou až tak moc?

To jistě ne. Ovšem my chceme vždy hrát naplno a přejeme si, aby koncerty byly pro nás i pro fanoušky událostí.

Co nabídnou fanouškům pražské koncerty?

Nechci dopředu nic prozrazovat, ale věřím, že XIII. STOLETÍ má stále co říci, a že jako tvůrci a hudebníci stále dokážeme překvapit a přijít i s něčím nečekaným.

Otázky kladl a odpovědi posléze zaznamenal Vratislav Šantroch

16. 4. 2003

Druhé vydání Knihy Nosferatu je na světě

Jihlava - Nového upraveného vydání Knihy Nosferatu - Vampýrské bible se v těchto dnech dočkala populární kniha jihlavského rockového zpěváka, skladatele a textaře Petra Štěpána. Kniha poprvé vyšla před pěti lety a její náklad byl zcela rozebrán. Kniha čtenářům předkládá průřez světem vampyrismu, tajemna a černé magie. Nejsou v ní zachycena pouze historická fakta, portréty známých osobností, příběhy dávných časů, ale i některé praktiky rituálů magie. "Bezprostředně po vydání rozvířila kniha zájem o opětovné prošetření kauzy Čelákovického pohřebiště. Témata publikovaná v knize upoutala řadu televizních stanic, publicistických pořadů," dokládá zájem o zpracované téma autor knihy. Druhé vydání Knihy Nosferatu v novém designu, s úpravami a po mnoha odkladech, způsobených mimo jiné i loňskými povodněmi, poslalo na knižní trh nakladatelství Adonai. Kniha je obohacena o nové fotografie, na její vypovídací hodnotě a sdělení se podle Petra Štěpána nic nemění. "Některé kapitoly jsou upraveny, jiné přesunuty, aby bylo dosaženo výraznějšího rytmu a dynamiky při četbě," vysvětluje Petr Štěpán, jinak vůdčí osobnost gothic-rockové skupiny XIII. století. "Nikdy jsem se nepovažoval za historika, vampyristu či archeologa. Kniha je mým nazíráním na svět a popis událostí, osobností a děl, se kterými jsem se cítil být velmi blízko. Pravdou je, že mě téma okultismu, vampyrismu, historie náboženství inspirovalo v mé umělecké tvorbě. Snažil jsem se nahlédnout pod povrch věcí," dodává.

ILONA MUSELOVÁ

7. 10. 2002

ZROZENI POD VYHASLÝM SLUNCE II - profil XIII. STOLETÍ
 

Pouť k vytoužené Metropoli

Nosferatu byl velkým pokrokem hudebním a kolem Petra Štěpána se definitivně zformovala gloriola mystické bytosti, která má klíč k tajemství astrálních sfér i tajuplným rasám, obývajícím tuto zemi. Je tedy naprosto logické, že krom působení hudebního si Petr Štěpán vybírá i žánr literární. Jím sepsaná Kniha Nosferatu (Vampíří Bible) je zřejmě jedním z nejlepších a nejpůsobivějších spisků (nejen) o vampírech, lykantropii a magii, který je veřejně dostupný. Ačkoli její jméno slibuje věci nevídané, pravda je taková, že se jedná o velmi dobře sepsanou a poutavou knihu, která spíše otázky vzbuzuje, nežli zodpovídá. Spousta příběhů, které vám zjizví záda husí kůží a pootevřou tajemná zákoutí našeho světa. Jen pootevřou... A to je vlastně v pořádku.

Pod vlajkou labelu Happy Music (ach ta ironie...) se Třináctka stává neohroženým experimentátorským tělesem, ve kterém se poutává vize pojí s dokonalým kumštýřským ztvárněním. Alba Werewolf a Ztraceni v Karpatech jsou toho skvělým dokladem. První servíruje barevnou a pestrou vampíří operu, druhé strojově přesnou a chytlavou kytarovou gotiku. Po Karpatech to pod poklicí začne vřít více, než je zdrávo a hrozí rozpad, prozaické klapnutí víkem rakve a poslední sbohem. Ještě než národ vlčích lidí stačí vytáhnout saténové šnuptychly a stírat krvavé slzy, vrací se věci zpět do normálu – brilantní gotická avantgarda Metropolis na čas skýtá kýženou jistotu, že chrámová klenba je pevná... Jako rekapitulaci hlavního hudebního proudu vydává kapela v roce 2001 definitivní a reprezentativní výběr toho nejlepšího z gotické dekády - Karneval (Best Of Gothic Decade 1991-2001)...

Počátek roku 2002 však přináší šok - tajemná Metropolis se ukazuje být konečnou Třináctky, (snad) vytouženým místem, kam kapela směřovala a kde chtěla stanout. XIII. století oficiálně (byť dosti nenápadně) vyhlašuje konec své činnosti, a to i přesto, že Petr Štěpán ve zřejmě posledním rozhovoru pro oficiální web potvrdil, že nové skladby jsou rozpracovány. O tom, co se v kapele odehrálo lze jen spekulovat - letošní rok přinesl několik zrušených koncertů a mnoho dohadů i zoufalého naléhání... Vše marno jest...

 

Werewolf (Happy Music 1997)

Slyšte, slyšte, jakou hudbu vám děti noci hrají...

Až s magickou uhrančivostí rozplétá své závoje album s výmluvným názvem Werewolf. Záměr tvůrců naplnil jeho duši velmi pozvolnou, o to však intenzivnější hypnotickou silou, která se od prvních tónů stupňuje a stupňuje, až přerůstá do snového hudebního karnevalu světla a stínu, slz a smíchu. A po všech těch cestách skrze tajemná zákoutí tohoto alba bych si dovolil k úvodní charakteristice přisadit ještě slovo „nevyrovnané“, byť s velmi obroušenými hranami výtky.

Úvodní hymnus Transylvania Werewolf je jednou z nejtemnějších stránek kroniky XIII. století. Text kypící nejen klasickými rekvizitami, ale i působivými motivy osamění a zmaru pluje jako žalná inkantace na hladině kolébavých kláves a kytar, které zřetelně otupují svou rockovou syrovost a dumavě se prohánějí v soumračných kulisách. Je to příběh celého alba – prim hraje Štěpánův perfektní zpěv a velmi povedené texty, hudební složka dokresluje vampyrické melodrama z povzdálí, není až tak dominantní, spokojuje se často s velmi komorními party v dramatu. Bolestně křehký karmín vzkvétá k dokonalosti zejména v mlhou zahalené Julii, působivý dialog muže a ženy, shakespearovská dramatičnost, dosahující až k samotným pekelným nebesům. Hymnem temných duší pak musí být houpavá modlitba noci Vampire Woodoo, s textem, který přesahuje svou naléhavostí i tradičně vysoký standart páně Štěpána.

 Posluchač zaměřený na přímočarost a kytarovou syrovost se čerstvou krví nasytí pouze u skladby Psycho, která mi přeci jen do té vášnivě zoufalé atmosféry alba příliš nesedí. Mnohem příznivější konstelace nastává na následujícím 13. znamení, v němž se snoubí pořádná porce rockové melodiky, přičemž ale atmosféra souzní s celkem v pekelně strhující harmonii. Prim však hrají co možno nejhlouběji vyladěné violy, zvuk strhaných strun a kvílivé tryzny kláves, kouzlící výrazné momentky temnoty a zmaru. Tak vyhlíží zpoza závoje další z mnoha vampírových tváří, tvář křehká, neuchopitelná, bolestná...

Velkou váhu unesl zpěvák a textař v jedné osobě s grácií, jeho letmé doteky s hudební sekcí i dialogické jiskření dokáží dodat albu Werewolf podmanivou hloubku, byť někdy přeci jen vzbuzují nejednoznačný dojem. XIII. století odívá se do kůže vlkodlačí a v podivné travestii noci a dne je zvláštní, rozjitřené a místy až negoticky expresivní a osobní.

Skladby: 1. Royale Carpathia 2. Transylvania Werewolf 3. Bratrstvo vlkodlaka 4. Vampire Woodoo 5. Julie umírá každou noc 6. Psycho 7. Třinácté znamení 8. Stigmata Vampire

Sestava: Pavel Štěpán – bicí, Michal Kourek – kytara, Jiří Šindelka - basová kytara, Petr Štěpán - zpěv, sbory, kytara, klávesy

Čas: cca. 52:00

 

Ztraceni v Karpatech (Happy Music 1998)

Byl – li Werewolf albem, které se s upíří něhou přivinulo posluchači k tělu a nechalo ho dlouze v sebezničující rozkoši vychutnávat extatické spojení, je tento kousek mnohem odtažitějším, avšak o to jednolitějším činem uměleckým.

Snad nejdoslovněji se zde naplňuje poslání a podoba gotického rocku, od první do poslední skladby víte, na jaké lodi stojíte a kam vás unáší. Jednotlivé kompozice jsou budovány podle pevného schématu, ve kterém mají své přesně vymezené místo harmonicky sladěné hroty kytar, řezající své kousky s učebnicovou dynamikou, vycizelované hrany kláves a účinné kontrasty vokálních linek. Je v tom obrovský vnitřní řád a téměř neúprosná logika. A v tom řádu a logice zase krása, která z tohoto alba dělá klenot.

V rámci poměrně uzavřené struktury vzniká magické napětí – generované nejen z (opět) perfektně odvedené textařské práce, ale i nádherně vystavěných refrénů. Přesně načasované vrcholy kompozic vyrůstají ze zdánlivě nezáludného a pravidelného příboje tónů, překvapují a mocně působí - chytlavé a přitom nevlezlé. Každá skladba má svůj vnitřní rytmus, od svižného vichru (Vampyres, Candyman), přes houpavý vánek (Vítr z Karpat), po libou gotickou zatuchlinu, která musí každé temné duši přivodit nezemské blaho (krvavě něžná Elisabeth, Dům kde tančí mrtvý). Ukázkově zkrocený hřebec rytmické sekce – neomylný tepot basy a bicích - kouzelně úsporné klávesy a šlapající kytary, jejichž riffy jsou jednotící hmotou – toť alchymie čisté gotiky. Úchvatné spáření uhrančivých klávesových motivů a výbušné dynamiky rocku se zavrtává hluboko pod kůži, stává se kouzelným zaříkání, kterému nelze odolat.

Pokud bychom chtěli někomu mermomocí vtlouci do šišky, cože je to ta rocková gotika, bylo by toto album nutnou Biblí. Snoubí v sobě všechny tváře, všechny barvy a emoce, byť neustále uchovává nadhled a brání se přílišným citovým výlevů...

Mocný krok k čistotě formy byl učiněn!

Skladby: 1. Vampires 2.Vlčí žena 3. Vítr z Karpat 4. Candyman 5. Dům kde tančí mrtví 6.Testament 7. Elisabeth

Sestava: Pavel Štěpán – bicí, Ollie Ryšavá – klávesy, Marcel Novák – kytara, Jiří Šindelka - basová kytara, Petr Štěpán - zpěv, sbory, kytara, klávesy

Čas: 41:42

 

Metropolis (Happy Music 2000)

Tam, v křivolakých uličkách, za horizonty všedního dne a šedivých myšlenek, v přízračném světle zašlých neonů, plave v řece noci a času Café Bizarre. U oprýskaných stolů tu sedávají bok po boku vybledlé tváře z černobílých fotografií a dávno zapomenutých obrazů – Bela Lugoshi, Shelley, Baudelaire, Poe, Murnau, Byron – sní své opojně zahnívající sny nad sklenicemi absintu, zatímco kdesi vzadu, z reproduktoru starého rádia, naříká reportér nad ohnivou zkázou Hindenburgu...

Bože, všichni ti lidé... Nemohu mluvit...

Jedna éra končí, aby byla zapomenuta... Zapomenuta?

Vytřeštěné oči lunatika Cézara v městě pokroucených tvarů... Ach šílený Caligari, jak zbožňuji tvůj strašlivý kabinet na pomezí snu a reality! Svět se hroutí. Nosferatu v náručí bouře přináší smrt do Visborgu... Květy vadnou a zdechliny domů se výhružně šklebí. Zde je tvé slunce! Umíráš...

Sbohem, sbohem milovaný expresionisme...

Ještě jeden absinth. Zádušní...

Vítej v panoptiku, drahý čtenáři – líbí se ti v Café Bizarre, líbí se Ti v pokrouceném světě světla a tmy, v pokroucené změti tvarů i tváří tak groteskní, až se letmo dotýká bezstarostné barevnosti a ševelu poetismu? Vítej ve světě Metropolis, našeho posledního zastavení na vyčerpávající pouti světem XIII. století. A při žádném loučení se nemají ronit slzy, alespoň ne tady, v Café Bizarre! Dost bylo pokroucený těl stromů, kvílení vlkodlaků, stenů a lásek Nemrtvých – je čas rozsvítit kalné žárovky, je čas zasednout s prokletými básníky... a – ano, snít své sny o Metropoli, o dávných vizích, které snad dojdou naplnění.

Gotické horizonty pro nové milénium, praví přebal alba. Ano, jsou to krásné horizonty, tesané rukama mistrů hutného expresionismu. Objevte je, ponořte se do vod alba Metropolis nevázáni předsudky, očekáváními. Jeho na první pohled chladná tvář možná odpuzuje... Pravda, všechno vyhlíží tak uměle, až nelidsky pravidelně – pulzující naefektovaná basa, plechové fanfáry kláves, neúplatný tep bicích – ale pod povrchem dříme žhavé srdce a brána do jinam!

O kolik úsporněji pracují s barvami děti 13. století! Je v tom snad úsečnost, ale úsečnost, která brilantním způsobem zdůrazňuje grandióznost a propracovanost. Zvládni formu a ovládneš obsah, jak prosté... Titulní skladba přikrývá pod ocelovým povlakem překvapivě dynamickou hmotu; jen přistoupit na tu hru a sledovat jak text, tak hudební doprovod, nerozsekávat je, vnímat je jako jeden celek. A náhle se z odtažité dokonalosti začnou vynořovat povědomé ozvy... Snad všechna echa minulosti zapracované do gotické moderny, vizionářské každým coulem, v níž není nouze o šoky. V osmi minutové Bela Lugoshi´s dead (I´m Dracula), původně z pekelné stáje Bauhaus, pochopíte, co to znamená těžit z minima maximum, v chytlavé kytarovce London After Midnight pěje poprvé Petr Štěpán kompletně anglicky, ve Stonehenge pochytíte zase, na mou duši, vůni keltských motivů... Něžnost, brutalita, slunce, bouře... A všechno zaštítěné nebývale experimentálním a avantgardním pláštěm, který padne XIII. století ještě slušivěji, než na Gotice.

Má je Metropolis! Až mě snad někdo bude hledat, najde mě v Café Bizarre – sedím vedle Charlese Baudelaira a vyprávím mu o květech rockové gotiky...

A maestro trpělivě naslouchá...

Skladby: 1. Castel Argis 2. Metropolis 3. Fatherland 4. Svátek hladových 5. Bela Lugosi Is Dead (I´m Dracula) 6. Stonehenge 7. Hvězdy chtějí patřit tobě 8. London After Midnight 9. Absinth 10. Hindenburg

Sestava: Pavel Štěpán – bicí, Ollie Ryšavá – klávesy, Martin Soukup –basa, Petr Štěpán – kytara, zpěv

Čas: 49: 14

 

Epilog

Po letech existence je to slušné dědictví, které po legendě českého gotického rocku zůstává – alba, rarity, dema, videa, Vampíří Bible Petra Štěpána, velkolepé koncertní show, věhlas přesahující hranice a tisíce srdcí, kterým se otevřela brána do krajů, které v nich dosud jen palčivě doutnaly... Kniha se uzavírá, ale kdo ví... Snad tam pár nepopsaných listů zůstalo.

Ačkoli poutníci z XIII. století vždy věrně kráčeli pod zástavou gotického rocku, ukázali, kolik tváří a vlivů se může do zešeřelé klenby chrámu promítat. Můžeme se na jejich hudební vývoj dívat jakkoli – třeba jako na hledání té nejčistší formy gotiky (vždyť přece poslední album Metropolis vypadá jako kýžený cíl!), nebo na pokus o rozezvučení co nejtemnějších strun hudební duše (uhrančivé oči Werewolfa stále jasně nocí září!), a nebo jako na fascinující Odysseu, která, ať už má svůj finální přístav kde chce, zanechává v našich duších hluboké a palčivé cejchy věcí, jež jsou nám, smrtelným, skryty. Ať už je pravda jakákoli (je-li nějaká), zůstávají překrásné gotické statuety z dílny XIII. století stále zářivé a zneklidňující. Jako pomyslné amen nejlépe poslouží titulek posledního rozhovoru s frontmanem Petrem Štěpánem:

GOTIKA MÁ MNOHO TVÁŘÍ, ALE JEN JEDNO JMÉNO. XIII. STOLETÍ

 

MetalMania, Marigold

30. 9. 2002

ZROZENI POD VYHASLÝM SLUNCEM I - profil XIII. STOLETÍ

 

Prolog

Zrodí se rasa noci, až slunce vyhasnou. (Vampire Woodoo)

Stáli jste někdy uprostřed noci, sevřeni lůnem lesů, uvězněni v bázlivé kobce vlastní nicotnosti? Cítili jste někdy to palčivé brnění uvnitř, matné tušení čehosi, co neumíte pojmenovat – velkého, temného, neznámého a přece... S denním světlem je to pryč, člověk je zase pán, zapomenuti jsou démoni noci. Ale jakmile temnota vhodí hrst hlíny do mokvajícího hrobu dne, je to zpátky. Dědictví předků? Šestý smysl? Prokletí? Jedna ze strun v duši, zastrčená v nejhlubších sklepení, zapomenutá, ale bože! – umí se dunivě rozeznít až to otřese s tím pevně budovaným hradem racionality!

XIII. století je smyčcem, magickou formulí, něžným pohlazením noci, klíčem a branou...

A toto je má poklona, testament z potu, krve a... slov... jen a pouze slov. Poklona kapele, která rokem 2002 ukončila svou dlouhou a plodnou pouť...

 

Z nové fronty k smrti Nosferatově

Na úsvitu XIII. století stojí punková kapela Hrdinové nové fronty, tedy těleso, z něhož se nejspanilejší syn české gotiky (té hudební, samozřejmě) léta páně 1990 oficiálně zrodil. Tento divoký punkový pramen napájel temnou řeku, která se poklidně vine magickými Karpatami, ku které za úplňkových nocí chodí výt Prokletí své kalné žaly a u které sám Nosferatu v slzách sepisoval svůj krvavý testament. Není to však tak nelogické, alespoň ne tehdy, když vezmeme v potaz definici gotiky jako hudebního směru vyrůstajícího z punkového podhoubí. Nu, zaposlouchejte se a uznejte, že pravdy v tom něco je.

A tak se město zvané Jihlava, již tak prostoupené vůní záhad, stalo ústím kamenného mostu přes staletí. Mocný závan ztuchlého vzduchu katakomb, šepot legend a mýtů, vítr času – XIII. století. Tiché zaříkávání počalo již v roce 1988, kdy do světa poprvé zaštkalo vampýří mládě, zvěčněné demem Nová Drakulomania. Ačkoli vzniklo v rámci tvorby H. N. F., výrazně se vymyká dosavadní punkové tváři - odkaz nečesaných nemytých rebelů, močících po pomnících estabilishmentu, byl již vyšeptalý. V tvorbě jihlavských rebelů nastupovala nová éra – éra gothic rocku a nastal čas měnit převleky. Bratři Štěpánovi položili základní kameny a jako věrní strážci stáli při nich během budování mohutného chrámu, zatímco členové přicházeli... A odcházeli. Prvním kamenem pak byla demonahrávka Vampir Songs For Agnes, která vznikla v roce 1991, ale oficálního zveřejnění na kazetách se dočkala až o 4 léta později. Jméno, které si jihlavská kapela vetkla na svůj štít, odvozovalo svůj původ nejen z dějepisecké periodizace dějin, ale také z fascinace Petra Štěpána číslem XIII. A tak bylo toto numero učiněno nezapomenutelným pro všechny goths široko daleko...

Po soudném dni čtyřicetileté éry debility a potírání všeho neuniformního získávají jihlavští Páni noci smlouvu u firmy Monitor Records a na trh se s nemalým ohlasem prodralo dítko zvané Amulet. Nad kolébkou žehná v temném rouše Milosrdná sestřička, v dáli vidím obrysy Vlkodlaků, požírajících úplňkový měsíc. Fenomén gothic-rocku se postupně začíná velmi pohodlně zabydlovat i v čase kapitalistova chřestění tučným měšcem, a tak v roce 1994 zazní další chorál ze chřtánu času – elektroničtější Gotika - komerčně nejúspěšnější počin Třináctky. A ledva Smrtonoš stačil odvinout z klubek našich životů jedno léto, je tu úspěšný opus Nosferatu a XIII. století definitivně vítězí v anachronické bitvě.

 

Amulet (Monitor Records 1992)

Pochválen budiž středověk, čas mýtů, pověr a temných zjevení, neboť on propůjčil masce XIII. století palčivou sžíravost, jež se proleptala i skrze více méně standardní hudební náplň Amuletu.

Svěžest kytar, pulzující dynamika a slušný cit pro melodii, toť vstupní vklad do velkého gambitu. Třináctka staví svoje hudební hrady pečlivě a bez zjevného tápání noviců (do jejichž řad samosebou ani nepatřila). Skladby překypují svěžestí a dobře namíchanou medovinou rytmiky a atmosféry. Někdy silná a hustá, jinde zase spíše vzletná a uvolněná – bez výjimky však opojná jako dotek letní noci. Vzkvétající sémě vlkodlačí originality je už od počátku dobře patrné – ačkoli vliv velkých model gotiky je silný (jak také jinak), XIII. století dělá muziku po svém. Tu se ohlédnout k nevázanosti hard rocku, tu zase neváhají sáhnout k motivu popovějšího zabarvení, nebrání se ani křehké baladičnosti se středověkým odérem. Dovedou uchopit zdánlivě nesourodé hudební vlivy a vměstnat je pod černý gotický rubáš, aniž by vznikal dojem nesourodosti a nepatřičnosti.

Unikátním zrodem prochází fantaskní snová poetika, která zpočátku neklidně šeptá v pozadí, posléze se však stále více a více dostává dopředu. Právě obrazotvorná moc slova, ovládaná hlasivkami Petra Štěpána, stále výrazněji barví rockový obsah do podivně zadumaného a melancholického karmínu. Nesmělé družení gotiky se šerosvětem víl, upírů a vlkodlaků je mnohde trochu křečovité, přesto však fascinuje a umocňuje silný náboj alba.

Paradoxně tak právě přímočarost a zpěvnost, která jinak šlechtí gothic rock, mohla být hrobem Amuletu, ale talent a vynalézavost jeho tvůrců, jdoucí ruku v ruce s textařskou prací pozvedla standartu s číslem XIII vysoko do podmračených nebes. Umění vysochat chytlavou a precizní píseň a na jejích bedrech předat poselství posluchači, to je velký dar!

Navzdory létům, které jako splašené stádo pegasů přeletěly nad světem, zůstává debut stále živý a přesvědčivý. Elektrizující výboje, znepokojivá atmosféra a deset skvělých svědectví o síle dětí 13. století... A ani stopa nostalgie...

Skladby:1. Hororový sen 2. Tělo na kříži 3. Justina 4. Amulet 5. Růže a kříž 6. Bytosti 7. Kníže temnoty 8. Oheň v kruhu 9. Demoniac 10. Transylvania

Sestava: Petr Štěpán – kytara, zpěv, Pavel Štěpán – bicí, Petr Palovčík – basa, Bedřich Musil – kytara.

Čas: 47:40

 

Gotika (Monitor Records 1994)

Ó bělostná panno, ty dcero vlčích let o číši vína z rukou tvých já v rakvi noci sním však silný je v ní jed...

Jen nechte pod monumentem mistra znít též loutnu Marigoldovu. Pravda, tóny jsou to neumělé, a přece tolik chtějí míti krásu všeho toho, co rostlo, vykvetlo a zrálo – pro nikoho... Chtěl bych jim vdechnout kouzlo gotiky, dát jim křídla havraní a svůdnost Macbeth, budit ze sna svaté na nebi...

To všechno ovládá magie XIII. století, to všechno vetkala do své další středověké kroniky, která svou délkou a rozpětím přesahuje vše, co jsme z dílny Třináctky kdy (do i od roku 1994) vyslechli.

A jak už u velkých porcí hudby bývá zvykem, je těžké zajistit obsahu jednolitost a soudržnost. Obzvlášť, když přistupujete k zvukové formě s takovou avantgardností a odvahou, jako bratři Štěpánovi. První polovina Gotiky je oslavou tvůrčího vzmachu a kuráže. Pokud jsme o debutu mohli směle škrabat do svých pomíjivých pergamenů slova jako dynamické a kytarové, pak o Gotice můžeme bez zábran křičet do světa, že je elektronická. Titulní skladba plyne v rozkošně ztuchlých proudech času, tiše, ladně a podmanivě. Omamná příchuť textů barví tu čerstvou krev lomených oblouků a hrozivých portálů do něžné černě, která se jako had obtáčí kolem kytarovější Macbeth, mateřsky laská v nokturnu Svatí na nebi, v pokojném souzvuku atmosferičnosti tepe v Mystery Ana, plačtivě konejší v náručí klavírní balady Ten starý dům se rozpadá.

 Jádro instrumentace tvoří nejrůznější elektronické přízdůbky, echa, názvuky, pravidelnost samplů, která kupodivu nijak nezeslabuje atmosféru, jen ji nastavuje zrcadlo a poodhaluje její druhou dimenzi. Skvělým příkladem je předělávka výsostně gothic - rockového fláku Justina, která se v rukou elektronického orchestru stává mnohem zadumanější, a přesto silný náboj zůstává.

Novým zjevení je též „operní“ teatrálnost, která jiskřivým hlasem vládne v překrásném opusu Mistr a Markétka. Rockovější Mistr Leonard, příbuzný skladeb z éry Amuletu, a téměř metalově sychravý Hněv andělů, příjemně nadnášejí závěr alba. Závěr, který není zrovna dvakrát přesvědčivý – Tango Salieri připomíná zvukový dadaismus, slepovaný berličkou samplů do jakéhos takéhos tvaru (navíc ve dvou exemplářích), Opus pro Macbeth zase zatvrzele skřípá jako bezduchá plechová marioneta, avantgardní nechtěňátko. O kolik povedenější je krvavý sabbating Blood is life...

Méně bylo by více, dva tak hudebně rozdílné póly se obtížně stravují i v rámci 72 minut. A tak se tahle sbírka skladeb z let 1992 – 1994 nakonec poněkud rozpouští v elektronickém entusiasmu, ačkoli většina jejích dítek je více než povedená... Však se také jedná o jednoznačný bestseller XIII. století...

Skladby: 1. Gotika 2. Macbeth 3. Svatí na nebi 4. Mystery Ana 5. Ten starý dům se rozpadá 6. Blood Is Life (Sabbating) 7. Mistr a Markétka 8. Markýza z obrazů 9. Justina (symphony version) 10.Tango Salieri 11. Mistr Leonard 12. Hněv andělů 13. Tango Salieri (Hellmix) 14. Opus pro Macbeth

Sestava: Petr Štěpán – kytary, zpěv, klávesy, Pavel Štěpán – bicí, Michal Kourek – kytara (11, 12), Jiří Šindelka – basa (8, 11, 12)

Čas: 72: 52

 

Nosferatu (Happy Music 1995)

Syrová i surová vidino konce a zmaru...

Ponurá, podmračená, bouřlivá, zvířecí – taková je tvář desky Nosferatu. Stabilní bratrské duo přizvalo na svůj gotický škuner kytaristu Michala Kourka a basáka Jiřího Šindelku, kteří ozdobili již několik skladeb Gotiky; a vánky elektronické avantgardy nahradil nemilosrdně hutný vichr kytar. Do mrazivých zvuků intra se vlomí úvodní kompozice Nosferatu is dead vehementně, jako sama zubatá. Zvuk je nejplastičtější a nejšťavnatější za celou dobu existence Třináctky, nebývalá je i členitá práce celého upířího orchestru. Namísto doslovné gotické přímočarosti a jednolitosti štrikuje každý instrument proměnlivou zvukovou tkaninu – dokonce i srdce kapely – bicí Pavla Štěpána duní a zvoní místy až nezvykle pestře.

 O Michalu Kourkovi jsem kdesi zaslechl, že prý táhl XIII. století až příliš k metalu – nemohu souhlasit. Jeho práce je ukázková, padne k apokalyptické, bouřné a dekadentní poetice textů jako ulitá – místy trhá vlkodlačími zuby předivo umrlčích eposů na cucky, jindy se zase zmítá jako Nemrtvý pod doteky slunce. Krvavá gotika ano, ale metal? Šestistrunný tandem skýtá nebývalou masitost a výmluvnost, ale není jedinou dominantou alba – jakoby se vanutí Gotiky navracelo do karnevalu noci v mysticky mlhavé Legendě o krysaři, v rozechvělé litanii Upír s houslemi a v zoufale horoucné modlitbě k Padlému v Květech zla. Klávesy, zpěv a decentní doprovod bicích – atmosféra zahuštěná až k hranicím snesitelnosti, jak hudebně, tak textově. Teze o gotické póze a přetvářce padají jako andělé...

Evangelium nesvatého Petra Štěpána rozpíná svá bludná netopýří křídla v každé skladbě – Antikrist, Nevěsta temnot, Svatá válka, Evangelium, Černý měsíc – všemi prostupuje dekadentně temná smola, plná ďáblu upsaných duší a trpkých konců. A aby se neronily jen žalné slzy, tak na skočnější rockovou notu brnká inkviziční výpalna Torquemado... Zkrátka, co si hrdlo vyprahlé a duše kletá žádá...

Hudebně vyzrálé, ideálně pojící obě dimenze XIII. století do jednoho celku, tvrdého jako kámen karpatských hradů, temného jako tisíciletý hvozd, ale zároveň přitažlivého a skvěle vyváženého. Nová alchymie, starý magnetismus. Nosferatu vládne!

Skladby: 1. Intro 2. Nosferatu Is Dead 3. Nevěsta temnot 4. Antikrist 5. Evangelium 6. Svatá válka 7. Legenda o krysaři 8. Torquemado 9. Upír s houslemi 10. Černý měsíc 11. Květy zla

Sestava: Pavel Štěpán – bicí,Michal Kourek – kytara, Jiří Šindelka - basová kytara, Petr Štěpán - zpěv, sbory, kytara, klávesy.

Čas: 64: 21

 

MetalMania, Marigold

28. 2. 2002
XIII. STOLETÍ - London after midnight

Jedním z posledních počinů gothic rockové skupiny XIII. STOLETÍ byla demo VHS After midnight, kterou vyrobil HERETIC RECORDS. Na rozdíl od předchozích třech videokazet - na kterých mimo jiné nalezneme klipy, záznamy ze zahraničních i domácích koncertů a televizí, rozhovory a pod. - které byly točeny pouze amatérskou videokamerou, byla tato nahrávka pořízena pomocí třech digitálních kamer a poté sestřihána v profi filmovém studiu. Pracovali na ní lidé z ČT, tudíž je výsledná kvalita opravdu profesionální. Kazeta je rovněž chráněna protipirátským systémem.
Ze začátku nám autoři přibližují přípravy koncertu a kamera zachycuje i nic netušící členy skupiny, např. překvapuje i samotného leadera XIII. STOLETÍ Petra Štěpána. To vše za doprovodu katastrofického opusu Hindenburg.
Po doznění posledních tónů Hindenburgu se rozpoutává opravdové vampírské peklo. Jako první ze sedmi "live klipů" byla vybrána chytlavá píseň London after midnight, která se na VHSce nachází 2x - po druhé s CD soundem. Velká světelná show, rychlé střihy, detailní záběry a digitální efekty diváka opravdu překvapí. Nic takového jsme od XIII nečekali.
Druhá skladba, nesoucí název Legenda o Krysaři, je prostříhána s divadelní hrou se stejnojmeným názvem. Jejím spoluautorem a autorem písní není nikdo jiný než Petr Štěpán, který si zde také zahrál, a to v roli Ďábla.
Další v pořadí je popovější pecka Upír s houslemi. Tu vystřídá temnější Absinth, po kterém s velkým aplausem zabrousíme ke keltštěji pojatém Stonehenge.
Od německých Bauhaus převzalo XIII. STOLETÍ skladbu Bela Lugosi´s dead. Troufám si říci, že Třináctka ji zpracovala mnohem lépe než zmínění gothic rockoví velikáni. Píseň je velice obtížná. Původně byla napsána pro ženský hlas a Petr ji zvládnul opravdu dokonale. Klávesy bravůrně obsluhuje Ollie Ryšavá, která se v rámci jakéhosi "theatreového" scénického doprovodu stává kořistí Petra co by upíra. V divákovi netradičně pojatá píseň zanechá hluboké pocity a to také díky střihům s Belou Lugosim.
Závěr videa patří opět songu London after midnight. Jak již bylo dříve řečeno, jedná se o klip se zvukovou kvalitou CD.
Celý záznam trvá kolem 50 minut a opravdu se velice povedl. Režii zastoupil bývalý člen Třináctky Petr Palovčík. Nejen skalní fanda XIII. STOLETÍ si video bezesporu vychutná.

Metal mania, Tomáš Janče

17. 6. 2001 19:27:12 - Britští rockeři zahráli na Vysočině
Slade: rockoví veteráni nezklamali

J i h l a v a - Vysočina zažila rockový svátek. Na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě zahrála legendární britská skupina Slade. Po kapele Nazareth, která vloni před Vánoci vystoupila v Polné, tak mohli po půl roce nejen čtyřicátníci zavzpomínat na hity svého mládí.

A právě ti početně převažovali ve složení návštěvníků koncertu, kterých se sešlo odhadem na tři a půl tisíce. Přesto však odhalená místa stadionu a do jedné třetiny nezaplněná plocha k stání dokazovaly, že divácké kapacity stadionu jsou mnohem větší.

Úderem půl osmé začala posluchače pozvolna rozehřívat jihlavská skupina XIII. století, která se stala vítězem konkursu na předkapelu pro skupinu Slade. Lídr kapely Petr Štěpán zaříkával posluchače svými mystickými skladbami, mezi kterými nechyběla Justýna, Krysař či Stonehenge. Koncertní vystoupení předkapely, ve kterém nechyběla hořící pochodeň, ze zákulisí sledovali i samotní členové skupiny Slade.

V devět hodin večer ale již celý stadion ožil, rozpískal se a roztleskal: to když na scénu měly přijít hlavní hvězdy večera. Reprodukované fanfáry sílily a věrní fanoušci skupiny Slade se tlačili pod podiem. "Jsem na Slejdech poprvé live. Ale jinak jezdím na všechny koncerty rockových kapel. Například na Strahově jsem nevynechal ani jediný. Tedy kromě koncertu Honzy Nedvěda," říká s valašským přízvukem pětačtyřicetiletý Josef Kučný ze Vsetína a dodává: "Nasadím si blikající rohy a jdu hrozit hned do první řady. Už mi je skoro padesát, ale musíme přece těm dvacetiletým ukázat, jak se pořádně bavit na koncertě."

To už ale na scénu vbíhají hlavní hvězdy večera. Za bicí usedá s chráničem na zuby Don Powell. Přibíhá dále vytáhlý a vlasatý baskytarista Dave Glover, zpěvák a kytarista Steve Whalley. Finále pak patří mistru kostýmových převleků, kytaristovi Dave Hillovi. Ten si pro svůj nástup vybral červenostříbrnou pláštěnku, kterou v průběhu koncertu celkem čtyřikrát převlékl. Tu za stříbrný kabátec, či za oblíbené monstrozní klobouky.

Nezbytné pozdravy posluchačům a koncert začíná. Jako mávnutím kouzelného proutku se ruce fanoušků pod podiem zvedají a dávají se do monotoního tleskání v rytmu skladeb. Bez nákladných videoprojekcí, spoléhajíce na své léty ověřené hity a vlastní podiové show, si Slade okamžitě podmanili publikum.

"Zdravíme vás," navazuje kontakt s davem Steve Whalley a společně s Dave Hillem nabízí publiku mikrofony a zpívají jeden z nejznámějších hitů Far Far Away.
Pak už následuje celá kolekce šlágrů počínaje skladbou Run Run Away, Coz I Luv You, Gudbuy T'Jane či Everyday. "Jak se cítíte? Cítíte ten rock and roll?," směřuje posluchačům otázku Whalley.

Po odehrané hodině odcházejí rockeři z podia, ale vracejí se vytleskáni publikem a přidávají hned několik přídavků. "My On My ..." zní světoznámá balada a stadionem se rozsvěcují drobná světýlka. Koncert skupina Slade v Jihlavě zakončuje písní Merry Xmas Everybody.

Závěr koncertu je půl hodiny po desáté večer definitivně tady. Kapela Slade se loučí s publikem, bubeník posílá do kotle své paličky, světla nad podiem pohasla a euforií nabití návštěvníci koncertu se rozcházejí do svých domovů.

MF DNES , Ilona Muselová

Jihlavský týdeník
pátek 8. června 2001

Nové album XIII. století obsahuje naše největší hity, tvrdí lídr skupiny Petr Štěpán

Jihlava - Fanoušci gothic rockové skupiny XIII. století se mohou od minulého týdne těšit z nové desky , kterou zpěvák Petr Štěpán se svou kapelou natočil. Album, které nese název Karneval, obsahuje výběr třinácti skladeb z předchozích cédéček. Právě titulní sklada je písní, která vyšla pouze na kazetě před mnoha lety spolu s dalšími coververzemi skupiny Olympic.
"Album jsme pokřtili ve čtrtek 31. května v klubu Futurum v Praze." Šestnáctého června pak skupinu čeká velký koncert, neboť se stala předkapelou anglické legendy Slade.

Můžeš trochu nové album představit?
Kompilace Karneval s podnázvem The best of gothic decade 1991 - 2001 je výběrové album, které je vydané u příležitosti deseti let trvání skupiny XIII. století. Je to výběr ze všech dosud realizovaných šesti alb spolu s bonusem v podobě skladby Karneval, která vyšla v roce 1992.

Kdo vybíral skladby na cédéčko?
Skladby jsem vybíral já, a sice tak, že jsem zařadil na cédéčko písně, které chápu jako nejvýraznější a nejzlomovější v celé tvorbě skupiny. Hlavně jde o skladby, o kterých si myslíme, že jsou nadčasoé. To znamená, že je budeme ještě nějaký čas mít v repertoáru. Na album jsem zařadil také klavírové balady, které se na živo moc nehrají, protože koncertní publikum je velice živé. Stejně jako na výběru skladeb jsem se podepsal také pod návrh obalu. Navrhl jsem tvář alba a grafik Strejda Kočka zpracoval mé návrhy pro tisk.

Kolik písniček mohou posluchači na albu slyšet?
Cédéčko je poměrně dlouhé. Bez minuty trvá sedmdesát minut. To se dnes již moc nevidí. Většinou se dělají kratší alba. Výběr písní byl velmi zúžený. Cédéčko obsahuje po dvou skladbách z každé řadové desky. Třináctá skladba Karneval je bonus.

Album jste minulý tden křtili, jak křest probíhal?
Na nás chodí hodně lidí. Klub praskal ve švech. Křest samotný jsem provedl já a Tomáš Vráb, majitel společnosti, která nám vydává desky. Lidé byli spontánní. Nechtěli jsme na křest zvát nějakého kmotra, protože za celou dobu trvání kapely nám nikdo výrazně nepomohl, tak proč bychom měli někomu děkovat. Tím samozřejmě myslím nějaké vlivné lidi. Naši kamarádi nám za ty roky pomohli hodně. Zajímavostí je, že třetina návštěvníků koncertu byla z Polska.

Uspořádáte se skupinou nějaké turné k novému albu?
Na turné k albu jsme vyjeli dříve. Jezdíme již od dubna a máme nasmlouvaných spoustu koncertů. Ve Futuru to byl již jedenáctý koncert. Takže letos hrajeme a budeme hrát mnohem více než v předchozích letech.

Loni jste zúčastnili polské Castle Party. Chystáte se do této země i letos?
Na Castle Party letos hrát nebudeme, ale uvažujeme o podzimní festivalu ve Varšavě. Zatím je naše účast v jednání, ale s největší pravděpodobností tam pojedeme. Kromě Polska se chystáme také do Německa na festival alternativní hudby v Hamburku.

Co chystá "Třináctka" do budoucna?
Tuto kompilaci beru jako životní satisfakci. Málokterá česká kapela tohoto žánru přežila tolik let a na takové úrovni jako my. Zatím pevný cíl před sebou nemáme. Začali jsme jako kapela dělat nové projekty. Hodně měníme výraz i image skupiny. Skladby, které vznikají, vychází z odkazu předposledního alba Metropolis. Zatím o tom nechci moc hovořit, ale pokud se nové album podaří zrealizovat, výsledek bude hodně šokující.

autor: Jiří Juránek Otázky kladl a odpovědi posléze zaznamenal Vratislav Šantroch

21. 5. 2001 18:19:37 - Návštěvníci koncertu rozhodli: vyhrálo XIII. století
Už je známa předkapela Slade

J i h l a v a - Jihlavská kapela XIII. století se stala podle hlasování návštěvníků sobotního koncertu ve Velkém Beranově vítězem soutěže o předkapelu pro britskou skupinu Slade. Legendární britská formace uskuteční svůj koncert 16. června na Zimním stadionu v Jihlavě.

O vítězství XIII. století rozhodlo celkem sto šest hlasovacích lístků pro tuto kapelu z celkových tří set odevzdaných hlasů. Hlasování návštěvníků koncertu se shoduje i s výsledky ankety mezi čtenáři regionálního tisku.

Do finále soutěže se probojovala pětice kapel Jihlavského kraje. Jednalo se o kapely Morava, Ocelot, Carmen, Oranžová brablenec a XIII. století. Podle prozatím nepotvrzených informací ale pořadatelé koncertu zvažují i tu možnost, že by skupina Slade měla dvě předkapely. Tou druhou by se měla stát skupina Morava.

MF DNES , Ilona Muselová

7. 5. 2001 14:59:32 - O jedinou kapelu, hrající gotický rock, nebyl v Jihlavě velký zájem
XIII. století: gotika i filozofie

J i h l a v a - Po nějakém čase se v Jihlavě znovu ukázala skupina XIII. století. Svůj koncert odehrála v klubu Maňana. Kupodivu slabší návštěva přivítala dvě hodiny před půlnocí kompletní sestavu skupiny, která jediná u nás drží hudební linii takzvaného gotického rocku.

"Nedivím se ani tak počtu diváků, jako spíše tomu, že naprostá většina z nich není z Jihlavy," okomentoval situaci lídr sestavy Petr Štěpán. Většina přítomných se rekrutovala z řad fanoušků "Třináctky" z Prahy, Brna nebo Benešova. "Několik z nich snad nevynechá jediný koncert," prozradil Štěpán.

První skladba Kníže temnoty z alba Amulet prozradila, že mezi návštěvníky jen málokterý nezná hudbu a texty skupiny. Skladby následovaly jedna za druhou a postupně se zaplňoval i prostor klubu. Koncert přinesl asi největší hity skupiny. "Jde vlastně o průřez naší tvorbou za deset let existence," řekl Štěpán. Turné s pracovním názvem Karneval tour předchází bezprostředně vydání vzpomínkového alba. "Vyjde za měsíc a připomeneme si právě desetileté výročí kapely," upozornil lídr.

V programu se postupně dostávalo na všechna dosavadní alba, zněly skladby Nosferatu, Krysař, Macbeth, Vampires či Justina. Při většině skladeb si publikum nemohlo nezazpívat spolu s e Štěpánem.

Celý koncert přinesl typickou symboliku gotického žánru, v textech XIII. století je ovšem místo i na novověkou filozofii. "Osobností, která má na mne asi největší vliv je jednoznačně Friedrich Nietzsche," přiznal se Štěpán. Není proto divu, že se muselo dostat i na předchůdce tohoto německého iracionalisty Arthura Schopenhauera. Bez vlivu na repertoár a filozofii skupiny nejsou ani klasické horory dvacátých a třicátých let, které ztělesňuje hlavně postava Bely Lugosiho, dodnes nejvýraznějšího filmového představitele Draculy. Filmovou inspiraci poskytuje Štěpánovi i německý expresionismus.

Postupně nabíral páteční koncert gradaci a směřoval k finále. Po poslední skladbě Karneval si fanoušci vyžádali ještě tři přídavky, které uzavřela dosud nepublikovaná skladby Obřad. "Možná, že se jednou na desku dostane," zauvažoval Štěpán a vrátil se znovu k fanouškům. "Asi největší zázemí máme v Polsku, kde je náš žánr nesmírně populární," uvedl. Po loňském úspěšném koncertování na festivalu v Bolkově a ve Varšavě letos cestu do Polska neplánují. Zahraničním koncertům se však nevyhnou. "Nyní jedeme do Bratislavy a v jednání je vystoupení v Německu. I tam má gotická hudba nesmírnou popularitu," prozradil alespoň něco ze svých plánů Štěpán.

Po dvou hodinách skončil koncert skupiny, ve které kromě Štěpána hrají ještě klávesistka Ollie Ryšavá, bubeník Pavel Štěpán a baskytarista Martin Soukup. Několik desítek diváků se rozešlo do temné noci.

MF DNES , Martin Rumler

13. 6. 2000
XIII. STOLETÍ
Pakt s magií
Coby příznivec stále lepší a lepší, příhodně pojmenované družiny XIII. STOLETÍ rozhodl jsem se protentokrát (předtím to bylo prostřednictvím rozhovoru, jenž jsem učinil pro rockový magazín Whiplash a který byl pro tyto stránky převzat jejich autorkou) přispět na oficiální internetové stránky skupiny hezky zpříma, a to zde prakticky zcela čerstvým rozhovorem a na jiném místě pak recenzí jejího nového počinu. Letošního 3. dubna se jihlavskému souboru v rámci jeho erupční aktivity urodil nový, expresionisticky pojednaný plod (namouduši příjemné zvěstování) "Metropolis", aby jej o šestnáct dní později slavnostně pokřtil v pražském Lucerna music baru, přičemž vydavatel projevil úmysl podpořit jej zhudebněnými pohyblivými výjevy na všech myslitelných domácích televizních kanálech. Tahle legie služebníků tajemna, složená v současnosti z mimochodem filozofa mystična Petra Štěpána (veškerá hudba a texty, zpěv, kytara, klávesové nástroje), Pavla Štěpána (bicí), Ollie Ryšavé (klávesové nástroje) a Martina Soukupa (baskytara), novým albem rozšířila panoptikum polibků (z největších) tajemna a zjevně posílila svou pozici, dokládající, že XIII. STOLETÍ jsou už dávno příslovečným ztělesněním té skutečnosti, že gotický rock nadobro není u nás a veskrze ani nikde jinde nijakou neduživou subžánrovou výspou. Jak vidno, nadcházející rozprava na sebe nemohla nechat čekat nikterak dlouho. Obličej jejího charismatického protagonisty při ní vyhlížel mrtvolně bledě a oči zároveň temně a jiskřivě jako bouřkové mraky nad utajeným Draculovým hradem Poenari v transylvánských Fagarašských horách. Nejprve se mi potvrdilo, že nejdůležitější věci se vyjevují nejhůře, jelikož slova umenšují jejich skutečný význam, přičemž je vskutku těžké zaujmout přímo nezainteresované lidi vlastními svébytnými výklady o temných stránkách života, ale poté už vínově zbarvené těžké břicho bouřkového mraku pohltilo veškeré sluneční stopy. Den jakoby náhle potemněl a mraky rychle požíraly zbytky blankytné modři, avšak co na tom, než jsem se nadál, přispěchalo svrchované veličenstvo temnot a mlhy rezolutně s líčeními purpurově lesklými jako květy asfodelu. Podle vnitřního času uplynula celá věčnost (celých sedm století), ale de facto šlo o pouhopouhý zlomek chvíle.

Na rozhraní tmy
1.- Petře, někdy v průběhu loňského jara až léta jste stáli na pokraji rozpadu, což vás stálo odchod kytaristy Marcela Nováka a basisty Jiřího Šindelky. Jak se vám podařilo onu krizi ustát?
! Myslím,že nakonec dopadlo vše lépe, než jsme čekali. Do skupiny přišel Martin Soukup ze spřízněné kapely Dorian Gray, který hraje na baskytaru a klávesy. V novém složení jsme začali zkoušet, koncertovat a také jsme připravili a později nahráli materiál na naše nové album "Metropolis".

2.- Připadá mi, že jste na novém albu učinili jakoby krok na své vývojové pouti a to směrem k jaksi elektroničtějšímu vyznění. Ba řekl bych, že se zde dá hovořit o příklonu k ambientní podobě. Souhlasíš s tímto názorem?
! S tím tedy rozhodně nesouhlasím a velice se té formulaci divím. Skoro si říkám, zda hovoříme oba o stejné desce. XIII.STOLETÍ je stále gotický rock a spíše kráčí k jeho ortodoxnímu jádru. Ale také se snažíme přinášet nové prvky. A co je důležité, snažíme se hrát jaksi ve slovanském podání. Používání kláves přináší široké použití zvuků a dodává hudbě současnější charakter. Pro nás je "Metropolis" začátkem nové éry.

3.- Fakticky cítíte svůj nový výtvor v duchu jeho podtitulu jako gotický horizont pro nové milénium?
! Ano, ale pouze pro název alba. Jinak s tím nemá nic společného.


Svedeni k hrůze
4.- Název nového počinu potažmo jeho titulní skladby byl inspirován stejnojmenným černobílým německým filmem Fritze Langa, jenž je děsivým podobenstvím města budoucnosti?
! Jistěže ano! Proboha, co tě na tom tolik udivuje? Jinak bychom to na obal nedávali!

5.- Atmosféra písně "Absinth" mi evokuje shakespearovskou kompozici "Julie umírá každou noc" z kolekce "Werewolf". Šlo o záměr, nebo zde můžeme uvažovat o pouhopouhé přirozené náhodě?
! Počítal jsem s tím, že názory na toto album vyvolají mnoho polemik a že lidé budou přicházet s různými názory a posudky. Toto jsem ale opravdu nečekal. Není to ani náhoda ani záměr, ty skladby spolu nemají naprosto nic společného. Až na autora obou písní a snad na ten podobný rytmus bicích. Ale to je normální, mám ten rytmus rád.

6.- Je mi znám tvůj vztah k americkému herci Belovi Lugosimu, tudíž mne u vašeho nového opusu ani příliš nepřekvapilo zařazení předělávky kompozice "Bela Lugosi's Dead". Avšak stalo se tak toliko z důvodu onoho vztahu, či zde existuje jistá vazba na původního interpreta oné písně, britskou skupinu Bauhaus?
! Tak tebe to ani nepřekvapilo? Zato ty mě teď překvapuješ. Máš ponětí o tom, jak je ta skladba těžká na zazpívání a kolik zpěváků si na ní vylámalo hlasivky? Několikrát jsem jí transponoval a zkoušel "posadit" různé intonace, protože Peter Murphy (zpěvák a klávesista skupiny Bauhaus, pozn. - VŠ-)tuto skladbu napsal pro ženskou polohu hlasu. Ale to asi nemá cenu vysvětlovat. Mimochodem, ten ruch hlasu použitý v téhle skladbě autenticky patří Lugosimu. Recituje zde báseň "Havran" od E.A. Poea. Doplňkové ruchy, mix a podoba této skladby nám dala opravdu zabrat. Je to nesmírně složitá záležitost a vyžádala si mnoho času. Bauhaus byli vždy gothic rock, dokonce jeho zakladateli, a to právě skladbou "Bela Lugosi's Dead". Kromě Bauhaus přišli s gothic rockem Siouxsie, Damned (???, pozn. -VŠ-), Cure a další skupiny, které odkazujeme na obalu "Metropolis". Z jejich odkazu povstalo i XIII. STOLETÍ.

7.- Kromě již zmíněné "Bela Lugosi's Dead", kde je to jasné, je v kontextu vaší dosavadní tvorby nečekané užití angličtiny ve skladbě "London After Midnight". Bylo to kvůli stále více se zvedající vlně zájmu o XIII. STOLETÍ v zahraničí? Neuvažujete z těchto pohnutek o anglické verzi alba či o příštím výtvoru, který by byl nazpíván výhradně a rovnou v anglickém jazyce?
! A kdo to zaplatí? Kdo vyveze? A kdo to dostane do distribuce? Snažím se být realista a toto jsou klíčové otázky. Do budoucna to ale nevylučuji.


Invaze do podsvětí
8.- Jak nyní vypadá a bude vypadat koncertní činnost kapely? Budete posilovat vaše aktivity především na polské gothicrockové scéně, když popularita vám u tamních fanoušků vítaně více a více nabírá na intenzitě?
! Spektrum našich aktivit pro zahraničí je velmi široké a funguje na několika úrovních. Zaktivovali jsme vlastně všechny svoje zahraniční kontakty. Naše píseň "Elizabeth" se hraje v anglických gotických klubech a má tam velký úspěch. Bývá hrána dvakrát za večer. Ročně dělám několik rozhovorů pro zahraniční magazíny nebo zde vychází stránkové profily o XIII. STOLETÍ, čeká nás vystoupení na mezinárodním gothick rock festu v Polsku, společné vystoupení s kapelami Lacrimosa a Dreadfull Shadows. Koncertovali jsme s Clan Of Xymox, kteří o nás dobře referovali v Německu na jiném gothic festu, kam nás doporučili. Jsme v kontaktu s řadou skupin z Polska, kde je gotický rock mnohem silnější v záběru než u nás, a tak bych mohl pokračovat.

9.- Podle jedné z tvých tezí je gotický rock logicky jediným žánrem, který může navázat na punkovou minulost, aniž by se tak znehodnotila dosavadní tvorba. Vždyť ale punk rock byl o něčem úplně jiném a co potom takový hard core?
! Nééé, já se nechci pouštět do polemik a objasňování na toto téma. Myslím, že je to zbytečné. A hard core neposlouchám.

10.- Jakou zkušenost ti přineslo účinkování v televizním pořadu (jedno z pokračování dnes již nevysílané talk show "Záhady a mystéria" TV Prima, pozn. -VŠ-) zabývajícím se existencí vampírských pohřebišť,?
! Zkušenost? Vůbec žádnou.Leze mi to na nervy! Pořád mě někdo s něčím otravuje a televize v daných věcech prostě nemají jasno. Každý chce natáčet veliký "boom" a přitom o tom nic neví. Kladou ti nesmyslně pitomé otázky a myslí si, jak jsou originální. Hostování v televizích, v upírských pořadech, mi většinou domlouvají známí a připadne mi netaktní to odmítnout. Na druhou stranu je občas, i pro fanoušky, dobré se v televizi objevit. A je též fakt, že pokud se něco o vampirismu či okultismu v TV natáčí, obracejí se, mimo jiné, i na mě. S úrovní pořadů to ale nemá co dělat. Pořád je to ale pro mě i pro XIII. století lepší, než jako někdo vystupovat v pochybných muzikálech či si hrát na "tvrdýho rockera" v připitomělých silvestrovských estrádách.

Otázky kladl a odpovědi posléze zaznamenal Vratislav Šantroch

Rock report - červen 2000

Domácí gothic rocková stálice, jihlavská skupina XIII.století vydala v dubnu nové, v pořadí již své šesté řadové, album nazvané Metropolis. Od vydání předchozí desky Ztraceni v Karpatech v roce 1998 prošel soubor personálními změnami, odešli baskytarista Jiří Šindelka a kytarista Marcel Novák, kytary se chopil zpěvák a hlavní postava skupiny Petr Štěpán a na postu baskytaristy se objevil Martin Soukup z kapely Dorian Gray. Tato sestava se podílela i na nahrávání novinkového alba. V rámci jeho křtu v pražském Lucerna Music baru jsme s Petrem Štěpánem, leadrem XIII. století a nejvýraznější osobností české gothic rockové scény, podnikli následující exkurzi do tajemného ”města černobílých snů” Metropolis.

Oproti předchozím deskám XIII.století je na novince na první poslech zřejmý větší příklon k elektronice, větší prostor tu dostávají klávesy. Co bylo důvodem k této změně v pojetí skladeb?
"My to v podstatě chápeme jako určitý přirozený vývoj. Když se podíváš na současné gothic rockové proudy v Německu, Francii nebo třeba Belgii, zjistíš, že tamní skupiny se odklánějí od klasicky kytarového zvuku k vyjádření, v němž mají svou nezastupitelnou roli právě klávesy. Na Metropolis jsme to nechali zdravě napůl, i když je pravda, že zmiňovaný větší prostor pro klávesové nástroje je asi opravdu zřetelný. Ale, jak už jsem říkal, připadalo nám to jako přirozený vývoj, nic uměle implantovaného. Máme tak i větší možnosti vyjádřit se mnohem rozmanitěji po hudební stránce, využívat nejrůznějších rejstříků kláves. Cítili jsme, že by se posun v naší tvorbě měl ubírat zrovna tímhle směrem. V této souvislosti bych chtěl ještě zmínit jednu věc, která je, podle mého, velmi důležitá. Jedná se o to, že gothic rock je neustále vykrádán, a to čím dál, tím víc, doom metalovými skupinami a zastánci obdobných stylů. Proto kapely, které chtějí držet ortodoxní gothic rockovou linii, utíkají právě k elektronice a klávesám. Rozšiřují si tak výrazové prostředky a kytarové běsnění ponechávají metalistům."

Zřejmě právě proto se v bookletu objevila poznámka, že se distancujete od spojování s doom gotickými či gothic metalovými kapelami a gothic rock chápete vlastně tak, jak se na hudební scéně osmdesátých let objevil, tedy v určité návaznosti na punkovou vlnu.
"Samozřejmě. Tohle byl v podstatě důvod, proč jsme jí tam dali. Ale nejenom kvůli tomu. Návaznost na punk je prostě neoddiskutovatelná. No a naše punkové kořeny jsou také nepopiratelné. Jednou to tam prostě je a už nám to nikdo neodpáře. Ale tu poznámku jsme záměrně nenechali jen tak viset ve vzduchu. Spojil jsem jí s výčtem kapel ortodoxních, čistě gotických a za tím i organizací, které se gothickou tématikou zabývají. Říkám posluchači vlastně mezi řádky – Chcete jít dál? Tohle si sežeňte, o tohle se zajímejte, tudy může vést vaše cesta."

Za zmínku stojí určitě i název alba – Metropolis. Protože vím, že se zajímáš o staré, lze říci kultovní, filmy, nabízí se otázka, jestli tě k takovému názvu inspiroval německý film Fritze Langa.
"Já jsem ten film vlastně nikdy celý neviděl. Jenom několik dokumentů, v nichž je zmiňován. Mám ale německy psanou knihu o Metropolis i hodně fotografií z filmu a vím, o čem je. V dnešní době není zase až tak jednoduché se k podobným filmům dostat. Německá exprese, dvacátá, třicátá léta, nejsou zrovna běžně dostupnou tvorbou ani v klubových kinech, natož pak v televizi. Nicméně, za určitou inspiraci lze tento film jistě považovat. Je to hrůzná vize budoucnosti. Metropolis může být městem spasených, ale i městem zániku."
Dalším podstatným rozdílem oproti předchozím albům je dvojice skladeb v angličtině.
"Ano, nebývalo to u nás zrovna zvykem. U coververze Bauhaus je to jednoznačné. Chtěli jsme zachovat její původní podobu. Už pár let jsem měl vybráno několik skladeb, které mám opravdu rád a které jsem si chtěl někdy zazpívat. Nejdříve jsem uvažoval o něčem od Sisters Of Mercy, ale nebyl jsem s tím spokojen, hlavně i díky metalovým kapelám, které k podobným skladbám v podstatě tíhnou a přetavují je do podivných tvarů. Nakonec jsem tedy od Sisters upustil a zvolil Bauhaus a jejich Bela Lugosi's Dead hned z několika důvodů. Za prvé proto, že tato skladba odpálila celé gotické hnutí, je stěžejní písní, titánem gotiky. Za druhé, je strašně těžká na zazpívání, na provedení. Jen tak každý jí nezazpívá. Neříkám to proto, že bych chtěl nějak machrovat, spíš chci říct, že jsme si s ní dali hodně práce, několikrát jsem si ji transponoval a snažil se vymýšlet různé věci. Třetím důvodem bylo, že jsme chtěli mít v repertoáru něco, co znají lidi i za hranicemi. Pak je na desce další anglicky zpívaná skladba London After Midnight… Já jsem se angličtině vždycky trochu bránil, ale teď, když už hrajeme také v cizině, se ven dostávají i naše desky. Udělali jsme vstřícný krok směrem k našim zahraničním posluchačům."

Deska by se kromě České republiky měla objevit také v Polsku a Itálii. Hodláte se, řekněme vrámci nějakého turné, dostat třeba i do těchto zemí?
"V tomhle jsem velice realistický člověk. Vyvstávají tu totiž problémy – kdo turné zaplatí, kdo ho zorganizuje, kdo dá vše dohromady… Udělat turné po Itálii nebo Polsku, zní sice lákavě, ale pořád v podstatě platí, že co si neuděláš sám, to nemáš. Spíše tedy budeme využívat takových výjezdů, pokud budou zahraniční partneři schopni splnit požadavky kapely. Nemůžeme prostě někam jen tak vyjet namačkaní ve škodovce, bez rekvizit. To prostě nejde, to by pak byla poloviční záležitost."

Říkalo se něco i o tom, že byste měli jet společné koncerty s Lacrimosou.
"Jasně. Jedná se o tom. Takovou "zkušební" akcí bude letošní gotický festival Castle Party v polském Bolkowě ve dnech 28. až 30. července, kde bychom měli být spolu s Lacrimosou jako hlavní hosté. Bude tam ale i spousta jiných příjemných kapel. Především berlínští Dreadfull Shadows, dále Ataraxia z Itálie nebo třeba Breath Of Life z Belgie - velice slušné obsazení."

Budete k desce připravovat i nějaký videoklip?
"Bylo by to sice příhodné, ale problém je, že takový klip pak není kde pouštět. Nakonec jsme tedy po jednáních s vydavatelskou firmou řekli, že klip točit nebudeme. Peníze investujeme raději do propagace. Budou tak podle nás vynaloženy mnohem účelněji."

No a na závěr ke koncertům. S vydáním desky se zpravidla pojí i nějaká ta koncertní šňůra.
"Ne, žádná speciální šňůra. To, jestli tady vyjde deska nebo nevyjde, nemá na naše koncerty prakticky žádný vliv. Jezdíme je stejně. Vydání novinkového alba se projeví jedině v tom, že se obmění koncertní program. Obohatí jej nové skladby. Nic víc, nic míň."

Ptal se Milan Slezák.

BIG BANG 22. 5. 2000

Gotický horizont pro nové tisíciletí
Být úspěšnou skupinou, znamená v našich krajích zhruba toto: vydávat alba minimálně ob rok, naplnit v klidu kdejaký sál alespoň stovkou lidí a v neposlední řadě dostat se do povědomí lidí. Z tohoto hlediska jihlavští gotici úspěšní bezesporu jsou. Návštěvnost jim těžkou hlavu nedělá a na svém kontě mají už šest desek. Předposlední Ztraceni v Karpatech rozšířila jejich diskografii před dvěma lety a honosila se hitem Elizabeth i vydařenou koncertní propagací. Proto nebylo divu, že firma Happy Music byla nakloněna realizaci dalšího počinu, takže novinka, nazvaná Metropolis, vyšla právě v těchto dnech. U příležitosti křtu alba (19.dubna v Lucerna Music Baru) vznikl tento rozhovor s frontmanem XIII.století Petrem Štěpánem.

NĚMECKÁ KAPELA ZPÍVÁ ANGLICKY

Petře, když jsme spolu dělali minule rozhovor, mluvil jsi o budoucích skladbách v angličtině. Novinka jich obsahuje jen dvojici, z toho jednu coververzi. Proč?
"Nemyslím, že by to bylo málo. O kompletní anglické desce nepadlo ani slovo. Jednak na to není u nás doba, a pak, neznám firmu, která by do toho šla. Já chci dělat věci pro naše fans, ale ať jsou tam i známky toho, že to může jít případně ven. Navíc udělat coververzi Bauhaus, tedy píseň Bela Lugosi's Dead, pořádně, není žádná legrace. Ta skladba je zásadní, všechno vlastně odstartovala. Mimochodem, chci Metropolis poslat zpěvákovi Bauhaus, Peteru Murphymu. A u London After Midnight mi přišlo, že může vyznít jedině anglicky. Proto mi dvě anglické věci z tohoto důvodu nepřipadají rozhodně málo!"

Text London After Midnigt jsi psal rovnou, nebo vznikla nejprve předloha v mateřštině?
"Rovnou anglicky a samosebou jsem ho konzultoval. Chtěli jsme, aby ten zpěv měl syrovější odstín. Ve studiu, když to řeknu na rovinu, lze ‚ojebat' leccos díky technice. Můžeš znít pomalu jako David Bowie. Ovšem tohle já nechtěl. Jeden kamarád to charakterizoval jako když německá kapela zpívá anglicky. Jsem spokojen, jak ‚London' dopadl. Kdyby ne, nezařadím ho na album. V zásobě totiž byly ještě dvě věci v češtině pro všechny případy. Konkrétně Obřad za mrtvé a Poenar. Počítáme s jejich pozdějším vydáním."

Nepřemýšlela kapela třeba o anglickém maxisinglu pro případné zahraniční kontakty?
"Ne, já si totiž kladu vždy otázku - kdo to zaplatí a zorganizuje? V tomhle jsem pragmatik. Dokud ti na podobné aktivity nedá nikdo finance, všechny plány spadají do říše snů."

Máte ale od minulého léta kontakty do Polska. Děje se v tomto směru něco zajímavého?
"Tam o nás skutečně zájem je. Metropolis v Polsku vyjde licenčně, ostatní naše alba tam již mají. Ovšemže ve specielních obchodech. Člověk si nesmí představovat, že přijde do místního Prioru a v regálu najde hned XIII. století!"

Co třeba nějaké turné po Polsku?
"Opět musím položit otázku - kdo vše zorganizuje a zaplatí? Pokud zahraniční partner nabídne alespoň trochu akceptovatelné podmínky, my nebudeme rozhodně proti. Účinkování na gotickém festivalu v Bólkowě je hotovou věcí. Tam vždycky jednou za rok dorazí všichni gotici z Polska, případně okolních zemí. My budeme hrát tentokrát těsně před headlinerem - Lacrimosou. Vše vypukne poslední týden v červenci."

Když mluvíme o našich severních sousedech. Prý zde dnes měla předskakovat nějaká jejich formace.
"Ano, Batalion d'Amour. Jenže bubeník prý utrpěl nějaký úraz a oni nestihli naprogramovat automat a nazkoušet repertoár s ním."

Abychom tedy uzavřeli tuto část, prioritou zůstávají koncerty v Čechách?
"Takto černobíle nelze věc vidět. Třeba nedávno přišla zpráva, že naše Elizabeth je mezi deseti nejpouštěnějšími skladbami v londýnských gotických klubech. Dělám rozhovory do německých i polských magazínů. Je vidět, že venku jsou lidi, kteří mají schopnost sehnat nahrávky zmíněného stylu po Evropě a dále je popularizovat. Ale nejsem zastánce obchodu přes internet ani stahování skladeb ve formátu MP3. To je porušování autorských práv. To, že si někdo najde kapelu na druhém konci světa, je trochu alibi. Kolik těch lidí bude? Jeden? Dva? Není to zanedbatelné?"

TAM JE METROPOLIS!!!

Novinka nese název Metropolis, je inspirován pouze stejnojmenným filmem?
"Metropolis symbolizuje jakousi vizi. Město, kam bychom měli dojít. Je to ale fiktivní město, vystavěné jako symbióza novogotické architektury s moderními směry. Vize podobného města lze spatřit třeba v sérii filmů o Batmanovi. Titulní fotka je však z filmu Pražský student z roku 1919. Postava na titulu hledí kupředu, za horizont. Ano, tam za ním je Metropolis. Podtitulek cédéčka ‚ gotický horizont pro nové tisíciletí' vyjadřuje spíše hudební pohled."

Booklet tradičně neobsahuje napsané texty. Nestálo za to, dát tam alespoň dva anglické texty?
"To já nechtěl. Naším cílem bylo udělat obal spíše s důrazem na obrazovou část. Navíc, myslím, že zpívám dostatečně srozumitelně. Na desce jsem dělal rok a hudba s textem vznikaly průběžně. Slova mají na posledních deskách už spíše lyrické vyznění, to je zkrátka vývoj. První vznikla Metropolis ( naživo ji hrát nebudeme) a udala tón dalšímu dění. Poslední byla Fatherland. Tu chápeme jako pokračování titulní kompozice, Metropolis."

Uvnitř je také upozornění, které bude čtenáře Big Bang!u zvláště zajímat. Distancujete se v něm od doomgotických a metalgotických kapel.
"Čtenáře Big Bang!u nebude zajímat nic! Prostě mi vadí směšování dvou věcí. Zeptám se třeba někoho co poslouchá za gotické kapely. On mi řekne Theatre Of Tragedy a Therion! To nemá z gotikou nic společného, to jsou jenom příštipkáři! Ortodoxní zahraniční gothic magaziny označují matalové mutace a falzifikátory přívlastkem: "Vamp shit" nebo "Transylvanian bollocks" a nechtějí s nimi mít nic společného. A hodně mi vadí, když podobní lidé chodí na mé koncerty a mají trika Metalliky nebo Slayer. Vadí mi to, ale v téhle vyřízené zemi s tím nemohu nic dělat. Proto je v bookletu tohle upozornění, pro lidi, kteří gotický styl teprve objevují. Hlavní chyba je včasopisech, kam píší hudební analfabeti, kteří nemají patřičné znalosti. Šlo mi o jasné sdělení - my jsme odjinud. Proto máš dole napsané kapely i organizace, které jsou důležité. Chceš jít dál? Tak si je sežeň!

Vadí ti, když hrají skladby XIII. století třeba po diskotékách?
"Ne, nevadí. Ani když někdo hraje naše věci jako coververze. Ale měli by říci, čí skladbu hrají. Já s tím vlastně nic moc dělat nemohu. Vím o několika zábavových skupinách, které hrají naše písně."

XIII. století udělalo šest desek. Můžeš na závěr jednu po druhé charakterizovat?
"Amulet chápu jako naprosto pionýrské album, ale zároveň i ortodoxní. Dodnes z něj žijeme. Gotika je osobní album. Hodně experimentální, stále se o něm vedou spory. Nosferatu - tvrdá kytarová deska, byť na ní najdeš i věci s klávesami. Přivedla nám hodně nových fanoušků. Werevolf, náročná těžká deska. Velká stopáž skladeb, musíš se jí snažit pochopit. Poprvé jsem pořádně dělal i s lidma mimo kapelu. Ztraceni v Karpatech je hodně komerční, je hodně přístupná, přinesla hit Elizabeth. Metropolis je začátek nové éry. A to doslova!"

Jan Šída

11. 5. 2000 Mladá Fronta Dnes

Album Metropolis XIII. století
udává nový rozměr skupiny

Jihlavská skupina XIII. století patří mezi ty kapely, jejichž hudbu obdivují nejen tuzemští posluchači, ale i ti za hranicemi našeho státu. V březnu skupina vydala své nejnovější album s názvem Metropolis.

Někdo by si mohl z názvu myslet, že skupina upustila od svého tradičního repertoáru, kde vládli upíři, vlkodlaci, prohnilé rakve a temnota noci. Ale není tomu tak. XIII. století pokračuje po vyšlapaných cestičkách, i když jistý posun někam dál je na albu znát. Skladatel všech písní, zpěvák a lídr skupiny Petr Štěpán sází ve svých nových písních na osvědčená témata, ale přidává také nová. Z písní lze rozpoznat, že víc než kdy jindy vzdává Štěpán hold černobílým impresionistickým filmům ze začátku dvacátého století. Hned úvodní píseň Metropolis je plná fanfár, které této písni dávají statut jakési hymny nového věku. Tenkrát lidé nový věk čekali a Štěpán toto období alespoň melodicky v této písni vystihl.

Textově zůstává "Třináctka" tam, kde byla. Koho zajímají kříže podél cest, kočár smrti, bájná země spasených temný Fatherland, hvězdný zodiak, tančíci nahá těla v kůži, černý lucifer či lebka beraní, tak potom si určitě přijde na své. Kdo těmto tématům nehoví, tak nejspíš cédéčko poslouchat nebude. Texty cédéčka jsou zpěvné a hlavně u písní Svátek hladových a Hvězdy chtějí patřit tobě si dal autor Petr Štěpán záležet. Fatherland má pěkné intro. Tichý chorál za účasti bubnů střídá Štěpánův zpěv. Zpěvný refrén, který je lehce zapamatovatelný, jistě nenechá fandy "Třináctky" v klidu. Nemluvě o mezihře s výkřiky davu. Nejen tato píseň, ale celé album se zdá být šité na míru hlavně fanouškům. "Třináctka" sklízí velké ovace v Polsku a Itálii. Zdá se, že Petr Štěpán tento zájem fandů vycítil a pro nové album napsal písně hlavně pro ně.

Největší a nejlepší píseně alba a skladby, které udávají nový rozměr XIII. století, jsou bezesporu píseně Svátek hladových a Hvězdy chtějí patřit tobě. Svátek hladových vyniká šeptavým zpěvem a Hvězdy chtějí patřit tobě hrou na klavír. Jak neobvyklé a jak skvělé. Píseň je nadžánrová a má velké ambice stát se hitem v českých (a nejen českých) rádiích. Něco takového jistě od Štěpána nikdo nečekal. Ale je to trefa do černého.

Na novém albu" Třináctka" používá spoustu nástrojů z kláves a syntenzátorů a u některých písní to nebylo nejšťastnější rozhodnutí. Konkrétně jde mezi jinými například o píseň Stonehenge, jejíž úvodní melodie by byla mnohem hezčí a ne tak vyumělkována, kdyby byla zahrána na živý nástroj. London afer midnight. Londýn po setmění. Bigbít. Štěpán se vrací ke kořenům své tvorby a složil pecku, kterou si s ním na koncertech budou zpívat jistě davy fanoušků. Je v angličtině. Je to posun dopředu a určitě je jen otázka času, kdy Štěpán vydá, ať už s Třináctkou nebo sólově, anglicky nazpívané album. Píseň, která opět obsahuje podobné klávesové postupy z jiných písní, které se celým albem táhnou jako dlouhá červená nit. Z alba je vidět, že si skupina oblíbila další svět, který není jen o upírech a monstrech. Oslavy nového věku končí s písní Hindenburg.

Co závěrem? Albu m se po dvouměsíční práci ve studiu podařilo. Sklidí úspěch u fanoušků, něco si v něm najdou i ti, kteří poslouchají střední proud. Obal alba je průměrný, ale graficky pěkný. Snad zakončit tuto recenzi slovy z intra alba Castel Argis: "Panebože, jak dlouho ještě bude tato nešťastná země pokryta temnotou?" XIII. století: Metropolis. V březnu 2000 vydala firma Happy Music Production.
Náklad a cena neuvedeny.
Čas: 50 minut.

Autor: JIŘÍ JURÁNEK

19. 4. 2000
Metropolis dnes projde křestem v pražském Lucerna Music baru

- Jihlavská gothic rocková skupina XIII. století dnes vystoupí v pražském Lucerna music baru. Kapela zde zahraje na slavnostní akci, která je pořádaná u příležitosti křtu šestého alba XIII. století Metropolis, které vyšlo v březnu tohoto roku.

"Album je jiné než ta předešlá. Používáme zde více klávesových nástrojů a studiové techniky. Pracovali jsme na něm velice intenzivně a věnovali jsme mu maximum času," přiblížil novou desku lídr skupiny Petr Štěpán. Třináctka se publiku představí ve svém aktuálním složení Petr Štěpán (zpěv, kytara), Ollie Ryšavá (klávesy), Martin Soukup (baskytara, klávesy) a Pavel Štěpán (bicí) a uvede zde i nový, téměř dvouhodinový koncertní program, jehož součástí jsou kromě starších hitů také skladby z nového alba. "Premiéru koncertního programu už jsme si odbyli v brněnském Semilasu, přesto jsme z dnešního vystoupení trochu nervózní. Moc se ale na pražské publikum těšíme," uvedl lídr skupiny Petr Štěpán.

Kapela, která se o své místo na české hudební scéně uchází již přes deset let, má na svém kontě šest oficiálních desek. Alba Amulet a Gotiku vydala firma Monitor, desky Nosferatu, Werewolf, Ztraceni v Karpatech a Metropolis vyšly u pražské firmy Happy Music, která rovněž pořádá dnešní "křestní večer". XIII. století se minulý rok úspěšně uvedlo i na polské hudební scéně. Stalo se tak na mezinárodním festivalu Gothic Castle Party, kde muzikanti navázali nové kontakty.

"Jako hosté dnes měli vystoupit naši polští přátelé ze skupiny Batalion d´ Amour. Jejich bubeník měl ale úraz, a proto je dnes večer bohužel neuslyšíme. Doufám, že se mezi hosty objeví alespoň jejich zpěvačka Ania Zachar," uvedl na adresu večera Petr Štěpán. Dnešní večer bude moderovat Filip Jančík. Vstup pro veřejnost je od dvaceti hodin....

4. 2. 2000 Jihlavské listy
XIII. století nahrává své šesté album

JIHLAVA (jv) - V pražském nahrávacím studiu firmy Happy Music trávila tyto dny jihlavská rocková skupina XIII. století, která v příštím roce oslaví deset let existence. Vznikalo tu v pořadí šesté album s titulem Metropolis, které se má na pultech objevit na přelomu března a dubna.


Etapu po vydání zatím posledního alba Ztraceni v Karpatech komentuje lídr "Třináctky" Petr Štěpán jako dobu určitého "vnitřního útlumu" kapely. Za tímto pojmem lze tušit zejména odchod basisty Jiřího Šindelky k "Majorům" a kvalitního kytaristy Marcela Nováka, který dnes hraje s kapelou Cháron. "Počátkem roku 99 jsme přemýšleli co bude dál, navíc se mi znovu ozvaly i dřívější hlasové problémy - vše se zlomilo s dubnovým příchodem nového člena Martina Soukupa," vzpomíná P. Štěpán, "mohli jsme tak začít stavět nový program, zařadit i elektronické písničky, které se dřív nehrály naživo (Legenda o Krysaři atd.), začali jsme používat automatického bubeníka nebo jeho kombinaci s bicími."

Jarní koncertní program vyvrcholil podle Štěpána pozváním a účastí na několikadenním mezinárodním festivalu gotického rocku v Polsku. "Zjistili jsme, že Poláci znají náš repertoár, že jsou tam všechny desky od "Třináctky". Měli jsme velký úspěch a spustila se tak poměrně velká reakce na kapelu," pochvaluje si Štěpán. Následovaly podle něj recenze v několika zahraničních časopisech a ke konci loňského roku vyšla oficiálně v Polsku všechna dosavadní alba kapely.

Novinkou ve vztahu ke XIII. století je podle Petra Štěpána v ČR i loňské zavedení internetových stránek skupiny, spuštěných v polovině roku partou fanoušků z Prahy. "Jsou tam rozhovory, fotky i informace o kapele - mimo tyto oficiální stránky ale existují i dvoje nebo troje pirátské stránky o kapele," tvrdí Štěpán. Loňský rok podle něj "Třináctka" končila velkým turné, odstartovaným v září v domácím klubu Maňana: "za celý rok jsme odehráli přes dvacet koncertů, což považuji na kapelu našeho žánru za slušný počet."

Zahraniční úspěch ovlivnil, jak míní Štěpán, i možnost natočit novou desku Metropolis, která vzniká v těchto dnech. Cílem kapely je podle slov jejího frontmana dostat se na pulty německých hudebních speciálek. Nové album Metropolis má přinést ve větší míře klávesovou hudbu a využití studiové techniky, ale poprvé i dva anglické texty.

Večerník Praha 1. 2. 2000

"KAPELA XIII. STOLETÍ SE VRHLA DO STUDIA"

ROZHOVOR
Nové v pořadí šesté album českých gotiků bude
obsahovat také dvě skladby v angličtině.

Kapela XIII. století patří řadu let ke klasice českého gotického rocku, jejich hudba s nádechem mystiky se těší popularitě například také u našich sousedů v Polsku a Německu. Po dlouhé době koncertování se kapela uchýlila opět do studia, kde právě chystá novou desku. Nejen o tom, jak práce pokračuje, si VP popovídal s lídrem kapely Petrem Štěpánem. Už delší dobu nebylo v Čechách o XIII. století slyšet...

Točíme už šestou desku po devíti letech existence, takže nemyslím, že bychom toho udělali málo. Hodně se měnilo i složení kapely, i zvuk na jednotlivých deskách se měnil. V současnosti hrajeme už zhruba rok ve čtyřech, snažíme se co nejvíce koncertovat. Myslím, že koncerty jsou pro lidi zajímavé, používáme i divadelní kulisy, různé pohanské modly, proto se také snažíme volit větší pódia.

Jste autorem vlastně všech vašich skladeb. Na čem tedy závisí finální zvuk desky?
Pokud to mám říct na rovinu, závisí to hlavně na tom, jaké mám tvůrčí období. ALe ne, obvykle se prostě dopředu dohodneme, jestli chceme udělat tvrdší desku, nebo jestli v tom bude třeba víc elektroniky. Já přinesu text a námět na hudbu, ale aranžmá je už společná práce. Deska, na které pracujeme v současnosti, se bude jmenovat Metropolis. Dělal jsem na tom materiálu zhruba rok, na desce bude deset skladeb. Novinkou je, že tady budou také dvě písničky v angličtině.

XIII. století je vlastně synonymem české hudební gotiky. Pravdou však je, že moc konkurence u nás nemáte...
To je pravda, scéna gotického rocku tady prakticky nefunguje. Na druhou stranu je u nás i specifické publikum, rozhodně nemáme problémy s tím, že by na nás nechodili lidi.

Vy jste ale také autorem knížky...
Řadu let se zabývám vampirismem, knížka se jmenuje Kniha Nosferatu, v podtitulku je Vampírská bible. Není to vyloženě faktografická knížka, vlastně jsem v ní prezentoval svůj pohled na svět, včetně hudby.

Ptal se Petr Habáň

13. 1. 2000 Mladá fronta DNES
V Polsku jsme populárnější než doma, říká lídr skupiny XIII. Století

J i h l a v a - Skupina XIII. století je legendou českého gothic rocku. Kapela odjíždí v pondělí nahrávat nové album, které ponese název Metropolis. XIII. století má za sebou demosnímky a oficiální alba Nová Drakulomania, Vampir songs for Agnes, Demoniac, Amulet, Heretic, Black ritual, Gotika, Mistr a Markétka, Tančící Belial, Nosferatu, Legenda o Krysaři, Werewolf, Gothic Necronomicon (video), Mozart is dead, Evangelium, Vampiric Night (video) a Ztraceni v Karpatech. Kromě této diskografie lídr skupiny Petr Štěpán napsal Knihu Nosferatu. "Ztraceni v Karpatech je dosud poslední deska. Každé album je určité období skupiny. Od poslední desky se toho v kapel hodně změnilo, protože odešli baskytarista Jirka Šindelka a kytarista Marcel Novák," řekl zpěvák a hlavní osoba skupiny XIII. století Petr Štěpán.

Hrajete tedy v jiném složení. Ještě nějaké změny kapelu potkaly?
Ano. Po jejich odchodu přišel do kapely po krátké pauze, kdy jsme řešili, jak vůbec pokračovat Martin Soukup. Martin přišel ze skupiny, která hrála podobně zaměřenou hudbu, Dorian Grey. Hraje na baskytaru. Na klávesy stále hraje Ollie Ryšavá a na bubny Pavel Štěpán. Kapela se začala budovat na úplně jiné podstatě, co se týče koncertního provedení. Začali jsme vystupovat s dvěma klávesami, hudba kapely se víc zelektronizovala. Používáme automatické bicí zároveň k bicím živým. Některé písně jsou s automatem, jiné s živým bubeníkem, a u některých to i kombinujeme. Zpestřil se i repertoár. Skupina s novým repertoárem jezdila kratší jarní turné od dubna do léta.

Prý kapelu provázel obrovský úspěch v Polsku.
Čekalo nás velké vystoupení na polském gotickém mezinárodním festivalu. Společně jsme vystupovali s kapelami tohoto žánru, většinou šlo o kapely z Polska, Německa a Holandska. Měli jsme obrovský úspěch. Hlavně nás překvapilo, že Poláci naprosto dokonale znali naši tvorbu. XIII. století je v Polsku mnohem víc populárnější než v Čechách. A zjistili jsme, že Polsko není jediné. Hned za nimi je Itálie. Polští fanoušci znají všechna naše cédéčka, dokonce na koncertech zpívali naše písníčky. Znali slova. V Polsku se dělají i internetové stránky. Je jich celkem pět. Máme v Čechách jednu oficiální a ostatní jsou dílem našich fanoušků. Z toho pramení zájem o naši skupinu. Samozřejmě, že máme v Polsku i stránku, která je zahrnuta v Castle Party Production. Jde o společnost, která pořádá gotické festivaly. Chtěl bych upozornit, že se jedná pouze o gotickou muziku, žádné smíchané žánry, jak je tomu u nás. Vystupovali jsme na festivalu Gothic Castle Party mezi hvězdným obsazením. Hráli jsme v závěru s fenoménem této hudby skupinou Clan of Xymox. Lidé s námi zpívali refrény. Od těch dob se v Polsku protrhla hráz. Vyšla o nás spousta článků. Za několik měsíců na to reagovala i firma a v Polsku vyšla oficiálně všechna alba. Ke konci loňského roku jsme se opět setkali s pořadateli festivalu a dostali jsme od nich nabídku na další vystupování na dalším ročníku Gothic Castle Party. Domluvili jsme se na podmínkách vystoupení a budeme hrát s takovými hvězdami, jako je kapela Lacrimosa ze Švýcarska nebo Dread Full Shadows z Německa. To je naprostý fenomén této hudby. Tentokrát bude tento mezinárodní festival trvat tři dny, na závěr bude vystupovat Lacrimosa a my bychom měli vystupovat před ní. Mluví se o tom, že by vystupování s Lacrimosou mělo pokračovat, ale vše rozhodne až na setkání v Polsku, které by se mělo uskutečnit poslední víkend v červenci.

Co jste dělali po návratu z Polska?
Následovala krátká pauza. Chystali jsme materiál na nové album. Ještě nás ale čekalo podzimní náročné turné, které jsme zahájili v září a trvalo až do Vánoc. Vystupovali jsme každý týden po celém Česku. Byly naplánovány i dva koncerty v Katowicích a Krakowě, které jsme měli odehrát před koncem roku. kvůli sněhovým kalamitám jsme je museli zrušit. I při objíždění českých a moravských krajů jsme pozorovali dozvuky polského úspěchu. Na koncerty v Čechách na nás přjeli fanoušci nejen z Polska, ale i Německa. Nejvíce jich bylo, když jsme hráli v Praze nebo Liberci.

Nyní před sebou máte nahrávání nového alba. Můžete ho trochu přiblížit?
Album zase trochu jiné než ta předešlá. Ne, že bychom se odklonili od daného hudebního směru. Minulé album bylo více kytarové, toto album bude více elektronické. Budeme více používat klávesové nástroje a studiovou techniku. Na albu bychom měli v různých pauzách pracovat asi dva měsíce. Tentokrát budeme věnovat maximum času finální podobě nahrávek. Album by se mělo objevit na piltech již velice brzy. Vlastně začátkem dubna. je to způsobeno také tím, co se stalo v Polsku. Je to dané zájmem lidí. Zájem je totiž i v Itálii a italská distribuce tlačí naši firmu Happy Music, aby co nejdříve vydala nové album. Album pak budou rozvážet do itálie, Francie a Švýcarska. V tom by nám mohlo pomoci i společné vystoupení s Lacrimosou. Mým velkým přáním je dostat se do distribuční sítě Německa. Nové album se bude jmenovat Metropolis.

O čem Metropolis bude?
Název jsme zvolili podle černobílého expresionostického německého filmu od Fritze Langa, což je hrůzná vize města budoucnosti. Album mohlo připomínat film, ale nahrávka je o hledání nových světů a dobývání nových uzemí. Deska bude expanzivní a také trochu hudebně militantní. Budou na ní ale i lyrické věci. Z rámce, který jsem naznačil, budou trochu vybočovat. Jsou to skladby se spirituálním až okultním nadhledem. Ty jsou většinou doprovázeny klavírem. Jedna je hraná na spinet. Další věc, která se objeví v závěru alba, je skladba, která vychází z odkazů Prokletých básníků Byrona, Baudelaira a podobně. Je to vlastně taková má volná poklona jejich epoše. Píseň se jmenuje Absinth a měla by být završením nového alba. Chtěl jsem, aby album bylo ještě uchopitelnější. A také aby bylo nějakým způsobem zařaditelné, z které epochy vlastně Metropolis vzešla. Proto jsem na album zařadil instrumentální věc, jejímž námětem je zkáza vzducholodi Hindenburg. Tenkrát to byla doba obřích vzducholodí na nebi. Křižovali ho Zeppelini a balóny. Lidstvo se zvedalo k další epoše. Děláte v současnosti nějakou filmovou muziku? Filmovou muziku nedělám. Kapela ale nedávno dostala nabídku k autorství a spolupráci na divadelní hře podle Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce, který bude uvádět v tomto roce Horácké divadlo v Jihlavě. Protože nabídka přišla pozdě a já potřebuji na takové projekty tak půl roku, tak jsme to odmítli. Ovšem hlavním důvodem, proč jsme tuto práci odmítli, byla práce na nové desce, která nás už i tak dost zaměstnává.

JIŘÍ JURÁNEK

Časopis Wihplash (2000)

ROZHOVOR

Veskrze tichem a tajuplnem zůstala zahalena ta skutečnost, že před krátkým časem zvažovalo jihlavské služebnictvo paní Temnoty, říkající si XIII. STOLETÍ a pyšnící se bratru pěti pitoreskními opusy, svůj rozchod. Pro setrvalou nemožnost dohodnout se záhy po emisi svého zatím posledního počinu "Ztraceni v Karpatech" a po podzimním zřejmě vyčerpávajícím turné na další spolupráci.

Provolejme slávu, neboť středověk, jehož je Štěpánův ansámbl současným ztělesněním, neskončil a trvá a upřeme vnímání na aktuální sestavu v šerosvitu soumraku si libující kohorty. Zahrnuje nyní toliko jejího dvorního komponistu a textaře, zpěváka, klávesistu a kytaristu Petra Štěpána, jeho bubnujícího bráchu Pavla a od časů výše zmíněného karpatského kompletu setrvávající klávesistku Ollii Ryšavou. Věru příznačně pojmenovaná gothicrocková garnitura povstala k radosti bezvýchodné černi noci z torza punkového souboru Hrdinové nové fronty na počátku devadesátých let a dnes je de facto jediným význačným představitelem daného žánru u nás.

K dialogu s uhrančivě charismatickým Petrem Štěpánem, černokněžníkem, jehož hudba nás unáší na cesty časem, na pouť sametově černým světem, se z mé strany schylovalo po dlouhý čas, leč nějak se mi to stále vymykalo z rukou. Nyní k němu konečně došlo, ačkoliv zde mohu hovořit o notné dávce štěstí, neboť hned v úvodu mi totiř Petr sdělil: "Zastihl jsi mne v čase (na počátku března 99, pozn. - VŠ-), kdy se světem zrovna příliš nekomunikuji. Jsem zalezlý u kláves (upír s klávesami, pozn. -VŠ-) a skládám nové věci." Při jiné příležitosti jím vyřčená slova onu zvěst jakoby mimoděk doplnila: "Hudební projekt, na kterém nyní pracuji bude asi nejpřekvapivější a nejlepší z celé mé dosavadní tvorby. (Může snad autor o svém připravovaném díle říct něco jiného - nebude to nic moc, bude to normální věc, ... - asi ne. Ale nechme se překvapit. Pozn. -MŘ-) Pokud se dohodneme s vydavatelstvím Happy Music, mohou se posluchači těšit na novou desku již koncem roku. (Více viz. jinde na těchto stránkách, pozn. -MŘ-) Jsem do hloubi duše přesvědčen, že spiritual agens s pomocí hlasů ze sklepení tjá v notových osnovách opět jemné pavučiny uhrančivé hudby, plačtivé a sklíčující jako hřbitovní kvítí. Jako květiny zla na dně propasti černého ráje. Jsem nadmíru potěšen taktéž tím pozitivem, že po zatím posledním díle XIII. Století a po svém literárním prvopočinu "Kniha Nosferatu - vampírská bible" neusnul Petr na nesporně zasloužených vavřínech. Nýbrž že se naopak a popravdě vbrzku dokázal vyslouženými ostruhami pobídnout k další práci.

Čtěte tedy zaznamenané povídání s čarodějem ze země bludných kořenů, se záhadným černým andělem, který stoje v rozevlátém červenočerném rubáši bude při tom stále s námi navzdory úkazu, že jej, ač bychom rádi, neuvidíme. Provede nás neproniknutelnou mlhou či hebkou tmou, povšechně připomínající roucho na katafalku. Ne, nestrachujme se, že zabloudíme. On se v labyrintu temnoty vyzná lépe než kdokoli jiný. Slyšme, to hlas hrany promlouvá k nám nesouce se mystickým prostorem a časem. Přivoňme k černé orchideji, záhrobní mše a requiem, jakožto i odkaz zrozený v prasklinách srdce, pro nás dnes tu ožívají.

TEMNÁ ZÓNA

V první řadě mi vrtá hlavou, zda svou hudbou a texty, prezentovanou kapelou XIII. Století, ventiluješ pouze své vnitřní pocity a stavy. nebo se snažíš, aby to magické mystično obestřelo i posluchače, aby všechno jakoby prožíval s tebou ?
Ale to je přeci jedno a totéž. Jaká je podstata hudby ? Sdílet svoje pocity, dostat posluchače do určitého rozpoložení, v němž se nacházel sám autor, když skladbu tvořil. Předávat příběh, bolest nebo energii a mluvit tím i za samotného posluchače. Kdo tvrdí, že hudba je forma zábavy, je osel a o hudbě nic neví. Vše ostatní je druhotné.

V poslední době jsem ze svého okolí nabyl dojmu, že zájem o vaší kapelu stále stoupá. Jak jste vy sami spokojeni s postavením na tuzemské rockové scéně ? Myslíš si, že stoupající zájem o XIII. Století je obrazem té skutečnosti, že lidé pochopili a že ti rozumějí ?
Ano, zájem o XIII. Století stoupá. Nejen u nás, ale závratně především v zahraničí. Doma, zkrátka, není nikdo prorokem, říká se, a my se tu bez ustání potýkáme se spoustou doslova existenčních problémů. Zde jsou podporovány úplně jiné žánry, než který zastáváme my. Zájem především z polské strany je skutečně neúnavný a proto jsme v Polsku potvrdili účast na jistém letním, mezinárodním gothicrockovém festivalu. Po něm by mělo následovat turné po Polsku a několik koncertů v Německu. Tady u nás je naše výhoda v tom, že oslovujeme hodně širokou věkovou kategorii. Není zvláštností, že na našich koncertech vidím postávat lidi mladé, ale i starší generace. někdo přijde jen na show, jiný poslouchá muziku, někomu se líbí naše image či texty. Svůj podíl na zvýšeném zájmu má i vydání mé "Knihy Nosferatu" a taktéž fakt, že po celou dobu existence XIII. STOLETÍ kolují o nás nejrůznější zprávy pověry a legendy. Od mého spaní v rakvi, přes milostné aféry, až po okultismus. Většina skupin si musí svou image pracně uměle vytvářet. My jsme s tím neztráceli čas, u nás je všechno pravda.

Pro svou další otázku bych použil příkladu a to čarokrásné písně "Elizabeth" z vašeho posledního alba "Ztraceni v Karpatech". Prozraď, jak to děláš, ale já když třeba téhle písni naslouchám, s Elizabeth jakoby cítím, chci jí porozumět a úplně při tom zapomínám, že dle pověsti má jít o masovou vražedkyni, čachtickou hraběnku Alžbětu Bathoryovou.
O tom jsem mluvil v případě první otázky. Chtěl jsem to takhle napsat, abych vyjádřil tragiku jejího osudu. Její skutečný příběh je totiž vlastně odlišný od verzí, jakými jej popisují současné knihy, které jedna od druhé opisují stejné chyby. Není teď bohužel čas, abych to zde uvedl na pravou míru. Tedy snad jen z malé části. Poslechni siprvní píseň z jmenovaného alba. Spatříš "Vampires", jak prchají z Karpat před jistým zánikem hledat novou zemi. O tom je ta píseň. Jeden z vozů té kolony veze malé děvče. A to je Elizabeth ! Masová vražedkyně ? No, já nevím. Je podle mě řada případů, proti kterým působí Elizabeth jako Šípková Růženka.

Vyhovuje vám, že jste byli v minulosti, a už vám to zůstalo, označeni za formaci zabývající se žánrem nazvaným gotický rock, nebo se s tímto příměrem příliš neztotožňujete ?
Pokud má gotic rock v Čechách ještě nějaké jméno, pak zní : XIII. Století.

Personální složení se u vás často měnilo, ale s tvým bratrem Pavlem to táhneš tak nějak od prvopočátků. Chtěl bych vědět, zda jste vždy měli mezi sebou jasno pokud se společné hudební řeči týče. NeboŤ ačkoli jste sourozenci, domnívám se, že ty jsi přeci jenom o poznání komplikovanější osobnost přirozeně mající navíc v kapele vůdčí postavení.
V životě máme na některé věci protichůdné názory. V hudbě jsme ale zajedno. Pavel mě vždy podpořil a ze všech průserů jsme se ven tahali vzájemně. Naše životy procházely mnoha změnami. Byly divoké a neuspořádané, plné akcí s nejistým koncem. Často jsme riskovali a pouštěli se do věcí, které by jiné ani nenapadly. A to ani nemluvím o naší punkové minulosti veskupině Hrdinové nové fronty. Dnes je to už trochu jiné, klidnější, leč nedá se říci, že by o rozruch byla nouze.

UPÍŘÍ SÁGA

Bylo plánované, že deska "Ztraceni v Karpatech" vyšla v příhodný čas, kterým je pro danou hudbu a zastoupený žánr jasně podzim ? Pokud se nepletu, taktéž váš předchozí počin "Werewolf" vyčkával na skličující podzimní čas.
To za nás plánují jiní a jinde. Také není od věci, že album "Nosferatu" vyšlo 22.10., tedy přesně v den narozenin Bely Lugosiho, kultovní to postavy vampirismu a gotického rocku.

Teď bych se chtěl trochu věnovat tvé personě. Věříš, ale upřímě, v život po životě ? A co reinkarnace ? Pokud v ní věříš, zajímá tě, čím jsi byl ve svém minulém životě a prozradíš, čím bys chtěl být v životě příštím ?
Já zkrátka věřím v to, že smrt ještě není konec. Regresi jsem chtěl podstoupit několikrát, ale žádný hypnotizér to nezvládl. Tvrdili, že jim v tom z mé strany "něco" brání. Nemyslím si však, že lidem je dána volba toho, čím by chtěli být. Tady se přece nejedná o žádný reklamní marketing, kde si vybereš oděv a máš ho i s donáškou až do domu. To si lidé možná tak idealizují, že si něco vyberou.

Loni ti vyšla dle mého názoru velmi poutavá "Kniha Nosferatu - vampýrská bible". Přečetl jsem ji takřka jedním dechem a to hned dvakrát. Zastavit bych se chtěl (k mé lítosti k podrobnějšímu rozboru nemám prostor, pozn. -VŠ-) pouze u jedné tebou v knize popsané šokující doměnky. Skutečně je možné, že může být něco na tom, že Titanic šel ke dnu proto, že se na palubě nalézala tajemná schránka s pozůstatky Amon - Réovy kněžky, jež měly tak konečně nalézt svůj žádaný klid na dně oceánu ?
No, když mi nevěříš, zeptej se Ivana Mackerleho nebo Jenny Nowak. Oni ti to potvrdí. Na prameny do zahraničí ti kontakty přirozeně dávat nebudu. A mimochodem, Titanic převážel pouze rakev, ostatky kněžky někdo ukradl. Dosud nebyly nalezeny.

ANDĚL TEMNOT

Nedá mi to, abych se tě jako obyvatele Jihlavy nezeptal na něco, co dozajista nezajímá pouze mou maličkost. Jaké zaujímáš stanovisko k záhadám a tajemným jevům, již notně mediálně zpopularizovaným, které se mají dít v katakombách pod jihlavským náměstím ? Beze sporu máš na onu věc vlastní názor.
Jihlava má mnoho tajemství. Katakomby jsou jen jedním z nich.

A otázka na úplný závěr. Co říkáš na to, že jseš coby filosof temnoty označován za renesanční postavu nového věku ? Jak bys ty sám pro čtenáře charakterizoval onu obnovu ? Spočívá tato mimo jiné také v tvých poselstvích ? Skutečně tkví problém lidstva v tom, že zavraždilo tajemno a do propasti svrhlo nadpřirozeno ? Je nám bytostně potřeba nebránit se těmto jevům ?
Problém lidstva není v tom, že zavraždilo tajemno. To je problém dnešní přetechnizované doby, kdy lidé celé hodiny čumí na Internet nebo si povídají s televizí a věří všemu co jim tato média nasuplují. Lidstvo je především problémem samo sobě, stále zápasí s nejistými definicemi svobody, dobra a zla. Nietzsche tvrdí, že lidstvo je jen oklika přírody jak vytvořit pár vyjímečných jedinců. Já si myslím, že tajemný neviditelný svět je součástí světa hmotného. Je hodnotnější v tom, že není omezen prostorem a časem. A tím, že se ho zříkáme, se o něco okrádáme. Říká se, že vesmír má dokonalý řád. Já ale tvrdím, že podstatou všeho byla temnota a chaos, z něhož vše povstalo a řád se musel teprve vytvořit. Možná to byl úkol svěřený na Zemi člověku.


Text: Vratislav Šantroch

Ducháček 2000
Rozhovor s Petrem Štěpánem frontmanem kapely XIII. Století


Jaké byly počátky XIII. století?

Počátky se vážou kolem roku 1990 až 1991, kdy se skupina zformovala na troskách extrémní punkové formace Hrdinové nové fronty. A jelikož nám už punk-rockové vyjadřování nevyhovovalo, chtěli jsme se nějakým způsobem pohnout dál, tak se začala vytvářet hudba a styl, který se později nazval jako gothic rock. Když se to vezme v kontextu vývoje hudby, tak je to přijatelná návaznost na punk-rock. Spousta punk-rockových kapel přešla ke gothic-rocku. Bylo to takové nejlogičtější pokračování, aniž bys znehodnotil předchozí tvorbu. Spousta těch kapel to takhle udělala: Stranglers, Damned, Cult - to všechno byly punkové kapely.


Proč vlastně hrajete gotický rock? Je to jenom tím logickým vývojem?

Hlavní by bylo asi zeptat se, co to vlastně gothic-rock je. Dneska je spousta metalových sraček a metalovýho šmejdu, který se nazývaj gotický, ale přitom nejsou. Gothic-rock, tam je právě ta návaznost; je to vlastně označení post-punkový vlny 80. let. To je pravý gothic-rock. Když si někdo pomatle obličej a dělá tam kašpary, to není gothic-rock. Gothic-rock, to jsou právě Bauhaus a v podstatě celá ta temná vlna skupin, které se odrodily z toho punk-rocku. Ty kapely jsem jmenoval: Damned, Stranglers, Bauhaus, Christian Death, Siouxsie and the Banshees, pak přišla vlna Sisters Of Mercy a v návaznosti na ni přicházely další vlny: Clan of Xymox, Dread Full Shadows a spousta dalších kapel, které v Čechách nemají šanci, protože se to tady nehraje a nikdo je neposlouchá. A když, tak je to hrozně malé procento. Takže k tomuhle se hlásíme. Ne ke Cradle of Filth. To není gothic-rock. Ty to jenom vykrádají, aby tím hezkým slovem gotika vyplnili prázdnotu. To je jedna věc. No a říkám, že my to chápeme jako logický pokračování, jako přirozenou cestu. Nikdy to nebylo tak, že bychom si řekli: tak, tady budeme hrát tohle. Ne, to přišlo skutečně samo, když začaly vznikat první písničky a už to nebyl čistej nadrcenej punk. Začali jsme se od těch politických extrémů přesouvat do sféry duchovní.


Máte nějaký hudební vzor? Někoho, s kým byste si chtěli zahrát? Třeba ze zahraničí.

No, což o to, to my hrajeme. (smích) To není problém. Ale zahrát si jako předkapela nějaký opravdu světový hvězdy v tomhle žánru, to by bylo fantastický. Před rokem se vrátili triumfálním nástupem na scénu Bauhaus. Zahrát si s nimi by bylo skutečně velké zadostiučinění. Nebo dostat se do kontextu shodně uzavřenými anglickými komunitami. Tam je to hodně neproniknutelné; Damned, Nosferatu. Do toho člověk nikdy moc nevidí. Jsou to kapely hodně pro sebe, přesto ale fungují a váží na sebe spoustu gotických organizací. No, tak třeba s Damned si zahrát, to by bylo fajn. Všechny tyhle anglické kapely hrají každý rok na obrovském Dracula-festu v Anglii, který se vždy pořádá u příležitosti vydání knihy Brama Stokera Dracula.


Vy jste tam ještě nehráli?

To by asi bylo těžký. Ale děláme jiné koncerty. Teď bychom třeba měli hrát s Lacrimosou a německými Dread Full Shadows gothic-festu v Polsku. Ale něco takového nejde tady, musíš ven.


Teď bych přešel kvašim albům. Já osobně považuji za nejlepší Nosferatu. Zajímalo by mě, jak ho vidíš sodstupem času ty?

Vidím ho stále stejně. Nosferatu je opravdu velice vydařené album. Podařilo se na něm spojit několik věcí dohromady. Na desce se objevují jak skladby vyloženě temné, ortodoxní, tak tam jsou písničky shodně romantickým nádechem - Legenda o krysaři nebo Upír s houslemi. Tam jsou téměř popové základy a přesto je to pořád o jednom. Album Nosferatu mám velmi rád. Myslím si, že je to deska hodně otevřená; že ji mohou poslouchat lidi z úplně jiných žánrů. Je hodně melodická, je v ní hodně temnoty i prvků z jiné hudby. Navíc je tam jeden můj bonbónek, a sice předělané Květy zla od Baudelaira. Na to jsem se dlouho chystal a je to těžké provedení.


Jaké bude podle tebe nové album?

Nové album bude odlišné. Ztraceni v Karpatech byla deska kytarová a měla spíš za úkol potvrdit naše stanovisko a přitáhnout nové fans. Nekladla až takové nároky na posluchače. Ale na novém albu s názvem Metropolis, které jsme právě dokončili, jsme se zase vydali na trochu jinou cestu. Album je v podstatě klávesové, dělané studiovou technikou nebo kombinovanou - jsou tam živé bicí i automaty, je tam živá basa i computerová apod. Je to ověnčené, což třeba na Karpatech nebylo, chorálovými sbory. To jsem si tedy vychutnal. A poslání desky je asi v tom, že jsme to chtěli posunout zase o trošku dál; sice vdaném žánru, ale zkusit vykročit dál. Zatímco Ztraceni v Karpatech to potvrzovalo, Metropolis by mělo naší hranici, náš žánr posunout dál. Proto jsme tam zvolili ten podtitul, který se dá taky na cédéčko: Gothic horizon for new millenium.


Slyšel jsem, že se v kapele udála nějaká změna. Chci se proto zeptat, v jaké sestavě budete vystupovat?

To je důležitá věc. Vtom složení, v jakém teď hrajeme a v jakém jsme nahráli Metropolis, kapela funguje rok. Po vydání Ztraceni v Karpatech odešli dva muzikanti, pak bylo období tápání ve třech, kdy jsem zbyl já (zpěv/kytara), brácha Pavel (bicí) a Ollie Ryšavá (klávesy). Asi po třech měsících přišel do kapely nový baskytarista a zároveň klávesák Martin Soukup ze spřízněné kapely Dorian Gray. Takže hrajeme ve čtyřech.


Co podpora nového alba? Chystáte nějaké překvapení?

Když to řeknu na rovinu, my bychom jezdili koncerty, ať by deska vyšla nebo nevyšla. Takhle je jasné, že když je nové album, koncertní program bude trochu jiný, protože do něj zařadíme nové věci. Jezdit budeme od dubna do června a potom na podzim, tak jako každý rok. Přes to léto bývá festival někde v zahraničí nebo nějaký výjezd ven. Přes léto v Čechách nevystupujeme.


Slyšel jsem o úspěchu kapely v Polsku. To je vlastně země, kde byly před nedávnem zakázány porno časopisy. Jak se tam dívají na vaši muziku? S ohledem na texty bych předpokládal, že by se jim nemusela líbit?

Opak je pravdou. A to v pravém slova smyslu. My jsme byli doslovena zaskočeni tím, jak Poláci naprosto dokonale znali naši tvorbu. To není žádné tahání trika, je to pravda. Oni tam mají všechny CD XIII. století, a to ještě zdoby, než je firma začala vyvážet. Asi si to jezdili kupovat k nám. Byla tam spousta lidí, kteří za námi chodili, nechali si podepisovat CD, čekali na nás před hotelem apod. A samotné vystoupení bylo fakt výborný. Lidi zpívali s námi, znali texty. Někteří si dokonce nosili podepsat moji knížku. Bylo to příjemný. Nás to strašně překvapilo a bylo to bezva.
Ten festival se odehrává v městečku Bolkow, což je vlastně zřícenina hradu. A díky tomu, že je to v pohraničí česko-německo-polském, tak se tam sjede početná komunita. Loni tam bylo kolem 5.000 lidí. A letos by to mělo být ještě větší. Taky by se tam měla objevit Lacrimosa, což je momentální gigant žánru. Jinak tam vystupují kapely z Polska,Německa, Holandska, my z Čech a teď tam budou dvě slovenské kapely. Je ale celkem těžký se tam dostat.


Jaký je tvůj vztah k magii, tajemnu a všemu mystickému? Je to jenom image?

Ne, to nejde mít image u téhle muziky. To bychom museli být nějaký posraný pophvězdy. Já už se o mystiku zajímám od dětství. Vždycky jsem hodně četl a tyhle věci mě přitahovaly. Počátek byl tudíž asi u knížek - E. A. Poe, klasika - a potom jsem se začal pohybovat v hudbě. Tam se mi to prolínalo i do textů, no a šlo to pochopitelně i dál. Začal jsem se kontaktovat s lidmi mimo hudbu, kteří se o tyhle věci zajímají. Od nich jsem dostával další knížky. Až jsem získal nějaké stabilní body - literární, spřízněné duše - a začal jsem se o to zajímat více a více do hloubky. Je fakt, že se nejvíc zajímám o věci spojený s vampírismem a podobně.


Jakým způsobem vznikají texty? Je to inspirací z knížek, zhistorie?

Dát takovouhle otázku muzikantovi, to je strašně blbý, protože já ti na to neumím odpovědět. Vždycky mě totiž ovlivňuje spousta věcí vtom období, kdy tvořím nový materiál třeba na album. Vždycky přemýšlím, jestli by se album dalo udělat, jestli jsme na to připravený, a potom přichází tvorba textů. Když píšeš ty skladby, tak máš třeba zrovna rozečtený knihy nebo tě nadchne perfektní film nebo něco jiného. A často se mi to promítá do tvorby. Ale nikdy to není tak, že si řeknu: tak, teď napíšu písničku třeba o... Nějaký takovým způsobem to funguje. Torquemado byl vyloženě ten případ. Inspirací byla Jáma a kyvadlo. To je úžasně udělaný film a je to zároveň pocta E. A. Poeovi. Když jsem to viděl, tak mi spadla brada a dlouho jsem ten film měl v hlavě, vytahoval si z něho různé repliky a na tomhle to nějak přišlo. I když postavu Torquemada jsem znal, protože jsem četl něco o dějinách inkvizice. Tam jsem se sním setkal, ale ne v takové síle, jako mě oslovil a dotlačil k tomu zmíněný film.


Už jsi se o vampírismu zmiňoval. Máš k upírům nějaký bližší vztah?

Mám k vampírismu hodně blízký vztah. Ale nevím, proč právě vampírismus. Prostě mě na tom něco láká, něco mě na tom přitahuje a už dlouho. Možná taky proto, že jsem byl v kontaktu s určitýma lidma, který v tom jeli. Ti mi poskytli spoustu materiálu. Když jsem mluvil o tom, jak jsem se zajímal o okultismus, tak to bylo právě období, kdy se mi dostalo do rukou nejvíce podkladů právě o vampírismu. Ať už to byly třeba útržky z historie, jinak zpracované Draculovy životopisy apod. Nějakým takovým způsobem jsem se k tomu dostal.
Tak mi vlastně vznikl určitý archív všelijakých fotografií, reportáží, záznamů, knížek atd. a asi před čtyřmi nebo pěti lety jsem si řekl, že by nebylo špatný tohle všechno nějakým způsobem sepsat. Protože jsem cítil, že tady nic takového není a že v češtině takové věci nevycházejí. Ale nechtěl jsem z toho dělat nějakou faktografickou knihu, ale spíš tak nějak sám za sebe; jak to cítím, dát tam věci, které mě oslovily, které mě inspirovaly a které mám rád. Všechno tam dát samozřejmě nešlo; já nejsem žádný vědec nebo promovaný spisovatel a ani si na to nechci hrát. Spíš jsem to prokládal svými názory, nikomu tam nic nenutím. Buďto ten čtenář a fanoušek vtom souzní se mnou a nebo ne, a pak si z toho vezme něco jiného. Tak jsem začal pracovat, psal jsem po určitých etapách, obdobích, které se uzavřely po těch čtyřech letech. Potom se mi podařilo najít nakladatele a kniha vyšla.


Plánuješ nějakou další knihu?

Když mám být upřímný, tak neplánuji, a to z jednoho důvodu: já jsem znechucenej z toho, jak to v téhle zemi vypadá, jak vycházejí knížky, jak je nikdo nečte, jak se tunelují knižní vydavatelství a jak distribuce neplatí; je to prostě zoufalý. A dělat jenom proto, že bych znovu cítil, že se k tomu mám vyjádřit - nevím. Asi bych nevolil stejnou cestu jako u debutu. Počkám. Uvidím.


Jestli jsem správně postřehl, tak sleduješ horory. Tak se chci zeptat, jaký je tvůj nejoblíbenější?

Jednoznačně třicáté roky. Německá exprese a Hollywood třicátých a padesátých let. V podstatě cokoliv, kde se objevuje Karloff a Lugosi. Tohle mě hodně ovlivňuje a potom vlna německého expresionismu. Ne úplně všechno, taky jenom nějaké filmy, ale líbí se mi. I filmograficky; jak je to udělaný, určitá naivita těch děl, práce s kamerou. Přestože tenkrát neměli takové technické možnosti. Dneska je všude spousta "digitálů", samé efekty a samé proudy krve, ale když na to koukáš, tak máš prázdnou hlavu a zjistíš, že ty příběhy jsou tam jenom něco pofidérního. To platí hlavně u nových děl. Výjimkami můžou být např. eposy, které mám rád: Vetřelec, Hellraiser. To je super.


Pak se tě chci zeptat na písničku Candyman. Je inspirována stejnojmenným hororem?

To víš, že jo. Candyman. Hudebně je to taková...


Je to taková hitovka, řekl bych.

Jo, jo, jo. Bejkuje to lidi hodně. To je pravda. Ale už je to na nás moc rychlý. Taky nejsme nejmladší. Ale abych se vrátil k tématu. Candyman. Já jednak hrozně rád toho herce. Tony Todd prostě k té roli patří, ten chlap tam má být. I když film chvílemi trošku padá dolů, jsem to díky němu ochotný těm filmům prominout. Hodně se mi také líbí námět. Prostě mě to oslovilo. Takže písnička je podle filmu, i když jsem to trošku navlékl podle svého. Některé věci jsem tam proložil tím černošským voodoo, které v těch filmech není až tak čitelné a musíš si ho trochu odtušit. Ale do skladby se hodí. Je to jenom písnička. Jinými slovy jsem chtěl vlastně fanouškům říci: tohle si půjčte, tohle je dobrý film.


Které album zvaší diskografie považuješ podle sebe za nejlepší?

Tak to je podpásovka! Řeknu jedno a lidi si to přeberou a řeknou si: aha, tak tohle se mu nepovedlo nebo s tím není spokojený. Je to těžký. Já bych to řekl ne oklikou, ale jenom bych to tak trochu charakterizoval. Amulet, to je první deska. Tu musíš mít rád, protože je první dítě v řadě. Jinak to prostě nejde. Gotika. Ta vznikala tak strašně komplikovanou cestou, že už jsme měli pocit, že ji nedokončíme. Neměli jsme peníze. Každý se na nás vykašlal, nikdo nás nepodpořil; myslím hudební vydavatelství. A všechno stojí peníze. To nejde dělat na koleně. Gotiky si proto vážím za to, jakou měla útrpnou cestu. Nosferatu. Tam jsem spokojený snad úplně se vším. Pod tu desku se podepisuji oběma rukama. Werewolf je hodně osobní. Je spíš uzavřený. Tam mluvím hodně za sebe. Nosferatu je otevřený; oslovuje lidi, kteří ho poslouchají. Werewolfa musíš trochu chtít poslouchat.


Překvapivá byla hlavně délka jednotlivých písniček. Tam snad byla jediná pod pět minut.

Je třeba si uvědomit, že jsme spolupracovali se smyčcovým kvartetem. Už jsem o tom mluvil v tolika rozhovorech. Pro mě to bylo naprosto úžasný, když mi firma kývla na to, že mi na pár dní zaplatí originál smyčcový kvartet; lidi z České filharmonie. Fantastický. Bylo s tím hodně práce. Musíš všechno připravovat v notách. Musíš se honem naučit jinak myslet, protože oni se vyjadřují jinak; jinak se dohadují v hudbě než rocker. Ty řekneš: tady to zahraj takhle rytmikou a oni na tebe koukají, protože nevědí, o co jde. Takže to bylo také tím. Skladby jsou těžké. Je to zatěžkané těmi dřevěnými nástroji. Bylo to poměrně složité nahrávání. No, a Ztraceni v Karpatech beru v podstatě jako takové sterilní album. Zase mimo jeho rámec se vymyká jedna obrovská hitovka, která se nám potvrzuje na koncertech. To i v Polsku, když jsme začali hrát Elizabeth, tak se lidi mohli zbláznit.


Mě přijde, že na Ztraceni v Karpatech jsou cítit vlivy všech předchozích alb. Mám pocit, že tam jsou písničky, kde převládá kytara, jinde zase dominují klávesy. Proto jsem hodně zvědavý na nové album. Ztraceni v Karpatech mi přijdou jako uzavření jedné kapitoly.

Ano, jsou tam skladby s podbarveným hlasem, nasazený smyčce, které něco připomenou. Pak jsou zde skladby spíše jednodušší a jsou tam podobné věci v textu jako u Vlčí ženy nebo Candymana. Ono vůbec, Candyman má takové správné grády… Pak je na desce k nalezení popovější Vítr z Karpat.


Teď mě napadá, že na koncertech vždycky hrajete písničku Karneval, která není na žádném albu.

Jasně. A ani nikdy nebude. To je coververze, kterou jsme nahráli, když jsme dostali nabídku při dělání coververzí písniček Olympicu. Já jsem říkal, že to vezmeme. Měli jsme možnost vybrat si jednu skladbu. Vybral jsem Karneval a přetavil ho do téhle podoby.


A má úspěch.

Je to strašná hitovka. Kolikrát jsme už zkoušeli přestat ji aspoň na čas hrát, dát ji k ledu, vrátit ji až další sezónu, ale zatím se to nepodařilo. Hrajeme ji pořád, a mě to nevadí. Já jsem rád, že se lidem líbí. To už je takový ritualismus. Teď jsme třeba dali pomalinku k ledu písničku Růže a kříž; jednou jsme ji zahráli, pak dvakrát ne, pak zase jednou. To bylo něco podobného. Předtím jsme ji hráli pořád. Dali jsme ji pryč a nahradili ji novější skladbou.


Teď se dostávám k poslední otázce. Kdy se nové album objeví v prodeji a kdy se můžeme těšit na nějaké koncerty, třeba v Praze?

Jsme v polovině nahrávání. Ještě nám zbývá druhá polovina, to znamená konečná podoba té desky a závěrečné mixy. Album by mělo vyjít v polovině března. Ona hodně tlačí italská distribuce, takže je jasné, že se jim vyšlo vstříc. A co se týče koncertů, skupina by zase měla začít vystupovat od dubna. V Praze by měl být velký křest 19. dubna v Lucerna Music Baru. Do léta to bude asi jediný koncert v Praze.


Přeji hodně štěstí.


Díky.

22.10.1999 Jihlavské listy
Bigbítový říjen v Polné
POLNÁ - Dva zajímavé večery pro příznivce rocku připravuje ještě do konce října Kulturní středisko v Polné.


Se svým aktuálním programem se dnes představí v sále zámku jihlavské rockové skupiny XIII. století a Cháron. Spolu s lídrem kapely gotického rocku "XIII. století" Petrem Štěpánem, jeho bratrem Pavlem a klávesistkou Ollie Ryšavou vystupuje v nové sestavě skupiny Martin Soukup (Dorian Grey). Premiéru svého nového programu představí podle informace pořadatelů na dnešním koncertu i Cháron s Bedřichem Musilem. Také v Cháronu došlo v posledním roce ke změně v obsazení - hrají Petr Vacek, Marcel Novák a Dan Andresík. Koncert začíná ve 20 hodin.

Už na 30. říjen připravuje KS Polná další rockový večer. Tentokrát se má v zámeckém sále představit teplická bigbítová pětka Kabát na svém promotour k nově vydanému CD Mega Hu. Kapela se drží na české špičce už od začátku 90. let, od úspěchu první desky Má ji motorovou (1991). Současné album navazuje na předchozí "desky" Živě, Děvky ty to znaj, Colorado, Země plná trpaslíků a Čert na kozel jel.

9. 6. 1999 Mladá Fronta DNES
XIII. Století zahájilo sezónu v Maňaně.

- J i h l a v a (lsc) - Náhodný návštěvník Jihlavy by si uplynulý sobotní večer mohl pomyslet, že se zde koná sabat. V ulicích města se totiž objevovaly černě zahalené postavy zdobené stříbrnými pentagramy, hady, netopýry a jinou "čarodějnickou havětí". Všechny tyto osoby mířily tmou k jedinému cíli, novému jihlavskému klubu Rock cafe Maňana. Svůj první podzimní koncert zde totiž měla gotic rocková skupina XIII.Století.

"Dnešní akci bychom chtěli rozjet tradici komponovaných večerů, které budou tématicky zaměřené na jeden hudební styl, jako třeba rock nebo gotik rock. Je nám jasné, že například Třináctka je zvyklá na větší jeviště, ale pravě proto by mohla vzniknout komornější klubová atmosféra," uvedl promotér klubu Víťa Schrek.

A zatímco v kamenných zdech Maňány rezonovala již od dvacáté hodiny reprodukovaná hudba gotické světové špičky, anglické kapely The Mission, jejich čeští konkurenti seděli o dvě patra výš, v hotelovém pokoji číslo stočtyřicet, a připravovali se na své vystoupení.

"Dneska je to pro nás trochu zahřívací kolo a vlastně i zkouška. Budeme hrát v premiéře Dům kde tančí mrtví - skladbu z posledního alba Ztraceni v Karpatech a symfonickou verzi Justiny," prozradil lídr skupiny XIII.Století Petr Štěpán, uchopil kytaru a společně s bubeníkem Pavlem Štěpánem, klávesistkou Ollie Ryšavou a baskytaristou Martinem Soukupem vyrazili směrem ke klubu. Ten už se mezitím zaplnil fanoušky, kteří netrpělivě čekali na příchod skupiny. Koncert začal razantní skladbou Kníže temnoty.

Někteří fanoušci tančili nebo stáli na barových židlích, aby lépe viděli na své idoly, jiní, kteříse do klubu již nevešli (nebo se jim nechtělo platit vstupné), seděli před vchodem na schodech a pouze poslouchali.

Ale to už začínala druhá polovina koncertního programu, kterou Třináctka zahájila "hudebním bonbónkem pro znalce", cover verzí skladby Bela Lugosi is Dead od skupiny Bauhaus. Potom následovala píseň Amulet ze stejnojmené desky, skladba Dům kde tančí mrtví, Vlčí žena, Nosferatu is Dead a závěrečný hit Karneval. "Ještě chceme slyšet Růže a kříž," volalifanoušci. Ale jelikož kapela není juke box, který pustí skladbu na přání, rozhodli se muzikanti zahrát Transylvanii a kytarovou verzi písně Justina.

"I v hříchu zůstaň stejná... ," zpívali na konec spokojeně fanoušci přidanou skladbu společně se Štěpánem, který tak definitivně zakončil stominutový koncert.

(lsc)

Ducháček 1998
XIII. STOLETÍ
ZTRACENI V KARPATECH

Když cítíte v nočním větru dech mrtvých, když jste neodolatelně přitahováni měsícem v úplňku, když vám přestane chutnat česnek na topinkách a když se vaae tělo deformuje a kožními póry z vás vylézají dlouhé tvrdé chlupy, pak jste právě ve stavu sáhnout po posledním (nebo kterémkoliv jiném) albu české gotické (a nebojím se použít to slovo) legendy XIII. Století.

Tahle kapela to rozjela už před několika lety a vypracovávala svůj styl, který již definitivně ulpěl na kvalitním klávesovém podkladu a jako klouby mrtvých rachotících kytarových rifech. Tenhle gotický rock má něco do sebe a věřte mi, že když přijde ta správná chvíle pro gotiku, mám vždy jednoduchou volbu, kam ve svém hudební sbírce sáhnout. Protože ať jsem hledal sebelépe, nenašel jsem nic, co by mi nahradilo zážitek z poslechu téhle kapely. Ale dost chválení, je třeba kritickým zrakem shlédnout na album, jež byla na koncertě křtěno krví z transfůzní stanice (nechci být rejpal, ale byl jsem to jenom já, kdo nevěřil, že je to krev?).

Vše začíná údernou skladbou Vampires. Nečekejte žádný nářez, o tomhle tahle muzika není, ale energie a temnoty je v tomhle songu dost. Má to švih a co na tom, že vám to připomíná starší věci (konkrétně album Gotika a Nosferatu) kapely. Ono se nedá pořád vymýšlet nové originální melodie a texty, když jste sevřeni mantinely žánru.

Pocit deja vu se ale ještě několikrát vrátí, i když ne v žádné silné míře. Aby vám tento pocit nezůstal, pokoušela se kapela o pár inovací (nebo spíš návrat ke kořenům - album Amulet), což se projeví např. ve skladbě Candyman. Nejoriginálnějaí (vzhledem k tomu, že posloucháte XIII. Století) skladbou je Vítr z Karpat, ve které se prolínají různé vlivy a styly, což zní vskutku lákavě. K nejzdařilejším kouskům pak rozhodně patří Vlčí žena stejně jako Dům, kde tančí mrtví. Klávesovou (a místy utahanou) atmosféru alba předcházejícícho Vám přiblíží závěrečná Elisabeth.

Celkově je to porce slušné gotické muziky, při které se hroby otvírají a upíři jen posměšně odhalují horní apičáky. Skladby jsou kvalitou vyrovnané, dobře poskládané a alespoň mě to přijde, jako taková prezentační směs všeho, co se kapela do téhle doby naučila a čeho dosáhla. Po hudební stránce je to kvalitní a tentokrát i dlouhé tak akorát. Nedovedu si ovšem představit, že by příští album mělo znít stejně. Příště už to holt asi stačit nebude. Chtělo by to stejně přelomové a čerstvé album jakým byl Nosferatu.

A ještě jedna pochvala bude směřovat k řadám kapely. Ta slečna (nebo snad paní?) klávesistka je skutečně klenot. Držte si jí!

 

 

Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 pcx, MIE 4.0+.
Některé materiály jsou převzaty z oficiálních stránek XIII. STOLETÍ se souhlasem webmastera.
 © Tomáš Janče - WGR 2001-2006