HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY (HNF) 1985-1988
 

Kytara, zpěv - Petr Štěpán
Bicí - Pavel Štěpán
Bas. kytara - Leoš Kostelecký

Tato zřejmě nejpopulárnější a spolu se Šanovem možná nejlepší punková kapela druhé poloviny osmdesátých let se dala dohromady v Jihlavě na sklonku roku 1985 v sestavě Petr „Biafra“ Štěpán (voc, g), Pavel „Naci“ Štěpán (ds), Leoš „Kosťa“ Kostelecký (bg). V tom roce se totiž rozpadly dva místní bandy, hrající po lokálních zábavách a koncertech, kde doposud výše zmínění hudebníci působili - Admirál Bob (zpěv a občas bicí Biafra) a Sidol (Kosťa a Naci). Tito tři „pozůstalí“ se z mnoha různých důvodů (jedním z nich byla i existence Dead Kennedy´s - viz Petrova přezdívka) rozhodli, že v androšském ale hlavně tancovačkovém kraji, jakým Vysočina bezesporu byla a je, začnou hrát punk a nazvali se Hrdinové nové fronty. Není bez zajímavosti, že mimo HNF hrával Biafra ještě nekolik měsíců paralelně v "zábavovém" punku Budík
 
První koncerty absolvovali někdy v listopadu 1985 (předpremiérové kraťoučké vystoupení ještě pod názvem Vylízaný palice proběhlo už v září) a ihned si svojí hudbou získali početný zástup fandů. Úvodní program, nazvaný „Na barikádách z popelnic“ byl ještě jakýmsi hybridem punku a nové vlny, hrály se i převzaté věci (Buzzcocks, Virgin Broons), ale mezitím souběžně vznikal nový blok asi dvaceti pěti písní, nazvaný „Válka“, patřící dodnes ke klasice českého punku. Byl natočen v červnu 1986 a velice rychle se rozšířil a to nejen mezi punkovým publikem. Právě z tohoto dema pochází nejslavnější skladba HNF - „To svět se posral“. Live premiéru tohoto programu si soubor odbyl už v dubnu ´86.

V létě téhož roku skupina začala pracovat na dalším programu (její plodnost a pracovitost byla obdivuhodná), který její protagonisté nazvali „Obyčejní hrdinové“, u kterého je již vidět určitý kompoziční posun. V březnu 1987, kdy byl poprvé předveden, zůstalo hodně fanoušků v šoku. „Skladby nejsou tak zběsilé jako ve Válce, ale o to více jsou promyšlenější a údernější. Zpráva v jistém jiném časopise se o novém programu HNF vyjadřuje jako o IQ-punku,“ napsal ve stručné historii HNF punk-undergroundový fanzin Oslí uši (1989).

Poté se skupina z osobních a soukromých důvodů na čas odmlčela, nicméně v onom čase nekoncertování připravila nový kratší (asi 20 minut) cyklus písní, nazvaný „Hororový věk“, který zapsala na kazetu v září 1987. O měsíc dříve ale ještě natočila i pořad „Obyčejní hrdinové“. Tvorba skupiny se v „hororovém věku“ odchýlila od základního směru a je zde jednoznačně ovlivněna tzv. horror-punkem (jediná odnož punku nepocházející z anglo-americké oblasti ale z NSR).

Jihlavskou punkovou úderku začala brát na vědomí i oficiální média a profil skupiny a rozhovory se členy HNF se objevily např. v měsíčníku Gramorevue nebo deníku Mladá fronta. Soubor zazářil v rámci koncertu „tvrdé jádro“ na Rockfestu 1988 (legenda české hudební publicistiky Jiří Černý ho dokonce označil vedle Ošklidu za svůj největší zážitek) a známý je též klip natočený v podzemních garážích na píseň „Dům na demolici“. Stejnojmenné demo natočené toho léta bývá označováno za vůbec nejlepší počin, který kdy soubor udělal. Bohužel i když je vymakaný nářez linoucí se z kazety zcela srovnatelný s předchozími nahrávkami a mnohdy je i převyšuje, demo příliš velký ohlas nevyvolalo - neobsahovalo totiž žádné hity a navíc též rozhodl fakt, že ho formace nahrála těsně před rozpadem. A právě na prosincovém hvězdném vystoupení v rámci akce „Rock bilance 88“ v pražské Lucerně oznámil Biafra že HNF končí. Následovala ještě derniéra v Ostravě (klub Žalák) a skupina v oné punkové podobě přestala existovat. Proč band skončil v době svého největšího rozletu se neví. Existuje lapidární Biafrovo vyjádření pro Rock & Pop (1990): „Krize v kapele vrcholila během roku 1988. Příčin bylo více, jak mezilidské tak hudební. Prostě jsme stáli na místě. Bylo jasné, že se musí začít jinak.“ Naskýtá se otázka, proč se v jeho následující gothic-rockové skupině XIII. století objevili titíž hráči, kteří hráli v HNF...

Ve zpravodaji Rockfestu o kapele napsal hudební publicista Josef „Zub“ Vlček: „Promyšlené kytary, vynikající bubeník, stylový punkový zpěv a především obrovské nasazení a navíc i lehce čitelný ´spravedlivý hněv´ v projevu i textech.“

Ano, to všechno byla pravda. Až na jednu písničku veškerý repertoár - hudba a texty - pocházel od Petra „Biafry“ Štěpána. Dokázal v textech vytvořit neuvěřitelné obrazy jen pomocí několika slov. Tato jazyková úspornost v kontrastu s přesným vykreslením temných a ponurých obrazů vytvářely onu elektrizující atmosféru vzteku, nasrání a zároveň děsu např. v písni Obyčejní hrdinové:

„lepra a chaos a rozbitý tváře
rádio rock´n´roll nezpívá
fronta se blíží a byla tu stále
válečnej rachot, já slyšel jsem je jak dupou“.

Biafra, skoro jako každý punker, bojoval ve svých textech hlavně proti válce a jejímu utrpení, proti světu, kterému vládnou mocipáni a násilí a také proti nudné každodennosti, skrývající pod povrchem pokrytectví a faleš. V rozhovoru pro Mladou frontu (1988) řekl: „Punk má své výrazové prostředky. Dáváme najevo, že jsme jiní už tím, jak vypadáme. Záměrnou ošklivostí říkáme těm, kterých se to týká - takhle, jak my vypadáme zvenčí, takoví jste vy uvnitř. K punku patří protest i provokace, ale nejsou samoúčelné.“

Hudební vyjádření bylo v naprosté koordinaci s texty. Skoro dohola ostříhaný Naci a jeho samopaly bubnů, na pohled vnitřně rozervaný ale divoký a odhodlaný basák Kosťa, vždy hrající svlečený do půl těla, s čírem na konci koncertu proměněným ve změť zpocených rozcuchaných drátů a Biafra - řvoucí anebo jen temně deklamující do mikrofonu kruté pravdy s výrazem punkového kazatele. Zajímavá je i ta skutečnost, že HNF nepropagovali punk jenom svoji hudbou a koncerty, ale vydávali i možná první punkový fanzin u nás - "Punkmaglajz" (později ještě "Schrott Magazin").

Přestože však hudbu HNF všichni uznávali, v takové té lidské rovině jejich punkerství nebylo vždy přijímáno jednoznačně. Ač měla skupina dost problémů ze strany různých „kulturních institucí“, přesto jí bylo z řad tehdejších ortodoxních punkýšů (třeba Petr Růžička nebo „Sid“ Hošek) leccos vytýkáno - že vznikli z tancovačkových kapel (ale Wanek před FPB taky smažil na zábavách hard rock - pozn. autora), že nad nimi drží ochrannou ruku SSM, tedy oficiální organizace, a že sám Biafra má „dost vyhraněnej styl ve vztazích k lidem“. Hodně se také objevoval názor, že punk je v případě HNF velmi kvalitně vykalkulovanou pózou.

Těžko odpovědět, těžko soudit, jedno je však jisté. Muzikantsky to nejlepší, co se u nás v punku během druhé poloviny osmdesátých let objevilo, pocházelo z Jihlavy a jmenovalo se Hrdinové nové fronty.

Co se zachovalo do r. 1989:

Video:
- amatérské záběry z Rockfestu ´88 (1.4.1988, vlastní Tomáš Janče)
- 2 patnáctiminutové filmy z koncertu „10 let punku“ (1986, vlastní Petr Štěpán)
- amatérské klipy udělané v Brně (1987, písně „Nenávist“, „Bombardéry“, „Rituál smrti“, vlastní Petr Štěpán)
- amatérský klip z Brna „Punk a pogo“ (1987, vlastní Stanislav Krčmář)
- amatérský klip z Brna „To svět se posral“ (1987, vlastní Jaroslav Stanko)
- klip pro Rockfest „Dům na demolici“ (1988)
- video ukázka z koncertu na Rockfestu 88 (1988, písně “Hyperaktivní děti“, „Generace“(?), vlastní Tomáš Kočiš)
- hrubý video sestřih z jejich vystoupení na koncertu „Rock bilance 88“ (1988, vlastní Novotný)
- video z Rock Bilance (1988, vlastní Lexa Guha)
- další video z jejich vystoupení na Rock Bilanci (1988, vlastní Radek Diestler)
 

Audio:
- „Zborná 1985“ (1985, koncert několika skupin, mj. i HNF)
- Hrdinové nové fronty: „Válka“ (někdy také „War“) (1986, Punk music studio)
- „Bohemia Punk Vol. 1“ (1986-7, STCV, HNF písně: „Tanky“, „Bombardéry“, „Punk a pogo“, „Skinheadská noc“ )
- „Razie (czech punk rock sampler)“ (1987, mj. také HNF)
- Hrdinové nové fronty: „Obyčejní hrdinové“ (1987)
- Hrdinové nové fronty: „Horrorový věk“ (1987)
- HNF: „Alive!“ (1987)
- Hrdinové nové fronty: „Reálný punk kontra reálný hnůj - live in Pakul ´87“ (1987, STCV)
- „Stojice“ (1987, obsahuje i písně HNF)
- „Koncerty“ (1988, záznam z koncertů „tvrdého jádra“ na Rockfestu 88, mj. také HNF)
- Hrdinové nové fronty: "Live Brno-Musilka" (1988)
- Hrdinové nové fronty: "Dům na demolici" (1988)

 

Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 pcx, MIE 4.0+.
Některé materiály jsou převzaty z oficiálních stránek XIII. STOLETÍ se souhlasem webmastera.
© Tomáš Janče - WGR 2001-2006